Témata k nedělní a sváteční liturgii

LÁSKA K SOBĚ - téma 248 k 26.neděli v mezidobí 1.10.2017 - homilie asketická.

29. 9. 2017 17:03

 26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 1.10.2017


Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Ezechiela  (I)   Ez  18,25-28:

Dnešní čtení z knihy proroka Ezechiela nás vede k osobní odpovědnosti  za každé vlastní jednání. Dříve tomu tak nebylo. Při uplatňování zákona se řešilo pouze provinění, nikoli provinilý, bral se v úvahu hřích, nikoli hříšník.  Odpovědnost za konání dobra a zla je však před Bohem hlavně problémem osobním. Je to jedna z nových pravd, kterou křesťanství přineslo celému lidstvu.

1. ČTENÍ Ez 18,25-28:Toto praví Hospodin: "Říkáte: 'Pán nejedná správně!' Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Filipanům   (I)    Flp  2, 1-11:

I apoštol Pavel v listě Filipanům se vrací k námětu o osobní odpovědnosti za úroveň vlastního  jednání ve vzájemných vztazích. Píše: „Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus!“ A Ježíš učil, jak se správně k sobě chovat v křesťanském  společenství:  „Miluj svého bližního jako sám sebe!“  On sám, byť roven Bohu, aby nás spasil, se dobrovolně a z nekonečné lásky k člověku tak hluboce ponížil, až  klesl do potupné smrti na kříži. 

2. ČTENÍ Flp 2,1-11:Bratři! Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých. Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.  

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše   ( I)  Mt  21, 28-32:

Matoušovo evangelium uvádí Ježíšovo podobenství „O dvou synech“ . Apoštol v něm nesleduje pouze záměr urovnat spor se svými odpůrci z řad předních mužů židovského lidu, ale  předkládá všem úvahu o tom, jak se chovat, aby byla správně naplněna  Boží vůle a výkon Jeho spravedlnosti. Dostačující k tomu není pouze formální a slovní přilnutí k Bohu, nýbrž je potřebná praxe uplatňování souladu důvěry v Boha, lásky k sobě a k bližnímu. Mnohé z nás v angažovanosti pro práci na vinici, tedy v Božím království, nakonec předběhnou ti, o kterých to vůbec ani netušíme.

EVANGELIUM Mt 21,28-32: Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: "Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: 'Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?" Odpověděli mu: "Ten první." Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."   

Láska k sobě

je téma 248 dnešní asketické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění  2. čtení Flp 2,1-11.                                                              

Osnova:

a) správně sebe miluje: kdo spravedlivě dbá o své tělo. To pomáhá duši dosáhnout poslední cíl. Tělem nepohrdáme, ale ani je nerozmazlujeme. Péče      o zdraví.

b) dbá o duši: „o dýchání – modlitbu“, „hygienu – svátost smíření s Bohem“, a „výživu – slovo Boží, eucharistie“, a růst v dokonalosti – milosti

Úvod.

Moderní hloubková psychologie tvrdí, že neexistuje žádná vrozená láska k sobě samému - přijetí sebe sama. Lásku k sobě buď získám, nebo ji postrádám. Kdo ji nezíská, není schopen mít rád druhé.  -  "Miluj svého bližního jako sám sebe." (Mat 22,39).Zdravá sebeláska se vždy předpokládá a je měřítkem lásky k bližnímu. Podle bible  není lásky bez sebelásky.  Miluj tedy své tělo i duši!

Správně sebe miluje: kdo spravedlivě dbá o své tělo. To pomáhá duši dosáhnout poslední cíl. Tělem nepohrdáme, ale ani je nerozmazlujeme. Péče o zdraví.

Nemiluješ-li své tělo, nemiluješ ani jediného ze svých bratrů, protože oni jsou rovněž tělem tvého života. Lidské tělo je chrámem lásky, v němž spolu přebýváte. Miluj svůj dům. Vždyť kde není láska, tam přichází zloděj. Kam půjdeš, až tvůj dům vykrade a zapálí? Kdo v létě nepečuje o svůj dům, v zimě nemá, kam by složil hlavu.

Z rozumu se mnozí ptají, co je zdravé jíst a co není. Ptají se však po marnosti, neboť jen naslouchající duše slyší hlas těla, domu, v němž přebývá. Jen milující nitro pozná, po čem hladoví a žízní tělo. Pamatuj, že jen to je zdravé, co je z lásky. Nauč se milovat své tělo a nebudeš strádat. Tělo je tvým služebníkem a bratrem, je tedy také dítětem Otce. Přijmi své tělo za bratra. Vždyť kdo se povyšuje nad svého služebníka, bude jím ponížen.

Tělo je tvým pomocníkem. Miluj ho a dej mu, co potřebuje. Co potřebuje dnes, zítra potřebovat nebude, ty mu však daruj jen tolik, aby nehladovělo dnes. Tělo je služebníkem i bratrem Ducha. Buď i ty dobrým služebníkem a vůdcem svého těla, nastal-li tobě čas. Je pro tebe  těžké milovat svoje tělo, i když se stalo, nebo stává zdrojem chronické bolesti, nepohodlí a omezení. Jestlipak víš, že tvoje zdraví není ani tak závislé na léčbě přicházející zvenku, jako na správném užívání těla samotného? Onemocní-li tvé tělo, nebyl jsi mu dobrým vůdcem. Jsou-li nemocné tvé vztahy, poznej, že přišel čas, aby získaly novou podobu. Nauč se správně pečovat o zdraví tvého těla i ducha. Tělo je pláštěm, který tě chrání na cestě k Bohu. Kéž bys jej nosil dobře. Vždyť ty jsi tím, kdo svému kabátu dává život a impuls k pohybu správným směrem.

Dbá o duši: „o dýchání – modlitbu“, „hygienu – svátost smíření s Bohem“, a „výživu – slovo Boží, eucharistie“, a růst v dokonalosti – milosti.

Člověk je jednota duše a těla. Díky duchové duši je hmotné tělo živým tělem, živým člověkem. Jsi synem člověka i bratrem Boha. Přijímej proto kromě hmotného chleba pokrm Boží. Přece víš, že nejen chlebem je živ člověk. A také, že nejvýživnější  potravou  pro tvou duši je slovo Boží a eucharistie, tedy samotné tělo Kristovo. Kdo víc může posílit  tvé tělo i duši než jeho Duch svatý!

Jako tělo potřebuje potravu, tekutiny, vzduch, pohyb a základní hygienické úkony,  duše člověka přímo touží po Duchu svatém. On je "duší" duše. Je vzduchem pro duši. Dýcháním duše pak je modlitba člověka k Němu,  vzájemná komunikace mezi Ním a tebou. Kdo se málo modlí, je jako přidušený, kdo se nemodlí vůbec, je v bezvědomí či klinické smrti. Podobá se Šípkové Růžence, která sama nedokáže vstát a potřebuje prince, aby ji probudil.

Na rozdíl od těla nedokáže duše člověka vždy jasně žádat to, co jí chybí, a tak často přijde zkrátka. Když se ale probudí a využije možnost projít očistnou koupelí svátosti smíření, dá pocítit sobě i svému okolí hlad po Bohu. Duch Boží pak naplňuje člověka životem, dobíjí jeho duši i tělo novou energií a vede ho k růstu v dokonalosti.

Na závěr

Milujme sami sebe. Naučme se milovat svou duši i tělo tak, abychom je  dovedli  k absolutní dokonalosti podle obrazu Božího. Pak poklekněme a modleme se:

„Děkuji ti, Stvořiteli vesmíru, za dar života, který jsi mi dal. Děkuji ti za to, že jsi mi dal vše, co jsem naléhavě potřeboval. Děkuji ti za příležitost zakoušet toto krásné tělo a tuto báječnou mysl. Děkuji ti za to, že žiješ v mém nitru s veškerou svou láskou, se svým čistým Duchem bez hranic, se svým teplým a zářivým světlem.

Děkuji ti za to, že užíváš má slova, mé oči, za užívání mého srdce, abych se mohl kdykoliv a kdekoliv podílet na tvé lásce. Miluji tě takového, jaký jsi, a protože jsem tvým dílem, miluji i sám sebe takového, jaký jsem. Pomoz mi udržet lásku a mír v mém srdci a učinit z této lásky nový styl života, v němž bych mohl žít     v náručí tvé lásky po zbytek svých dnů“.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio