Témata k nedělní a sváteční liturgii

NEBUDEŠ MÍT JINÉHO BOHA MIMO MNE - téma 252 ke 30. neděli v mezidobí 29.10.2017 - homilie katechetická (KKC 2110-2128; YOUCAT 352,353).

25. 10. 2017 13:51

30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 29.10.2017

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z druhé  knihy Mojžíšovy  (I)   Ex  22,20-26:

Věříme v jednoho a jediného Boha. On je  všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný. On je věčné nekonečno. Je stvořitelem všeho a také času. Od okamžiku kdy se lidstvu ukázal, se projevoval jako Bůh absolutně spravedlivý a milostivý, který obklopuje zvláštní starostlivostí a láskou i ty členy lidské společnosti, kteří se nemohou bránit, z bídy  se vykoupit a ty, kteří kvůli své chudobě nemají obhájce. Za tyto lidi náš Bůh vystupuje jako jejich ochránce či otec, jak vyslechneme i při  čtení textu z druhé knihy Mojžíšovy. 

1. ČTENÍ Ex 22,20-26: Toto praví Hospodin: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky. Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť ,pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."

  • Komentář ke 2. čtení z prvního  listu Pavla Soluňanům   (I)    1 Sol  1,5c-10:

Úryvek z listu apoštola Pavla Soluňanům svědčí o tom, že bratři a sestry tohoto mladého řeckého společenství  velmi brzy pochopili, co  je pro jejich život správné. Odvrátit se od pohanského modloslužebného polyteismu ( tedy dosavadní víry v mnoho božstev), obrátit se k víře v jednoho pravého živého Boha a očekávat příchod jeho Syna, který je definitivně vysvobodí ze smrti.

2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10:Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.  

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše   ( I)  Mt  22, 34-40:

Dnešní Matoušovo evangelium dává jednoznačnou odpověď na otázku, které je nejdůležitější, největší a první Boží přikázání. Je to láska v jednoho Pána a Boha, jenž člověka miluje jako první a nabízí mu své spojenectví. Milovat Boha znamená poslouchat ho, spoléhat se na jeho slova plná zaslíbení pro každého z nás. Znamená podřídit tomuto slovu celý svůj život a nesloužit bohům jiným.

EVANGELIUM Mt 22,34-40:Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?" Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

Nebudeš mít jiného boha mimo mne

je téma 252 ke dnešní  katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus A II s odkazem na znění   2. čtení  1 Sol 1,5 a Katechismus katolické církve (KKC) 2110-2128; YOUCAT 352, 353.                                                           

Osnova:

a) pověra, modloslužba, věštění, magie

b) hříchy proti úctě k Bohu

c) ateizmus, agnosticizmus

Úvod.

Je psáno: Nebudeš mít jiného boha mimo mne“(Dt 5,7).První přikázání zakazuje uctívat a sloužit jiným  bohům, kromě jediného Pána, který se zjevil svému lidu (2110).  Pod „jinými bohy“ - modlami, rozumíme  moc, peníze, drogy a podobně. Mezi ně patří též magie, vášně a nezdravé žádosti, všechno, po čem lidé dychtí nad zdravou míru. „Religiozita“ – můžeme-li to tak nazvat – všech možných druhů je dnes žádaná. Okultismus, meditační techniky východních náboženství fascinují mnoho mladých lidí, ale i těch, kteří to již někam dotáhli, jsou finančně zajištěni, mají pracovní úspěchy i pevné sociální postavení. Tato i následně jmenovaná  provinění vůči Bohu bychom mohli zařadit mezi hříchy proti prvnímu přikázání.

YOUCAT otázka 352: Co znamená prohlášení Boha: „Já jsem Hospodin tvůj Bůh…“      (Ex 20,2) ?  Odpověď: Protože Všemohoucí se nám zjevil jako náš Bůh a Pán, nelze mu něco nadřazovat nebo považovat za důležitější, nesmíme tedy dát před ním přednost žádné věci nebo člověku. Poznávat Boha a jen jemu  sloužit – to je absolutní životní priorita. 

Bůh očekává, že mu věnujeme celou svou víru; měli bychom na něho upnout celou svou naději a měli bychom na něho zaměřit veškeré síly své lásky. Přikázání milovat Boha je nedůležitější ze všech přikázání a je klíčem ke všem ostatním. Proto má místo v samém úvodu desatera.

YOUCAT otázka 353: Proč se klaníme Bohu?  Odpověď: Bohu se klaníme proto, že je Pán všeho, co existuje. Úcta a klanění jsou přiměřenou odpovědí na jeho zjevení: „Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit“ (Mt 4,10).

Pověra, modloslužba, věštění, magie.

Pověra je úchylka náboženského cítění a úkonů, jinak oprávněných a nutných, kterým přikládáme nadměrnou až magickou důležitost  (2111).  V takzvaných primitivních společnostech je víra v magickou moc základem náboženských obřadů, rituálů a tabu. Pověrčiví lidé se domnívají, že uskuteční svá přání nebo zaženou nějakou obavu „předepsaným“ činem nebo slovem.

Modloslužba. Ten kdo projevuje náboženskou  úctu k fyzickým předmětům, tvorům, sochám, obrazům, symbolům místo Boha a klaní se tomu, dopouští se modloslužby. Takové jednání spočívá na zbožšťování toho, co Bůh není.  Církev je odsuzuje a pojmenovává jako mnohobožství (polyteismus); (2112, 2113,2114).

Věštění a magie.Bůh může zjevit budoucnost jen prorokům, nebo jiným světcům (2115). Je třeba  odmítat všechny způsoby věštění, vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých, uchylovat se k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch, k jevům jasnovidectví (2116), vyhýbat se používání magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté mocnosti, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližními. Odsouzeníhodné jsou zvláště ty praktiky, které jsou spojeny s úmyslem škodit druhým, nebo směřují ke zneužívání jejich důvěřivosti (2117).

Hříchy proti úctě k Bohu.

Jednání, jímž člověk slovy nebo skutky pokouší Boha, zkouší jeho dobrotu a jeho všemohoucnost (2119), dále svatokrádež , což je znesvěcování nebo nedůstojné zacházení se svátostmi (2120), nebo zlořád zvaný svatokupectví (2121), spočívající  v prodávání, kupování nebo vyměňování církevních milostí, svátostí, svátostin (2118). Za udělení svátosti udělovatel nic nepožaduje. Křesťanský lid  však má přispívat na podporu služebníků církve: … hoden je dělník své mzdy“(srov. Mt 10,10); (2122).

Ateizmus, agnosticizmus. 

V pravém slova smyslu je ateismuspřesvědčení či mínění, že neexistuje žádný bůh nebo bohové či nadpřirozená bytost obecně. Patří k nejvážnějším skutečnostem naší doby. Mnoho našich současníků hluboké životní spojení s Bohem nechápe nebo je výslovně odmítá (2123). Vyskytuje se ve více formách. Je vysvětlovaný jako osobní omezování, vyžadující osvobození od umělých překážek, které klade náboženské uctívání Boha do cesty k praktickému životu a odvrací ho od budování společnosti a vlastního majetku (2124).  Ateismus je hříchem proti ctnosti zbožnosti, protože odmítá nebo popírá existenci Boha (2125). Má základ v nesprávném pojetí lidské nezávislosti a svobody (2126). 

Agnosticismus  má několik podob.  Je to filosofický názor tvrdící, že existenci čehokoli, co nelze poznat zkušeností, tedy např. Boha, nemůžeme ani dokázat, ani vyvrátit (2127). Někdy může zahrnovat jisté hledání Boha, ale obvykle představuje   lhostejnost, nebo útěk před posledním problémem lidské existence. Často se rovná některé z forem ateismu (2128).

Na závěr

Věříme v jednoho a jediného Boha. Náš, křesťanský trojjediný Bůh je plný lásky – je Láska sama.  Je všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný, věčně nekonečný.  Jako Stvořitel všeho a také času,  se v určitém okamžiku zjevil lidstvu. Vyvolil si židovský národ, k němuž poslal své Slovo, Ježíše Krista. V něm pak připravil záchranu pro všechny národy. Boha můžeme prosit. Je dobré chodit za ním s tím, co nás trápí a co nám schází. Bohu můžeme děkovat. O Bohu můžeme přemýšlet. Bohu však také můžeme vzdát čest, obdivovat jej, žasnout nad tím, jaký je, uznávat jeho moc, vzývat jeho jméno v čas dobrý i zlý. Vzývat Boha, jeho uctívat a sloužit mu, znamená neklanět se a nevzhlížet k nikomu, k lidem, k lidskému rozumu,     k lidským schopnostem, k lidským pokleskům, k matce přírodě, ani k nikomu či ničemu jinému.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Autor blogu Grafická šablona Nuvio