SVÁTEK SVATÉ RODINY - 31.12.2017 - neděle
Liturgické texty
Jak plyne z textu prvního čtení z první knihy Mojžíšovy, Bůh slíbil praotci Abrahámovi, že ho obdaruje synem a četným jeho potomstvem. Na potvrzení svého slibu s ním uzavírá smlouvu. A z jeho rodiny pak skutečně vzroste velký národ, který se stane požehnáním pro celý svět.
1. ČTENÍ Gn 15, 1-6; 21, 1-3: Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: "Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká." Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu." Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit." Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat! " - a dodal: "Tak ( četné ) bude tvé potomstvo!" ( Abrám ) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.
Abrahám uvěřil Bohu a odešel ze své země na místo, které mu Hospodin slíbil dát v dědictví, aby tam vytvořil novou rodinu. Předpověď Písma došla svého naplnění. Vznikla rodina Boží, tvořená z lidí Hospodinu oddaných, skrze které se Bůh zjeví všem národům jako Bůh i člověk v osobě Ježíše Krista.
2. ČTENÍ Žid 11, 8. 11-12. 17-19:Bratři! Protože Abrahám věřil, uposlechl ( Boží ) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.
Na pozadí uvedení Pána Ježíše do chrámu můžeme sledovat záměr vyprávění z Lukášova evangelia. Znalec Bible Simeon a zbožná Anna, rozpoznávají v narozeném dítěti Ježíši dlouho očekávaného Mesiáše. To, nač se těšily celé generace před nimi, toho jsou oni svědky – Bůh přišel na svět v Ježíši. Rodičům dítěte otci Josefovi a matce Marii se zde potvrzuje, že spolu s jejich synem Ježíšem, který je současně Synem Božím, jsou svatým základem nové Boží rodiny.
EVANGELIUM Lk 2,22-40:Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.' Přitom chtěli také podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náručí a takto velebil Boha: “Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.” Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: “On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.” Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.
Láska, pouto křesťanské dokonalosti
je téma 266 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“ - BII s odkazem na znění evangelia Lk 2,22-40 a Katechismus katolické církve (KKC) 1655-1658 a 1822-1829.
Osnova:
a) rodinná církev
b) láska „svorník dokonalosti“
c) pokrok v lásce je pokrokem v dokonalosti křesťana
Úvod.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu!Jako muže a ženu stvořil je! (Gen 1,27). Povolal tak první rodinu do dokonalé pospolitosti s Ním. Navzájem se potřebovali! Pádem člověka a jeho vzpourou vůči Bohu, se společenství člověka s Bohem hluboce narušilo. Ale Bůh člověka miluje. Vyvinul pro něj plán záchrany. Když ovšem vše dospělo tak daleko, že „se lidská zlovůle na zemi rozmnožila tak, že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý“(Gn 6,5), tehdy Bůh skrze Noeho a potopu rozhodl vytvořit začátek nový. Poté do světa povolává Abrama, aby z něj dal vyrůst národ, který se stane požehnáním pro celý svět. Měla to být rodina oddělená pro Boha, tvořená z lidí Hospodinu oddaných, skrze které Bůh zjeví jaký On opravdu je všem národům. K tomu jim Bůh požehnal, aby se stali příkladem pro celý svět.
Znovu a znovu je volá zpět k sobě, aby byli těmi, kým měli být. Mnohokrát jim říká: „Vy jste zapomněli, kdo jste! „Myslel jsem, že mne budete nazývat svým Otcem.“(srov. Jer 3,19 ), „Navraťte se, vždyť Já jsem váš manžel.“ (srov. Jer 3,14). To je to, co znamená být mým lidem, mou rodinou! Nestojím o žádné vaše oběti a prázdnou chválu! „Chci milosrdenství ne oběť“ (Oz 6,6), stojím o vaši lásku, tím jak žijete – jste.
Rodinná církev.
Bůh nás zachránil, abychom opět byli tím, čím jsme měli být, pro co jsme byli stvořeni – jeho dětmi, jeho rodinou! Novou Boží rodinou! Jsme povoláni zpět do rodiny, Boží rodiny.Máme společný úkol- poslání, který nejsme schopni zvládnout sami! Teprve v Kristu máme moc žít tento nový život. Bez něj to není možné! Abychom zrcadlili Boží charakter, Boží slávu, aby všichni lidé z našeho života viděli jaký je Bůh, aby mohli spatřit to, k čemu byli i oni sami stvořeni!
„Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (Jan 1,12) „Kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou synové Boží“ (Řím 8,14-17) .
Již od prvních dob jádro církve tvořili ti, kteří se spolu s celou rodinou stali věřícími. Sám náš Pán Ježíš měl skvělého otce a úžasnou matku. Narodil se v lůně Svaté rodiny Josefa a Marie (1655).V Kristu – se stáváme součástí jeho rodiny! Smíme Boha nazývat svým Otcem! Apoštol Pavel dokonce nazývá Ježíše naším starším bratrem. Jsme spolu s ním dědicové Božího království! Církev je „Boží rodina“.
I v dnešní době mají věřící rodiny základní důležitost jako ohniska živé a vyzařující víry. Církev pro ně používá výraz rodinná církev(1656). Rodinný krb je první školou života a bohatěji rozvinutého lidství (1657). Je třeba vzít na vědomí, že mnohé osoby kvůli konkrétním podmínkám, v nichž musí žít –a často aniž chtěli – žijí ve svobodném stavu. I oni zasluhují lásku a šetrnou pozornost ze strany společenství církve (1658).
Láska „svorník dokonalosti“.
Bůh chce, abychom byli dokonalí v tom, co je pro něj nejdůležitější - v lásce. Apoštol Pavel vytvořil nedostižný obraz pojmu láska: viz 1 Kor 13,4-7. Nemyslí pouze na lásku k Bohu, ale i na vírou prodchnutou nezištnou lásku ke druhým lidem (1822). Ježíš učinil z lásky nové přikázání : „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce“; “To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás“ (Jan 15,9-10); (1823); Milujte dokonce i své nepřátele. (1824; 1825). Láska je nejdůležitější ze všech ctností (Srov. 1Kor 13,13). „Lásky však, kdybych neměl, nejsem nic.“ říká ještě apoštol (Srov. 13,1-4); (1826). Milovat předpokládá důslednou práci na sobě, která nehledí na vlastní prospěch, ale především na prospěch a dobro druhého člověka. Cvičení se ve všech ctnostech je podněcováno láskou. Ta je „svorník dokonalosti“ (1827). „Především však mějte lásku,která všechno spojuje k dokonalosti“ (Kol 3,14).
Pokrok v lásce je pokrokem v dokonalosti křesťana.
Božská ctnost lásky zaručuje a tříbí naši lidskou schopnost milovat (1828). Nezištnost, obětavost, sebezapření jsou podstatnými vlastnostmi lásky. Plody lásky jsou radost, pokoj a milosrdenství. Láska vyžaduje velkodušnost a bratrské napomínání. Vzbuzuje vzájemnost, projevuje se nezištností a štědrostí. Je vlídností, přátelstvím a společenstvím (1829).
Na závěr.
Máme společný úkol! Nebýt Boží rodinou jen pro sebe, ale pro tento svět, pro druhé! Aby všichni mohli vidět, jaký je Bůh. Aby byli smířeni a navráceni původnímu Božímu záměru proč byli stvořeni. Aby se vrátili do Jeho rodiny.
Vypracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK Učící se církev - Signály - Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.