32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 12.11.2017
Liturgické texty
Autor úryvku prvního čtení si přeje vzbudit u svých posluchačů touhu po moudrosti tím, že ji líčí ve skvělých barvách. Jeho verše dovolují v moudrosti vidět představu mladé, přitažlivé ženy, po které každý spravedlivý muž touží, pátrá po ní a nalézá ji u svých dveří. Stejně tak je tomu s Bohem. Dá se nalézt těm, kdo ho hledají. Ježíš Kristus, Boží Syn, dokonce přišel na svět, aby sám hledal mezi lidmi ty, které by dokázal k sobě přitáhnout a nabídnout jim umění moudře žít.
1. ČTENÍ Mdr 6,12-16:Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.
Kázání apoštola Pavla Soluňanům je plné moudrých předpovědí o našem budoucím „životě po životě“. Apoštol si nepřeje, aby jeho bratři a sestry ve víře truchlili jako ostatní, kteří nemají naději. Křesťan se od nich liší, protože člověk víry je právem schopen doufat. Je naplněn základní životní ctností - moudrostí. To jej vede k přesvědčení, že spolu s Kristem bude vzkříšen k věčnému spojení s Pánem v nebeském království.
2. ČTENÍ 1 Sol 4,13-18:Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.
Ježíšovo podobenství o moudrých pannách z Matoušova evangelia nabízí moudré naučení, jak se chovat během čekání na Pánův příchod. Pravá prozíravost křesťana tkví v rozumném nasměrování života. Vybízí nás, abychom neprožili svůj život naprázdno, abychom nezapomínali, že jsme poutníky, směřující k Pánu. Pravá moudrost je darem, jenž sestupuje od Boha. Kdo po ní touží, toho moudrost předchází.
EVANGELIUM Mt 25,1-13: Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.' Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."
Křesťanská moudrost (prozíravost)
je téma 257 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění 1. čtení Mdr 6,13 a Katechismus katolické církve (KKC 1806); YOUCAT 301.
Osnova:
a) pojem
b) správné pravidlo jednání
c) řídí uplatnění morálních zásad
Úvod.
V mravním životě mají základní funkci čtyři ctnosti, které se proto nazývají „základní neboli kardinální“. Jsou to: moudrost (prozíravost), spravedlnost, statečnost a mírnost. Všechny ostatní ctnosti jsou seskupeny okolo těchto základních ctností.
Pojem.
Moudrost (rozvážnost, rozumnost, prozíravost) je ctnost, která dává praktickému rozumu schopnost, aby v každé situaci rozeznal, co je naše pravé dobro, a zvolil přiměřené prostředky k jeho konání. Moudrost bezprostředně řídí úsudek svědomí. Moudrý člověk rozhodne a uspořádá své chování podle toho úsudku.
Správné pravidlo jednání.
Člověk vedený moudrostí ví, co chce, zná svůj cíl, volí správné prostředky, nepředbíhá, nechce víc, než může chtít, a tak jde pevně a vytrvale vpřed. Na úkony denního života hledí jako na povinnost, jíž se dostává blíže k Bohu. I každou maličkost takto chápe. Celý život je mu povinností a povinnost službou Bohu. Kdo dosáhne vysokého stupně moudrosti, dosáhne také vrcholu štěstí. Jednáním totiž tíhne k pravému dobru, k Bohu. Proto je moudrost jakýmsi souhrnem veškeré dokonalosti a obsahuje všechno štěstí člověka. Odstraňuje z jeho životní cesty všechno marné a zbytečné, učí na všechno hledět ve světle Božím. Tak dělá pořádek v duši i ve všech jejích schopnostech. A v duši nastává klid, který je živnou půdou pro hluboký život s Bohem.
YOUCAT otázka 301: Jak se dopracovat moudrosti (rozvážnosti)? Odpověď: Člověk je moudrý, umí-li rozlišovat podstatné od nepodstatného, stanovovat si správné cíle a volit si ty nejlepší prostředky k jejich dosažení.
Ctnost rozvážnosti řídí všechny ostatní ctnosti. Ten, kdo chce žít dobrým životem, musí přece vědět, co je to „dobro“. Teprve moudrý člověk dokáže uplatňovat spravedlnost, statečnost a střídmost při konání dobra.
Moudrost se týká jednotlivých úkonů lidského života. Proto má všemu jednání člověka předcházet úvaha rozumu podporovaného vírou. A když člověk při takovéto úvaze nehledá jen sebe a jen své vlastní zájmy, nýbrž zájmy Boží, anebo aspoň hledí také na dobro druhých, bude jistě uvažovat správně. Už touto zdrženlivosti, spojené s úvahou, předejde moudrý člověk výstřelkům nezdravé horlivosti, bude rozvážně i shovívavě přihlížet k okolnostem a naučí se i čekat. Vlastně tím jaksi napodobuje samého Boha v jeho odvěkém klidu, s jakým na vše mocně pohlíží, vše soudí a ve všem bezustání působí. Prozíravost odstraňuje nebezpečí nerozumné horlivosti. Učenlivost zase brání člověku jednat ukvapeně. Nepředbíhá, hledá radu u zkušených, starších. A tak se člověk uchrání před nejedním pádem, omylem, chybou.
Řídí uplatnění morálních zásad.
Díky ctnosti moudrosti uplatňujeme mravní zásady v jednotlivých případech, aniž bychom se mýlili, a překonáváme pochybnosti, týkající se dobra, které máme vykonat, nebo zla, kterému se máme vyhnout.Praktická moudrost je vůle konat správné věci. Je dovedností používanou v běžném životě.Řídí uplatňování morálních zásad v praxi.
Na závěr.
Tak prosil úpěnlivě Šalomoun o vladařskou moudrost a takové odpovědi se mu dostalo (1 Král 3, 7.9 – 14):
„Hospodine, můj Bože, ustanovil jsi mě za krále namísto mého otce Davida, svého služebníka, a já jsem zcela mladý muž, neumím si počínat vladařsky . Dej (proto) svému služebníku srdce plné rozvážnosti, aby vládl tvému lidu, aby rozlišoval mezi dobrem a zlem.“ Očím Pána se zalíbilo, že Šalomoun vznesl tuto žádost, a Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal sis pro sebe ani dlouhý život ani bohatství ani život svých nepřátel, nýbrž sis pro sebe vyžádal schopnost rozvážného rozlišování, udělám, co jsi řek1: dávám ti moudré a rozumné srdce, jaké neměl nikdo před tebou a jaké nebude mít nikdo po tobě. A dokonce i to oč jsi nežádal, ti dávám také: bohatství a slávu jako nikomu z králů.“
Vypracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK Učící se církev - Signály - Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.