BILANCE DĚJIN KRÁLOVSTVÍ - téma 255 k 31. neděli v mezidobí 5.11.2017 - homilie biblická.
31. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 5.11.2017
Liturgické texty
Slova proroka Malachiáše, která vyslechneme, můžeme vztáhnout i na sebe jako pobídku k tomu, aby veškerá naše služba Bohu měla za cíl vést život podle jeho plánu. Jestliže sejdeme s cesty, kterou nám Bůh vytyčil, a porušíme smlouvu, kterou s námi uzavřel, pak nás stihne osud těch, kteří jak víme už z historie vyvoleného národa, ve zkoušce věrnosti Hospodinu přes varování proroků neobstáli a znesvětili ji zradou.
1. ČTENÍ Mal 1,14b-2,2b.8-10:Jsem mocný král - praví Hospodin zástupů - moje jméno je hrozné mezi národy. Nyní (platí) vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neuposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu - praví Hospodin zástupů - stihnu vás kletbou. Vy jste sešli z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon, porušili jste smlouvu s Levim - praví Hospodin zástupů. Proto i já vás uvrhnu do ponížení a potupy přede vším lidem, poněvadž jste nezachovávali mé příkazy. Při udílení rad jste nebyli nestranní. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč jsme k sobě věrolomní, a tak znesvěcujeme smlouvu našich otců?
- Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Soluňanům (I) 1 Sol 2,7b-9.13:
Apoštol Pavel v listě Soluňanům chválí bratry a sestry této křesťanské obce za pochopení účelu jeho poslání, že jim nepřišel hlásat slovo o Bohu, ale slovo Boží. To znamená slovo přímo sdělované Bohem, provázené silou a účinností Boží moci, tedy mocí Ducha svatého, který vede k Božímu požehnání a dokáže ochránit v případě ohrožení lid i zemi, ve které žije.
2. ČTENÍ 1Sol 2,7b-9.13:Bratři! Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti; tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium. A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží - vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.
- Komentář k evangeliu podle Matouše ( I) Mt 23,1-12:
Ježíš v Matoušově evangeliu vyčítá učitelům Zákona okázalou zbožnost, kterou si chtějí naklonit přízeň veřejnosti a jejich nezkrotnou touhu po moci, která se skrývá za každým jejich činem. Upozorňuje na stále hrozící nebezpečí, jímž je pro svobodu lidského života pokušení, že se člověk bude více starat o svůj blahobyt a pocty než o vztah důvěry k Bohu. Jen On jej může svou milostí ochránit před pádem do podřízenosti zlé mocnosti.
EVANGELIUM Mt 23,1-12:Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: "Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, mají rádi pozdravy na ulicích, a když jim lidé říkají 'Mistře'. Vy však si nedávejte říkat 'mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno 'otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat 'učitel', jenom jeden je váš Učitel - Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
Bilance dějin království
je téma 255 dnešní biblické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- A II s odkazem na znění 1. čtení Mal 1,14nn.
Osnova:
a) katastrofa severní a jižní říše
b) deuteronomistické dílo
Úvod.
Po smrti Davidova syna krále Šalomouna v roce asi 925 před Kristem se jeho dosud jednotné království rozdělilo. Bohatší sever (Izrael) se odtrhl od jihu (Judy s hlavním městem Jeruzalémem) a založil vlastní království s hlavním městem Samaří. Obě tato malá království byla obklopena velmocemi a kráčela odděleně vstříc katastrofě, jejíž zárodky je možno najít již v absolutistickém způsobu vlády krále Šalamouna a jeho syna. Měnila se politická mapa starověkého světa. V 9. století prudce vzrůstala moc Asyrie, znovu se vzmáhal Babylon a také Egypt se za každou cenu snažil prosadit svůj vliv. Složité a různorodé události těchto let jsou zachyceny v Bibli v 1. a 2. knize královské (Kr).
Katastrofa severní a jižní říše.
Na teologický význam historického dění té doby poukazuje téma 239 Eliáš-obhájce monoteizmu. Starozákonní prorok Eliáš, jako obhájce víry v jediného Boha ostře vystupoval proti modloslužebnictví. Těžiště jeho působení leželo v severním Izraelském království v době 22leté vlády krále Achaba, který vládl nad severním Izraelem pravděpodobně v letech 871-850. Během období Achabova kralování přes počáteční hospodářský rozvoj dosáhl zde duchovní život vůbec nejhoršího úpadku. Jeho fénická manželka, královna Jezábel, byla ctitelkou pohanského náboženství a vedla Achaba k tomu, aby vnutil svému lidu kult fénického Boha Baala. Od víry v pravého Boha se i přes úsilí proroka Eliáše nakonec odpoutal, což vedlo k jeho porážce. Byla to doba hříšného prorůstání hospodářství, kultury a náboženství Izraele a Fénicie. V této situaci v 8. století nakonec toto území zcela ovládli imperialističtí vládci Asyrie. Odehrála se první velká tragedie v židovských dějinách. Došlo k masovému rozptýlení severního lidu Izraele, rovnající se holocaustu. Pád samařského Izraele předpověděl ve skvěle napsaném biblickém textu plném poetických míst prorok Ozeáš. Byl prvním Izraelitou, který jasně pochopil, že vojenské a politické nezdary lidu Izraele jsou nevyhnutelným důsledkem, který postihl vyvolený národ kvůli jeho mravním selháním a příklonu k pohanství.
Také malé jižní Judské království, sevřené mezi velmocemi, bylo neustále v ohrožení. Ještě víc ho však ohrožovala víra ve vlastní neporazitelnost, vyplývající z přesvědčení o Hospodinově zaslíbení, že zajistí Davidův trůn pro jeho potomky navěky. O století dříve unikl Jeruzalém skoro zázrakem zkáze z rukou Asyřanů a tak si lidé mysleli, že město nikdy nepadne a rod krále Davida nikdy neskončí. Lidé Judska se odmítali postavit čelem k politické skutečnosti měnícího se světa a brzy jich měla potkat zkouška věrnosti Hospodinovi stejně, jako tomu bylo předtím u severních kmenů Izraelitů.
Deuteronomistické dílo.
Vládcové i lidé v Judei začínali spojovat svůj budoucí politický a vojenský osud se současnou teologií a s morálním chováním. I přes náboženské reformy (Chizkijáš 716-687; 2 Kr 18) se však počalo Judsko odvracet od Hospodina stejně jako severní Izrael. Poslední příležitost vrátit se k Hospodinovi dal lidu kolem roku 622 mladý král Jošiáš za jehož vlády (640-609), byla během oprav Chrámu nalezena veleknězem Chilkijášem, otcem proroka Jeremiáše ( Viz téma 243 Jeremiáš a též A.E. Gilles: Lidé smlouvy) kniha starověkých svitků. Zahrnovaly 5. knihu Mojžíšovu (Deuteronomium)–„Kniha druhého zákona“. Ta obsahovala zásadní ustanovení, vedoucí k Božímu požehnání a k záchraně lidu i země. Judsko se musí bez výhrad a plně odevzdat Hospodinu -viz Dt 30,15-20 ! Nález vyvolal paniku, neboť potvrzoval varování proroka Ozeáše a proroka Izaiáše ( viz téma 141) a svědčil o tom, že osud severu se brzy přelije na jih. Po smrti tohoto posledního zbožného krále Jošiáše, však se náboženské a politické poměry dále zhoršily. Jeho následníci nerespektovali důrazná varování proroků před nadcházející pohromou. Hlavním jejich vojenským nepřítelem ze severu se po zhroucení asyrské říše stal Babylon. Koncem 6. století je Jeruzalém Babylonem dobyt. Judský král byl přestěhován do Babylonu a s ním do zajetí přešly desetitisíce významných přesídlenců Judska. Někteří prchli do Egypta a jinam. Zůstala jen chudina. Hradby Jeruzaléma byly strženy, Chrám zbořen, město zpustošeno. Židovský národ byl pokořen a na dlouhá léta rozptýlen do celého světa.
Na závěr.
Po smrti krále Šalomouna byla říše rozdělena na dvě části - severní Izraelské království a jižní Judsko. Izraelského království se v roce 721 př.n.l. zmocnili Asyřané a podobný osud čekal rovněž Judské království. V roce 586 př.n.l. byl Jeruzalém dobyt a zničen Nabukadnezarem II. (Nabuchonodozorem ) králem Babylonie a Židé byli odvlečeni do babylonského zajetí. Vyvolený židovský národ a jejich panovníci v té době neobstáli ve zkoušce věrnosti Bohu přes varování proroků, jako byli Eliáš, Ozeáš, Jeremiáš a Izaiáš a nerespektovali Slovo Hospodina, zapsané v páté knize Mojžíšově (Deuteronomium).
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK Učící se církev - Signály - Matonick
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.