Témata k nedělní a sváteční liturgii

NEBUDEŠ MÍT JINÉHO BOHA MIMO MNE - téma 252 ke 30. neděli v mezidobí 29.10.2017 - homilie katechetická (KKC 2110-2128; YOUCAT 352,353).

25. 10. 2017 13:51

30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 29.10.2017

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z druhé  knihy Mojžíšovy  (I)   Ex  22,20-26:

Věříme v jednoho a jediného Boha. On je  všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný. On je věčné nekonečno. Je stvořitelem všeho a také času. Od okamžiku kdy se lidstvu ukázal, se projevoval jako Bůh absolutně spravedlivý a milostivý, který obklopuje zvláštní starostlivostí a láskou i ty členy lidské společnosti, kteří se nemohou bránit, z bídy  se vykoupit a ty, kteří kvůli své chudobě nemají obhájce. Za tyto lidi náš Bůh vystupuje jako jejich ochránce či otec, jak vyslechneme i při  čtení textu z druhé knihy Mojžíšovy. 

1. ČTENÍ Ex 22,20-26: Toto praví Hospodin: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky. Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť ,pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."

  • Komentář ke 2. čtení z prvního  listu Pavla Soluňanům   (I)    1 Sol  1,5c-10:

Úryvek z listu apoštola Pavla Soluňanům svědčí o tom, že bratři a sestry tohoto mladého řeckého společenství  velmi brzy pochopili, co  je pro jejich život správné. Odvrátit se od pohanského modloslužebného polyteismu ( tedy dosavadní víry v mnoho božstev), obrátit se k víře v jednoho pravého živého Boha a očekávat příchod jeho Syna, který je definitivně vysvobodí ze smrti.

2. ČTENÍ 1Sol 1,5c-10:Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.  

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše   ( I)  Mt  22, 34-40:

Dnešní Matoušovo evangelium dává jednoznačnou odpověď na otázku, které je nejdůležitější, největší a první Boží přikázání. Je to láska v jednoho Pána a Boha, jenž člověka miluje jako první a nabízí mu své spojenectví. Milovat Boha znamená poslouchat ho, spoléhat se na jeho slova plná zaslíbení pro každého z nás. Znamená podřídit tomuto slovu celý svůj život a nesloužit bohům jiným.

EVANGELIUM Mt 22,34-40:Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?" Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

Nebudeš mít jiného boha mimo mne

je téma 252 ke dnešní  katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus A II s odkazem na znění   2. čtení  1 Sol 1,5 a Katechismus katolické církve (KKC) 2110-2128; YOUCAT 352, 353.                                                           

Osnova:

a) pověra, modloslužba, věštění, magie

b) hříchy proti úctě k Bohu

c) ateizmus, agnosticizmus

Úvod.

Je psáno: Nebudeš mít jiného boha mimo mne“(Dt 5,7).První přikázání zakazuje uctívat a sloužit jiným  bohům, kromě jediného Pána, který se zjevil svému lidu (2110).  Pod „jinými bohy“ - modlami, rozumíme  moc, peníze, drogy a podobně. Mezi ně patří též magie, vášně a nezdravé žádosti, všechno, po čem lidé dychtí nad zdravou míru. „Religiozita“ – můžeme-li to tak nazvat – všech možných druhů je dnes žádaná. Okultismus, meditační techniky východních náboženství fascinují mnoho mladých lidí, ale i těch, kteří to již někam dotáhli, jsou finančně zajištěni, mají pracovní úspěchy i pevné sociální postavení. Tato i následně jmenovaná  provinění vůči Bohu bychom mohli zařadit mezi hříchy proti prvnímu přikázání.

YOUCAT otázka 352: Co znamená prohlášení Boha: „Já jsem Hospodin tvůj Bůh…“      (Ex 20,2) ?  Odpověď: Protože Všemohoucí se nám zjevil jako náš Bůh a Pán, nelze mu něco nadřazovat nebo považovat za důležitější, nesmíme tedy dát před ním přednost žádné věci nebo člověku. Poznávat Boha a jen jemu  sloužit – to je absolutní životní priorita. 

Bůh očekává, že mu věnujeme celou svou víru; měli bychom na něho upnout celou svou naději a měli bychom na něho zaměřit veškeré síly své lásky. Přikázání milovat Boha je nedůležitější ze všech přikázání a je klíčem ke všem ostatním. Proto má místo v samém úvodu desatera.

YOUCAT otázka 353: Proč se klaníme Bohu?  Odpověď: Bohu se klaníme proto, že je Pán všeho, co existuje. Úcta a klanění jsou přiměřenou odpovědí na jeho zjevení: „Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit“ (Mt 4,10).

Pověra, modloslužba, věštění, magie.

Pověra je úchylka náboženského cítění a úkonů, jinak oprávněných a nutných, kterým přikládáme nadměrnou až magickou důležitost  (2111).  V takzvaných primitivních společnostech je víra v magickou moc základem náboženských obřadů, rituálů a tabu. Pověrčiví lidé se domnívají, že uskuteční svá přání nebo zaženou nějakou obavu „předepsaným“ činem nebo slovem.

Modloslužba. Ten kdo projevuje náboženskou  úctu k fyzickým předmětům, tvorům, sochám, obrazům, symbolům místo Boha a klaní se tomu, dopouští se modloslužby. Takové jednání spočívá na zbožšťování toho, co Bůh není.  Církev je odsuzuje a pojmenovává jako mnohobožství (polyteismus); (2112, 2113,2114).

Věštění a magie.Bůh může zjevit budoucnost jen prorokům, nebo jiným světcům (2115). Je třeba  odmítat všechny způsoby věštění, vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých, uchylovat se k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch, k jevům jasnovidectví (2116), vyhýbat se používání magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté mocnosti, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližními. Odsouzeníhodné jsou zvláště ty praktiky, které jsou spojeny s úmyslem škodit druhým, nebo směřují ke zneužívání jejich důvěřivosti (2117).

Hříchy proti úctě k Bohu.

Jednání, jímž člověk slovy nebo skutky pokouší Boha, zkouší jeho dobrotu a jeho všemohoucnost (2119), dále svatokrádež , což je znesvěcování nebo nedůstojné zacházení se svátostmi (2120), nebo zlořád zvaný svatokupectví (2121), spočívající  v prodávání, kupování nebo vyměňování církevních milostí, svátostí, svátostin (2118). Za udělení svátosti udělovatel nic nepožaduje. Křesťanský lid  však má přispívat na podporu služebníků církve: … hoden je dělník své mzdy“(srov. Mt 10,10); (2122).

Ateizmus, agnosticizmus. 

V pravém slova smyslu je ateismuspřesvědčení či mínění, že neexistuje žádný bůh nebo bohové či nadpřirozená bytost obecně. Patří k nejvážnějším skutečnostem naší doby. Mnoho našich současníků hluboké životní spojení s Bohem nechápe nebo je výslovně odmítá (2123). Vyskytuje se ve více formách. Je vysvětlovaný jako osobní omezování, vyžadující osvobození od umělých překážek, které klade náboženské uctívání Boha do cesty k praktickému životu a odvrací ho od budování společnosti a vlastního majetku (2124).  Ateismus je hříchem proti ctnosti zbožnosti, protože odmítá nebo popírá existenci Boha (2125). Má základ v nesprávném pojetí lidské nezávislosti a svobody (2126). 

Agnosticismus  má několik podob.  Je to filosofický názor tvrdící, že existenci čehokoli, co nelze poznat zkušeností, tedy např. Boha, nemůžeme ani dokázat, ani vyvrátit (2127). Někdy může zahrnovat jisté hledání Boha, ale obvykle představuje   lhostejnost, nebo útěk před posledním problémem lidské existence. Často se rovná některé z forem ateismu (2128).

Na závěr

Věříme v jednoho a jediného Boha. Náš, křesťanský trojjediný Bůh je plný lásky – je Láska sama.  Je všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný, věčně nekonečný.  Jako Stvořitel všeho a také času,  se v určitém okamžiku zjevil lidstvu. Vyvolil si židovský národ, k němuž poslal své Slovo, Ježíše Krista. V něm pak připravil záchranu pro všechny národy. Boha můžeme prosit. Je dobré chodit za ním s tím, co nás trápí a co nám schází. Bohu můžeme děkovat. O Bohu můžeme přemýšlet. Bohu však také můžeme vzdát čest, obdivovat jej, žasnout nad tím, jaký je, uznávat jeho moc, vzývat jeho jméno v čas dobrý i zlý. Vzývat Boha, jeho uctívat a sloužit mu, znamená neklanět se a nevzhlížet k nikomu, k lidem, k lidskému rozumu,     k lidským schopnostem, k lidským pokleskům, k matce přírodě, ani k nikomu či ničemu jinému.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

staryvlk Dobrý závěr.
Přibližuje se k poznání Boha. Ale stále zůstáváme nechápaví k dalším Jeho vlastnostem a schopnostem.
Mám na mysli například "spravedlnost".
Bůh je nanejvýš Spravedlivý. Co si lze pod tím představit. Někdo se proviní proti Bohu podle církve,
"těžkým hříchem" a po smrti by měl být zatracen.
Takový člověk však jednal v souladu se svým "svědomím" neměl pochybnost o tom, že by se měl
provinit proti Božím zákonům.

Jak s ním naloží Bůh se svou nejvyšší láskou, trestem a spravedlností ?

Matonick Odpovědi na moje představy o Boží spravedlnosti hledám v Písmu.
Proroctví Izaiášovo předvídá, že spása Božího lidu přijde brzy a přinese konečnou spravedlnost do vztahů mezi Bohem a námi, k zákonu a k vyřešení nezdravých poměrů v našem svědomí. Hříchy každého z nás se budou domáhat narovnání na vahách spravedlnosti. Vina žádá trest, smíření Boží spravedlnost. Až Ježíš toto vyrovnání přinesl na kříži působením Božího milosrdenství. Bez Ježíše by hřích zapříčinil jediné - smrt:
Iz 56, 1. 6-7: Toto praví Hospodin: “Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost.

Matonick (Římanům 6,23): „Hřích dává svou odplatu – smrt; Bůh dává jako projev své milosti věčný život.“ Získáváme ho prostřednictvím našeho Pána, Ježíše Krista.

Matonick Písmo uvádí několik seznamů hříchů. Například Gal 5,19-21 Můžeme na hříchy pohlížet z různých hledisek Je vhodné je hodnotit podle jejich závažnosti. V tradici církve se prosadilo rozlišování mezi smrtelným, těžkým a všedním či lehkým hříchem . Smrtelný hřích odvrací člověka od Boha, všední hřích Boha uráží a zraňuje. Vědomý všední hřích, který zůstal bez lítosti, nás uzpůsobuje ke spáchání hříchu smrtelného. Člověk ho však může s Boží milostí napravit .„Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem“ (Mk 3,29)

Matonick Jako odpověď jsem uvedl jen několik vět z níže už vypracovaného tématu k bohoslužbě slova 20.8.2017. Sem do komentářů se vše nevejde. Vědomé a úmyslné rouhání proti Duchu svatému podle mne svědomí hříšníka natolik zatíží, že nebude mít šanci.
https://matonick.signaly.cz/1708/prozretelnost-bozi-a-mravni-zlo-hrich-tema-241-ke-20-nedeli-v-mezidobi-20-8-2017-homilie-katecheticka-kkc-1846-1876-youcat-314-319
Zítra posílám do Signálů téma o další významné vlastnosti Boha, o kterém jsme ještě neuvažovali.

staryvlk Uvedl jste "NEODPUSTITELNÝ HŘÍCH PROTI Duchu svatému."
To je podle mého názoru také jedna z nepochopitelností Boha, nesrovnávající se s Boží VŠEMOHOUCNOSTÍ a LÁSKOU.
Jestliže člověk úmyslně a vědomě urážel Boha-Ducha svatého, a ještě za svého života upřímně litoval tohoto svého smrtelného hříchu, očekával bych Boží odpuštění.

Ale zřejmě to bude asi urážka Boha stejná, které se dopustil nejvyšší anděl "Lucifer", ještě před stvořením vesmíru.
Je to zřejmě Boží tajemství pro tvora nepochopitelné.

staryvlk Je to urážka Božího "ROZUMU" ne tedy Vůle (moci). ani Citu (milosrdenství). Podle mého názoru třetí božské Boží osoby Rozumu- (Boha Ducha svatého),
nejvyššího rozumu, který vše "vymyslel (vyprojektoval)" a vše podle něj běží.

Matonick Neodpustitelný hřích ... Nu podle Marka to Ježíš tehdyasi tak myslel, protože jako vševědoucí Bůh(Syn) věděl, že se to bude vztahovat na takové těžce hříšné lidi, kteří už za svého života své urážky D.sv. neodvolají a litovat je nebudou. Marek 3,29 "Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“ To napsal Marek v kapitole 3. Ježíš a Belzebul, (nebyl to tedy přímo Lucifer),když si lidé mysleli, že je Ježíš posedly knížetem démonů a sám se snaží démony (satana) vyhánět a rouhali se mu, když řekli, že "má nečistého ducha". (Což vlastně je v Ježíši D.sv.)

Matonick Bůh je ve své Trojjedinosti ve všech třech osobách podle Písma svatý. Ke středeční Slavnosti Všech svatých je proto určeno téma : https://matonick.signaly.cz/rubrika/ucici-se-cirkev. Bůh je svatý. Takové rouhání těch zákoníků, které za svého života už svá provinění neodvolají zaslouží postih. Něco podobného na mnohem nižší úrovni prožíváme dnes i od naších politiků u nás teď po volbách.

Matonick https://matonick.signaly.cz/1710/svaty-buh-tema-253-ke-slavnosti-vsech-svatych-1-11-2017-homilie-teologicka

Matonick Na doplnění témat o Božích vlastnostech odkazuji na téma: https://matonick.signaly.cz/1705/buh-je-pravdivy-a-verny

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio