Témata k nedělní a sváteční liturgii

LIDSKÉ CTNOSTI - téma 249 k 27. neděli v mezidobí 8.10.2017 - homilie katechetická (KKC 1803-1811; YOUCAT 266).

5. 10. 2017 18:00

27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 8.10.2017

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše  (I)   Iz  5,1-7:

Obsah dnešního čtení z Izaiášovy knihy je vyjádřen v podobě písně. Prorok ji zpívá svému „miláčkovi“, jenž je v ní symbolem Boha Otce a „jeho vinice“, kterou zde chápeme jako Izrael. Je to píseň o Boží lásce a starosti o vyvolený národ i při omezené schopnosti jeho lidu konat dobro. Boží spravedlnost se  neprojeví tak, že by si s nájemci „vinice“ krutě vypořádal účty, ale v tom, že jeho syn, který  byl z „vinice“ surově vyhnán a zabit, se pro ně přesto stane navěky nepostradatelným.  

1. ČTENÍ Iz 5,1-7:Zazpívám ( píseň ) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu. Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata. Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí! Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody? Ted' vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.  Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí.  Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Filipanům  (I)    Flp  4, 6-9:

Apoštol Pavel na konci svého dopisu Filipanům klade důraz na svá závěrečná doporučení. Především, aby nepodléhali starostem o svůj ctnostný křesťanský způsob života. Zaručuje jim, že budou-li Bohu důvěřovat, budou jeho milostíobdařeni základními morálními ctnostmi a k tomu získají trvalou a pevnou dispozici konat dobro.

2. ČTENÍ Flp 4,6-9:Bratři!  O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše  ( I)  Mt  21,33-43:

Stejně jako z prvního čtení i z dnešního Matoušova evangelia je zřejmé, že Bůh projevuje o svou „vinici“, tedy o svůj vyvolený lid mimořádný zájem a péči. Aby přinesla jeho  Boží láska úsilí užitek  a plody, obětuje Bůh Otec svého Syna a posílá ho mezi bezectný národ, aby „úrodu“ zachránil pro spásu celého lidstva.

EVANGELIUM Mt 21,33-43:Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: "Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.' Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"  Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek." Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce."

Lidské ctnosti 

je téma 249 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění dnešního 2. čtení Flp 4,6-9 a Katechismus katolické církve (KKC) 1803-1811; YOUCAT 266.                                                       

Osnova:

a) co je ctnost

b) základní ctnosti (moudrost, spravedlnost, statečnost, mírnost)

c) ctnosti a milost

Úvod.

Program ČBK „Učící se církev“ rozdělil výuku o ctnostech v průběhu 6 let do 11 témat, z nichž některá jsou opakovací. Pro přehled uvádíme v úvodu znovu přehlednou tabulku dělení ctností tak, jak učí Katechismus  katolické církve: 

I. Lidské ctnosti ( 1804):

A. Základní (mravní) ctnosti (1805): moudrost (1806); spravedlnost (1807); statečnost (1808); mírnost (1809);

B. Ctnosti a milost (1810; 1811;)

II. Božské ctnosti (1812; 1813;):

víra (1814; 1815; 1816;) naděje (1817; 1818; 1819; 1820; 1821;)

láska (1822; 1823; 1824; 1825; 1826; 1827; 1828; 1829;) 

III. Dary a plody Ducha svatého (1830;):

7 darů D. sv. : moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost, bázeň Boží (1831;1832))

Plody   D. sv.: láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota,mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost, čistota (Srv. Gal 5,22-23).

Co je ctnost.

Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro (1803). Lidské ctnosti jsou ustálené sklony a postoje, trvale nabyté dokonalosti rozumu a vůle, které vnášejí řád do našeho chování a skutků. Jejich plodem je sebeovládání a radost při úsilí o mravně dobrý život ( 1804).

YOUCAT otázka 266: Jak rozumět slovu „ctnost“? Odpověď: Ctnost je vnitřní postoj, kladný návyk, trvalá a pevná dispozice konat dobro.

„Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). To znamená, že na cestě k Bohu musíme vnitřně růst. Pouze z vlastních sil můžeme učinit nanejvýš první krok. Bůh podněcuje svou milostí lidské ctnosti a navíc nám propůjčuje ctnosti božské, s jejichž přispěním bezpečně směřujeme k Božskému světlu. 

Základní ctnosti (moudrost, spravedlnost, statečnost, mírnost).

Mravní (základní, kardinální) ctnosti dělíme do čtyř velkých skupin: rozvážnost, spravedlnost, statečnost a umírněnost (1805).

Moudrost  – bývá nazývána rozvážností nebo opatrností. Má ji ten, kdo v konkrétních životních situacích ví, jaké prostředky použít, aby nejlépe dosáhl cíle. K jejímu osvojení je zpravidla třeba určitá životní zkušenost. Můžeme říci, že každý hřích je proti rozvážnosti, protože každý hřích je pošetilostí, kterou člověk škodí sám sobě (1806)

Spravedlnost – dává a nechává každému, co mu náleží. Spravedlnost se zabývá vším, co má vztah k bližnímu a má na mysli jeho dobro. Žijeme stále ve vztahu k někomu, ať už je to člověk nebo Bůh („ctnost zbožnosti“), dotýká se proto celého našeho života a všech přikázání Desatera  (1807)

Statečnost – je mravní ctnost duše nikoli tělesná zdatnost, je však mezi nimi obdoba. Člověk statečný bude pevný v úsilí o mravní dobro a překoná překážky, které se mu postaví do cesty. Posiluje rozhodnutí odporovat pokušení.  Dává odvahu k tomu, aby se člověk zřekl svého života při obraně spravedlivé věci  (1808).

Umírněnost – je od slova míra. Vede ke správnému užívání stvořených dober a příjemností, jako je jídlo, pití a jiná potěšení. Zabezpečuje vládu vůle nad pudy a udržuje touhy v mezích počestnosti.  Ovládneme-li své tělo, je výsledkem vnitřní svoboda, pokoj a radost. Opak vede k otroctví (1809)

Ctnosti a milost. 

Lidské ctnosti, nabyté výchovou, jsou Boží milostí očišťovány a povznášeny. S Boží pomocí utvrzují charakter a usnadňují konání dobra. Ctnostný člověk je šťasten, že je může uplatňovat v praxi (1810).

Pro člověka zraněného hříchem není snadné uchovat mravní rovnováhu. Dar spásy, který nám udělil Kristus, nám dává nezbytnou milost, abychom neustále   o ctnosti usilovali, o milost světla a síly prosili, přijímali svátosti, spolupracovali   s Duchem svatým, jednali podle jeho nabádání, milovali dobro a vystříhali se zla (1811).

Na závěr

Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Lidské ctnosti jsou ustálené sklony rozumu a vůle, které řídí naše skutky, vnášejí řád do našich vášní a usměrňují naše chování podle rozumu a víry. Mohou být seskupeny kolem čtyř základních ctností, které jsou: moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost. Mravní ctnosti rostou výchovou, vědomými úkony a vytrvalým úsilím. Boží milost je očišťuje a povznáší.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio