1. NEDĚLE ADVENTNÍ - 3.12.2017
Liturgické texty
Prorok Izaiáš v textu prvního čtení prosí Hospodina, aby z nebe seslal Vykupitele mezi hříšný lid i přesto, že se mnozí dopustili mnoha nemravností. Obrací se k Bohu jako k Otci a vzývá ho, aby zapomněl na to, jak zhřešili proti němu, aby se rozpomenul na to, co dobrého už pro své děti udělal on a prosí ho, aby stejně tak jednal i dnes.
1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7:Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory. Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory. Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty. Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!
Apoštol Pavel se zaměřuje v listě na společenství křesťanů, aby jim představil, jak má vypadat opravdový křesťanský život. Vybízí je, aby do něj zahrnuli projevy díkůvzdání za dary, plynoucí z prvého příchodu Božího Syna v Ježíši Nazaretském a za naději na jeho příchod druhý, jako Krista Krále a Pána světa spravedlivého Soudce, který nás uvede do Božího království k věčnému společenství s Ním.
2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9: Bratři ! Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!
Dnešní evangelium podle Marka začíná i končí opakovanou výzvou: „Bděte!“ Křesťanské společenství totiž žije v nadějném očekávání druhého příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Apoštol nás Ježíšovým podobenstvím poučuje, jak máme svou bdělost prožívat. Tak, abychom neustále pozorně naslouchali Kristu v Duchu svatém, žili v poslušnosti jeho hlasu a nezmeškali žádné jeho pozvání.
EVANGELIUM Mk 13, 33-37:Ježíš řekl svým učedníkům: "Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"
Příprava Židů na Vykupitele
je téma 260 dnešní biblické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- A II s odkazem na znění 1. čtení Iz 63, 16-17.
Osnova:
a) pozitivní: monoteizmus, Izrael nositel zaslíbení, obraz Mesiáše – proroci
b) negativní: katastrofy vedly k zpolitizování pojmu Mesiáše. Vnějškovost náboženství, mravní úpadek.
c) praví Izraelité se připojili ke Kristu
Tato témata podávat v duchu dokumentu Papežské biblické komise (PBK):Židovský národ a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli (KN 2003)
Úvod.
Židovství – judaismus je nejstarší monoteistické náboženství a základ křesťanství. Tak jako je Bůh odlišný od stvořeného světa, jsou Židé vedeni k odlišnosti a oddělenosti od ostatních národů a náboženství. Zákon je zavazuje odlišnost pěstovat, praktikovat, oslavovat, na ní trvat, bránit, ctít, ale i učit se s jinakostí druhých žít v míru. Vztah judaismu a křesťanství prošel velmi komplikovaným vývojem. Křesťanství samo sebe považuje za pokračovatele judaismu a Nový zákon za naplnění Starého zákona. Dokument PBK Židovský národ a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli nachází ve vztahu judaismu ke křesťanství, pokud se týče přípravy židovského národa na příchod Vykupitele, četné pozitivní i negativní prvky.
Pozitivní: monoteizmus, Izrael nositel zaslíbení, obraz Mesiáše – proroci.
Judaismus připomíná křesťanovi, že jediný pravý Bůh osvobozuje člověka od stvořených mocností a sil, které by si ho chtěly přivlastnit a ovládnout. Náplní biblické zvěsti je neustálé hlásání monoteismu, tedy víry v jednoho jediného Boha (Dt 6,4) a vyzývání Izraele, aby odvrhl modly a polyteismus, který byl náboženstvím okolních národů. V prvním tisíciletí př. n. l. se tedy na blízkém východě vyskytoval národ, který měl ideu jediného vládnoucího a všemohoucího Boha a zakazoval uctívat bohy jiné. Judaismus v tomto ohledu nemá nikde jinde paralelu. Tento fakt činí z judaismu nejstarší monoteistické náboženství na světě. Základní Boží plán spásy vyzařující z textů Starého zákona však byl zaměřen k tomu, aby připravoval, prorocky ohlašoval a různými předobrazy naznačoval příchod Božího Syna, Ježíše Krista jako Mesiáše, Vykupitele světa. Bůh, který inspiroval knihy obojího Zákona a je jejich původcem, ustanovil, aby byl Nový zákon ukryt ve Starém a Starý, aby byl zjevný v Novém.V tomto bodě se jasně odlišuje křesťanský pohled na Starý zákon od pohledu židů na jejich výklad Bible.Zatímco křesťané chápou celou starozákonní literaturu jako svědectví proroků o Kristu, takže celý Starý zákon má těžiště mimo sebe – v Novém zákoně a v Kristu, pro židy těžiště jejich biblické literatury spočívá v Tóře. Ostatní knihy jsou pouze jejím komentářem a osvětlením.
Negativní: katastrofy vedly k zpolitizování pojmu Mesiáše. Vnějškovost náboženství, mravní úpadek.
Po historických katastrofách, porážkách od Asyrie a Babylonu, které postihly severní a jižní království, Izrael a Judsko, v průběhu několika století druhé poloviny 1. tisíciletí před Kristem, dochází k mravnímu a duchovnímu úpadku lidu.
Židovský národ je pokořen a na dlouhá léta rozptýlen do celého světa (viz téma 255 Bilance dějin království.). Prorok Izaiáš předkládá naději, že až se lid vrátí ze zajetí, přijde nový král, obnoví chrám a snad vytvoří i nový stát. „Kéž bys protrhl nebe a sestoupil“ čteme dnes ve čtení prorokovu prosbu.Mesiáš měl být některý z potomků krále Davida. Mesiáš tedy není pouze duchovní titul. Mesiáš bude ten, kdo je pomazán, vlastně tak jako každý jiný král. Nebo pro jiné také ten, kdo přijde na konci věků a nastolí pořádek. Jeho funkce je zde tedy spíše politická. Je to napravitel, reformátor, reorganizátor, ten, kdo svrhne jha všech nepřátel.
Lid Izraele chápal sám sebe jako vyvolený Boží lid, který byl nositelem Hospodinových zaslíbení. Jeho naděje sílila a krystalizovala tím více, čím méně se přítomná situace podobala zaslíbené spáse. Ve století, které předcházelo dobu Ježíše z Nazareta, se naděje národa soustředily v prorockém výrazu „království Boží“. Všichni horoucně očekávali, že se Hospodin definitivně ujme vlády nad Izraelem, nad pohanskými národy, nad celým vesmírem. V konkrétní podobě se ovšem naděje jednotlivců či jednotlivých skupin národa značně lišily. Někteří vyhlíželi národní a politickou obnovu a osvobození z římského jha, jiní očekávali obnovu spíše vnitřní a duchovní a Boží království chápali jako dovršení intenzivního vztahu mezi člověkem a Bohem.
Praví Izraelité se připojili ke Kristu.
Základní obsah a ústřední poselství celého Nového zákona tvoří historická událost, přesněji historická osobnost: Ježíš z Nazareta, po své smrti na kříži a zmrtvýchvstání svými učedníky vyznávaný jako Mesiáš, Christos, mesiánsky pomazaný, zaslíbený „syn Davidův“, Vykupitel, Král a Spasitel. Ten, jehož druhý příchod je opět toužebně očekáván. On byl takto křesťany chápán jako naplnění židovských nadějí, jako splnění prorockých zaslíbení Izraele. Tento pohled na Ježíše tvoří základní princip Nového zákona, k němuž jsme se připojili jako jeho Boží lid, jako lid „nové smlouvy“
Na závěr
Nový zákon nekompromisně uchovává monoteistickou víru Izraele: Bůh je stále jen jediný. Nejdokonalejším obrazem Boha je Kristus: „On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření“(Kol 1,15). My jsme povoláni k tomu, stát se obrazy Kristovými, tj. „novým stvořením“. Bůh nás zachraňuje a vysvobozuje prostřednictvím Ježíše Krista , který zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro náš život. Nový zákon přejímá jako neodvolatelnou skutečnost vyvolení Izraele, lidu nové smlouvy, která má základ v Ježíšově krvi (Lk 22,20). Církev se skládá z Izraelitů, kteří tuto novou smlouvu přijali, a z dalších věřících, kteří se k nim připojili. Apoštol Pavel prohlašuje křesťanům pocházejícím z pohanských národů, že byli naroubováni na ušlechtilou olivu, kterou je Izrael (Řím 11,16.17). Boží království už není vázáno pouze na Izrael, nýbrž je otevřeno všem, včetně pohanů. A zjevující se Bůh podle křesťanů vyslovuje příchodem Krista své poslední slovo:
Vypracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK Učící se církev - Signály - Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.