MILOST - NEZASLOUŽENÝ DAR - téma 246 k 25. neděli v mezidobí 24.9.2017-homilie katechetická (KKC 2006 - 2011; YOUCAT 338,341).

25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 24.9.2017

Liturgické texty

• Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše (I)   Iz  55,6-9:

Prorok Izaiáš vyzývá své soukmenovce, aby změnili vlastní představy o Bohu.  Boží jednání a Boží záměry není  možno porovnávat s úmysly a způsoby jednání člověka. Bůh je nám blíž, než si myslíme. Je plný milosti a dovede odpouštět naše hříchy, aniž bychom se jakýmkoliv dobrým skutkem museli pokoušet si jejich odpuštění u něj zasloužit. Jsme ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho spravedlnost hledejme! Jen skrze jeho milost spásu nalezneme.

1. ČTENÍ Iz 55, 6-9:Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.  Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho. 

• Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Filipanům  (I)    Flp  1, 20c-24. 27a:

Pro apoštola Pavla, jak se svěřil v listě Filipanům, má pozemská existence a smrt  jiný smysl, než pro většinu lidí.  Píše, že ve spojení s Kristem je možno nalézt nový život. Ví, že v Ježíši  je konečně Bůh s námi. Bůh navždycky blízký, jehož milost  odstraňuje všechny vzdálenosti mezi nebem a zemí a přibližuje nám nebeské království.

2. ČTENÍ Flp 1, 20c-24. 27a:Bratři ! Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě na živu.  Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.   

• Komentář k evangeliu podle  Matouše  ( I)  Mt  20, 1-16a:

Ježíšovo podobenství o dělnících na vinici,  zaznamenané v evangeliu podle Matouše, před námi otevírá tajemství Božího království a uvádí nás do Kristova myšlení, které se již řídí Boží logikou. Abychom porozuměli, musíme přejít od úvah o lidské spravedlnosti při  odměňování za zásluhy, do světa nezasloužených darů. Život je dar. Je to příležitost pracovat na Boží vinici a očekávat z Božích rukou mzdu způsobem, který se bude líbit Bohu a možná ne člověku.

EVANGELIUM Mt 20,1-16a:"Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'  Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' "   

Milost – nezasloužený dar 

je téma 246 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“ A II s odkazem na znění evangelia Mt 20, 1-16 a Katechismus katolické církve (KKC) 2006-2011; YOUCAT 338, 341.                                                              

Osnova:

a) Bůh se rozhodl nechat člověka spolupracovat na díle své milosti

b) nikdo si nemůže zasloužit první milost

c) Kristova láska – pramen všech našich zásluh

Úvod.

Když přemýšlíme o křesťanství, o Bohu a o spasení, které máme skrze Pána Ježíše Krista, tak milost je tím nejúžasnějším, o čem můžeme přemýšlet. Ve svém křesťanském životě se musíme stále vracet k Boží milosti. Její podstatou je naprosto nezasloužená Boží přízeň. Milost je dar v tom nejužším a nejčistším slova smyslu. Jak to říká Písmo: „Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“(Ef 2,8–9).

Bůh velmi dobře ví, že pýcha i marnivost  lidského srdce jsou tak nezměrné, že kdyby spása byla - byť i jen  částečně závislá od našich skutků, že bychom, bez jakýchkoliv  pochyb, přinesli naší domnělou dobrotu, naší sebechválu před samotnou Boží tvář. My se můžeme snažit sami sebe vykrášlit, ozdobit, vychválit před  lidmi - ale ne před Bohem! On o nás ví všechno! On zná naše nejtajnější myšlenky, motivy našich činů. On zná každý záhyb našich  srdcí! Žádný člověk se nebude vychloubat svými skutky před Bohem!   Spása, jak ji nabízí Bůh, nás všechny zbavuje jakéhokoliv  podkladu pro lidské vychloubání!  Na naší spáse nemáme ani tu nejmenší zásluhu. Člověk si vzhledem k Bohu nezaslouží nic ( 2006; 2007): „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši“  (Řím 3,23–24).

YOUCAT otázka 338: Co je to milost?  Odpověď: Milostí rozumíme Boží láskyplný dar, jímž nás Bůh pozvedá k účasti na svém životě a uschopňuje nás jednat z lásky k němu. Je to pomáhající síla, kterou nás zahrnuje. Skrze kříž a vzkříšení Ježíše Krista nám Bůh věnuje veškerou svou lásku a dává se nám v milosti. Milost je všechno to, co nám Bůh dává, aniž bychom si to zasloužili.

Bůh se rozhodl nechat člověka spolupracovat na díle své milosti.

Jestliže se Bůh rozhodne ponechat člověku možnost spolupráce na díle Boží milosti, pak je nutné si uvědomit, že prvotním v tom případě je vždy  otcovské jednání Boha. To on dává podnět a svobodné jednání člověka ve spolupráci Ducha svatého je až na druhém místě (2008).  Jistotu občanství v Božím království mohu získat živou vírou v Ježíše Krista, doprovázenou konáním dobrých skutků, které pro mne připravil samotný Bůh, v důsledku jeho daru je konat. To jsou pak jediné opravdové zásluhy,  vyplývající z našich dobrých skutků. Svatý Augustin říká: „Nejprve byla udělována milost, nyní se dává, co je dlužno… tvé zásluhy jsou vlastně jeho dary“ (2009). 

Nikdo si nemůže zasloužit první milost.

Též pokud se týče procesu naší cesty ke spáse, Bohu vždy a ve všem patří iniciativa. Jeho milost si nemůže nikdo ničím zasloužit. Ona je na počátku našeho obrácení, odpuštění a ospravedlnění. Až potom, pod vlivem Ducha svatého a daru Kristovy lásky, si můžeme pro sebe i pro druhé zasloužit další milosti. I taková dobra, jako je zdraví a přátelství si můžeme zasloužit, řídíme-li se Boží moudrostí (2010).

YOUCAT otázka 341: „Lze si zasloužit nebe dobrými skutky?

Odpověď: Nikoliv. Žádný člověk si nemůže zasloužit věčný život v Božím království vlastními silami. To, že jsme spaseni, je záležitostí Boží milosti, která předpokládá svobodnou součinnost člověka.

Kristova láska – pramen všech našich zásluh. 

Milost Kristovy lásky přesahuje všechny  naše zásluhy a dobré skutky, odpouští nám   a neustále nás tvoří, vykupuje a usmiřuje nás s Bohem. Její přítomnost v našem srdci zajišťuje nadpřirozený ráz našim skutkům a tím se vysvětluje jejich záslužnost před Bohem i před lidmi ( 2011).

Na závěr. 

Boží iniciativa v díle milosti předchází, připravuje a vyvolává svobodnou odpověď člověka. Před Bohem nemáme zásluhu, leda jako důsledek svobodného Božího plánu nechat člověka spolupracovat na díle své milosti. Zásluhu je na prvním místě nutno připisovat Boží milosti, na druhém místě spolupráci člověka. Zásluha člověka tím opět patří Bohu a milosti Kristovy lásky.

Vypracoval Matonick