33. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 19.11.2017
Liturgické texty
V knize Přísloví autor poeticky opěvuje svou představu o skvělé hospodyni. Používá výroky svědčící o jeho možné lásce, vášni - citu mimořádného stupně k ní. Kdo je tou řádnou ženou, o níž uslyšíme v dnešním čtení? Může to být znamenitá manželka, matka, nevěsta nebo zosobněný symbol vyvoleného národa, který svou věrností vzdává poctu Bohu, jako svému Ženichovi.
1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31:Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.
Apoštol Pavel v listě radí Soluňanům, aby své vášně a silné city, podřídili rozumové kontrole. Aby se snažili být bdělými a střízlivými, vzdali se všeho, co zamlžuje mysl a zatěžuje jejich svědomí. Takto připravený křesťan je synem světla pravdy. Čelí tmavé noci tím, že jde vstříc Pánu, který ve světle přichází.
2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6:Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci. Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo! Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.
Podobenství o hřivnách z Matoušova evangelia, které vypráví Ježíš svým učedníkům, odsuzuje nevhodné chování pánova služebníka, který je ovládán silným strachem. Tedy citem, který církev řadí mezi hlavní zlé vášně, k takovým, jako je nenávist, smutek a hněv, které dovedou člověku škodit a život navěky zničit.
EVANGELIUM Mt 25,14-30:Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."
Mravnost vášní
je téma 258 dnešní katechetické homilie podle projektu „Učící se církev“A II s odkazem na znění 2. čtení 1 Sol 5,1-6 a Katechismus katolické církve (KKC) 1762-1770; YOUCAT 293, 294.
Osnova:
a) vášně (pojem, rozlišení)
b) vášně a mravní život
Úvod.
Podněty a impulzy k naší činnosti vychází především z našich citů. Většina lidí je však velmi daleko od stupně, na kterém ještě může moudře důvěřovat svým citům nebo kriticky se řídit vlastními instinkty. U mnohých citové nálady kolísají mezi temným zoufalstvím a rozmařilou radostí. Jakmile nějaký cit, který se nás zmocní, dosáhne mimořádné úrovně, stává se vášní. Proto vášně, které jsou vlastně silnými emocemi, potřebují více záměrného úsilí vůle, aby byly podřízeny kontrole. Správně řízeny mohou příznivě napomáhat v duchovní přípravě na cestu k Bohu do blaženosti (1762). Když necháme naše city ve zmatku, přinesou utrpení. Jestliže chceme, abychom jednali správně, je nutné učit se city ovládat.
Vášně (pojem, rozlišení).
Výrazem "vášně" označujeme silné náklonnosti nebo náruživé emoce. Vášně pobízejí jednat podle toho, co člověk cítí nebo si představuje jako dobré nebo jako špatné (1763). Jsou to přirozené složky lidské psychiky. Zprostředkují přechod mezi smyslovým životem a životem ducha a zajišťují mezi nimi a Duchem svatým spojení (1764). Hlavní vášně jsou láska a nenávist, touha a strach, radost, smutek a hněv (1765). Tou základní je láska. Podle sv. Tomáše Akvinského „Milovat, to znamená chtít něčí dobro“. Všechny ostatní city pramení z tohoto původního tíhnutí lidského srdce k dobru. Jen dobro je milováno. „Vášně jsou zlé, je-li láska zlá, a dobré, je-li láska dobrá“ , říká dále sv. Tomáš Akvinský (1766).
YOUCAT otázka 293: K čemu nám dal Bůh vášně? Odpověď: Vášně jsou tu proto, abychom prostřednictvím silných emocí a prožitků byli přitahováni k dobru a abychom byli odpuzováni od zlého a špatného.
Vášně a mravní život.
Dokonalosti mravního dobra se dosahuje, když člověk není nabádán k dobru pouze vůlí, nýbrž i "srdcem". Vášně, chápané jako hnutí smyslovosti, nejsou ani mravně dobré, ani mravně zlé. Mravně dobré nebo mravně zlé jsou tou měrou, jakou závisí, nebo nezávisí na rozumu a vůli. Vášně a nižší emoce je správné ovládat rozumovým myšlením, které, pokud má být vyrovnané, musí být provázeno vyššími a vznešenějšími emocemi (1767). Vášně jsou mravně dobré, když přispívají k dobrému jednání. V opačném případě jsou zlé. Vzněty (emoce) a city mohou být převzaty do ctností, nebo se zvrátit v neřesti (1768). V křesťanském životě koná Duch svatý své dílo tím, že uvádí do pohybu celou bytost, jeho ducha i duši. Směřuje ji ke Kristově dokonalosti tak, aby s Ním nakonec splynula v božské lásce a blaženosti (1769). Člověk je pak podněcován ke konání dobra nejen vůlí, ale nachází ve svém konání i citové zalíbení (1770).
YOUCAT otázka 294: Je člověk hříšníkem, pokud v sobě pociťuje silné vášně? Odpověď:Nikoliv, vášně mohou být nesmírně cenné. Vášně, které byly původně zamýšleny pro uskutečňování dobra, se teprve špatnou orientací stávají pomocníky zla.
Na závěr.
Znakem rozumného člověka je schopnost správně uvažovat o tom, co je pro něho dobré a prospěšné, co slouží správně vedenému životu. Musí umět vhodně podporovat sklony k dobrému jednání podle pravdivého úsudku a norem. Dá-li se někdo vést libostí nebo nelibostí z vášně, není mu jasný ani podnět, ani to, že je jeho povinností volit, usilovat a jednat pro cíl, který křesťan vidí v Kristu.
Vášně samy o sobě představují duševní sílu, kterou lze užít dobře nebo špatně. Člověk vlivem vášní dovede jednat rychleji a důsledněji. Vášně se stávají mravně dobrými nebo zlými, užívá-li se jich buď podle rozumu, nebo proti němu. Vášnivost je živelná síla života, které se dá sebevýchovou užít k intenzivní práci, duchovnímu uspokojení a k radostné činnosti. Není-li jí užito správně, dovede škodit a život navěky zničit.
Vypracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK Učící se církev - Signály - Matonick
Ježíšovo podobenství "O hřivnách" - hlavně však jeho výklad, považuji za jeden z nejobtížnějších.
Těším se, že jste mu věnoval takovou pozornost v duchu katolické církve.
Vaše úsilí mě povzbudilo k hlubšímu přemýšlení o mé snaze chápání tohoto Ježíšova sdělení lidem.
Váš komentář mě zase přiměl k tomu, abych se znovu vrátil k onomu podobenství z dnešního evangelia ( Mt 25,14- 30). V každém katolickém kostele se při bohoslužbě slova čte každých šest let (v listopadu k 33. neděli v mezidobí - A II). A tamní pastýři si k tomu připravují svoje vlastní a každý jiné kázání pro široký okruh svých oveček od dětí po starce. Kolik jich ve světě asi zaznělo třeba dnes? Mám zaznamenané jen to předposlední z 13.11.2011 z kostela našeho. Taky bylo zaměřeno na výše uvedené téma o Mravnosti vášní. Já jsem jen předem napsal komentáře, rozpracoval jsem téma dle stanovené osnovy a kopii poslal jako obvykle (10 let) faráři. Ale doporučil bych Vám přečíst si text kázání –homilie z posledního čísla 46 Katolického týdeníku str.11. (P. Petr Beneš). Velmi pěkné!
Homilie Katolický týdeník č. 46 http://www.katyd.cz/clanky/homilie-co-jsme-udelali-aby-byl-svet-lepsi.html
Musím jen souhlasit s tímto doporučeným kázáním v K.T.
č.46.
Podle mě vystihuje zřejmě pravou podstatu tohoto Ježíšova podobenství. Dalo by se k tomu dodat pouze jedno: " BŮH CHCE VÍC" , víc než pouhé dodržování
jeho zákonů.
Každému člověku bylo dáno do vínku něco jiného :
jednomu velká životní energie, druhému vysoká rozumová schopnost, dalším zdraví a fysické schopnosti,
. . . . atd. Každý by tedy měl aktivně hospodařit,
rámci svých obdržených schopností, s takto svěřenými "hřivnami" ve směru k dobru.
Myslím, že jste přesně vystihl, k čemu Ježíš vybízel své učedníky před odchodem na svou „poslední cestu“. A to nejen v tomto podobenství , ale v celé jejich sérii (Mt 24,29 – 25,30). Mají za úkol zúročit „hřivny“, které jim svěřil. Po jeho slavném návratu nastane všeobecné bilancování. Bude se týkat i nás - laiků. Neděle Krista Krále, která letošní liturgický rok zakončuje, pak v obraze Božího soudu má ukázat, dle čeho bude „výnos“ našeho života při účasti na Kristově úřadě zhodnocen. To bude příští téma 259 Učící se církve.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.