POSLEDNÍ SOUD - kázání ke Slavnosti Ježíše Krista Krále 26.11.2017

Poslední soud (Slavnost Ježíše Krista Krále) – Kázání  ve farnosti Krásensko 26.11.2017

EVANGELIUM Mt 25,31-46:Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.' 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.' Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' Tu mu řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.' A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."

Jednou přišly děti v náboženství s přáním, abychom si řekli něco o posledním soudu. Když jsem se jich ptal proč, řekly: „My se rádi bojíme.“ Evangelium o posledním soudu však můžeme vnímat i beze strachu jako povzbudivý text.

První věc, která nás má potěšit je, že Syn člověka přijde ve své slávě a zjedná spravedlnost. Často nás trápí, kolik je ve světě zla, ale jednoho dne se to všechno změní. Přijde soud a požehnaní budou od všeho zlého navěky vysvobození.

Dále evangelium pokračuje dvěma velkými oddíly. Jeden hovoří o spasených a druhý o zatracených. A je milé vidět, že Ježíš si na prvním místě všímá toho, co kdo udělal dobrého. Někdy si lidé představují Boží soud jako místo, kde se odhalují hříchy, aby za ně byl člověk potrestaný. Ale evangelium hovoří nejprve o dobru. Bůh není ten, kdo by se soustředil na prvním místě na zlo. Můžeme si to přirovnat k učitelům. Jsou tací, kteří se snaží objevit, co student nezná. Ale jsou i takoví, kteří se snaží objevit, co student pochopil a co se naučil. A to pak ocení, aby ho povzbudili. A podobně je to s Bohem, který je našim milujícím Otcem. Na prvním místě hledá dobro, za které by nás mohl pochválit. A my bychom ho v tom měli následovat a v životě svém i v životě druhých se soustředit na dobro. Toho si vážit. To chválit.

Bůh nás chválí za každý projev lásky, aby nás povzbudil a dodal nám odvahy přijmout místo v jeho království. A to je další milé povzbuzení, které nám evangelium připomíná: od založení světa máme v jeho království připravené místo. Od chvíle, kdy jsme byli počati se s námi v nebi počítá. „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.“ Tato věta platí pro každého z nás. Byli jsme stvořeni pro nebe. A stačí jediná věc, abychom v něm spočinuli. Milovat. Projevovat lásku všem. A dále se uvádí různé situace, kdy jsme skrze druhé potěšili samotného Ježíše. Čím víc lásky v životě projevíme, tím snadněji se nám bude odcházet na věčnost. Spasení jsou nazýváni „požehnanými“, aby se připomnělo, že schopnost milovat je velikým Božím darem - požehnáním, o který máme prosit a kterému se máme otevírat.

To všechno je pro nás povzbuzením. Ale text pokračuje dál. V druhé půli se hovoří o těch, kdo budou vydáni věčnému ohni. A i tato část začíná pro nás důležitou připomínkou. Věčný oheň není určený primárně pro člověka, ale pro ďábla a jeho anděly. Věčný oheň tu není pro někoho, kdo občas upadl, zhřešil a spáchal nějaké zlo. To všechno jsou projevy lidské slabosti, které může vyléčit lítost a pokorná prosba o odpuštění.

Věčný oheň je pro ďábla a jeho anděly. Pro ty, kdo se stali spolupracovníky a spolutvůrci zla. Kdo se odvrátili od Boha a postavili se vědomě na stranu jeho nepřítele. Dali se do služeb pýchy a nenávisti.

Jak se taková věc přihodí? Tak, že dovolíme, aby v nás nespravedlnost probouzela hněv. Z hněvu, který v sobě živíme povstává nenávist a ta nás pak vede k všemožnému zlu. Přestáváme milovat, pomáhat, sloužit a chceme panovat a mstít se. Jedinou obranou proti tomuto stavu je pravidelné odpouštění. V modlitbě se zbavit zlých věcí, které se v našem životě nahromadily, přijmout od Pána odpuštění a uzdravení a pak ho věnovat všem, kdo to potřebují. Odpuštění nás zbavuje zla, uschopňuje k lásce a přivádí ke spáse. Přijímejme ho, rozdávejme ho a můžeme se těšit na příchod našeho Pána.

Amen.