4. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 28.1.2018
Liturgické texty
Ovládající ruka Boží je vždy nad vším děním a historií. Bůh vše co stvořil, dovádí užitím své nekonečné Boží prozřetelnosti ke konečné dokonalosti cestami, které zná jen On. Proroci z doby starého zákona jsou charakterizováni tím, že byli Hospodinem zmocněni mluvit jménem Božím, aby svým kázáním i životem zvěstovali Boží slovo. O tom, jak významné proroctví sdělil lidu Mojžíš, uslyšíme v prvním čtení.
1. ČTENÍ Dt 18, 15-20: Mojžíš řekl lidu: "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.'Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "
Apoštol Pavel v listě Korintským vyslovuje přání, aby všichni věřící prožívali svou víru bez starostí, v ničím nerušené oddanosti a v plném spojení s Pánem. Svět byl totiž stvořen k Boží slávě. Proto Bůh stvořil vesmír a v něm i nás. Je pouze jeden, kdo slávu zasluhuje. Ten, kdo stvořil všechno, včetně těch, kteří Jej oslavují.
2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35: Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.
Učení Ježíše Krista podle Markova evangelia v místě Ježíšova přímého působení vyvolávala v lidech údiv. Z jeho osoby vyzařovala totiž síla autority všemocného Boha. Ve své nesmírné a milosrdné dobrotivosti Bůh podle svého plánu stvořil celý svět. V duchu jeho hluboké prozřetelnosti je jím i přes odpor mnohých milostivě svoláván všechen lid do jednoho společenství církve už za jejich života až do věčnosti. K tomu svého Syna předem určil a z lásky k lidem také předurčil i nás, abychom jeho synovství přijali s příslibem, že budeme mít stejný podíl na Božím životě jako On.
EVANGELIUM Mk 1, 21-28:V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu ( to ) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.
Dějiny spásy – uskutečnění věčného Božího plánu
je téma 272 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na znění nedělní preface a Katechismus katolické církve (KKC) 293-314, 315-324.
Osnova:
a) svět byl stvořen k Boží slávě
b) tajemství stvoření
c) Bůh uskutečňuje svůj plán
Odpovědi na otázky vztahující se k bodům osnovy nalezneme též v publikaci „Katechismus katolické církve pro mladé -YOUCAT“.
ad a) Otázka 48: Proč Bůh stvořil svět?
ad b) Otázka 43: Je svět dílem náhody?
ad c) Otázka 49: Řídí Bůh svět a můj život?
Otázka 50: Jakou roli hraje člověk v Boží prozřetelnosti?
Úvod.
Církev učí, že stvoření je základem všech spásonosných Božích plánů, počátkem dějin spásy, které vrcholí v Kristu (280). Boží plán vznikl už před založením světa. Ve své nesmírné a milosrdné dobrotivosti Bůh stvořil celý svět a všechen lid milostivě svolává do jednoho společenství v životě i v konečné slávě. Svého Syna předem určil (Viz též téma264 - V Kristu mají dějiny svůj smysl) k tomu, aby byl Mesiášem a z lásky k Němu a k lidem vybral a předurčil i nás, abychom přijali synovství a zaslíbil nám, že budeme mít podíl na Božím životě. Naplňování jeho plánu od založení světa stále probíhá.
Svět byl stvořen k Boží slávě.
To je základní pravda, které Písmo i tradice učí a oslavuje ji (293). Proč Bůh tvořil? Proč stvořil vesmír a nás? Přece kvůli sobě. Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných /slavných / činech (Iz 43,21). Bůh tvoří tak, aby mu celá historie přinesla co nejvíce slávy. Ustanovil Spasitele, pro sebe, pro své jméno, pro svou chválu. Bůh je totiž ve všem, ve viditelném i neviditelném vesmírném stvoření, naprosto svrchovaný. On je počátek i konec všeho co je. Nic nestojí mimo Jeho svrchovanou vůli. Všechno ovládá svou mocí.
Následující odkazy Ducha svatého: „Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky! Amen.“(Řím 11,36) ataké: „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží“ (1 Kor 10,31), by se měly stát přesvědčením a smyslem života těm, kdo opravdově věří, že jej Kristus na kříži očistil od hříchu a vykoupil Bohu. K našemu duchovnímu vzkříšení, spasení, jsme nepřispěli ničím. Je to Jeho práce, Jeho sláva. A Jeho nejvyšší sláva spočívá ve stvoření nového člověka. Bůh je nejvíce oslaven ve svém těle, chrámu, církvi. Pán Ježíš se před ukřižováním modlil: „Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. „ (Jan 17,9-10). Je jen Jeden kdo zasluhuje slávu, Ten, kdo stvořil všechno, včetně těch, kteří Jej oslavují (294).
Tajemství stvoření.
Věříme, že Bůh stvořil svět s láskou a podle své moudrosti. S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání. (Mdr 9,9).
Svět není plodem žádné nutnosti, slepého osudu nebo náhody. Věříme, že svět pochází ze svobodné vůle Boha, který chtěl, aby se tvorové podíleli na jeho bytí, na jeho moudrosti a na jeho dobrotě: „Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“(Zj 4,11); „Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil…“ (Ž 104,24); (295).
Věříme, že ke stvoření Bůh nepotřebuje nic předem existujícího ani žádné pomoci, tvoří svobodně „z ničeho“ (I. vat. koncil); (296). Srov. 2 Mak 7,28; (297). Proto může i hříšníkům dát nový život duše a zesnulým při vzkříšení život těla, neboť on „oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není“ (Řím 4,17); (298). Bůh tvoří svět uspořádaný a dobrý a dává svému stvoření řád. Stvoření je učiněno skrze Boží věčné Slovo. Je určeno a zaměřeno na člověka, který je povolán k osobnímu vztahu s Bohem (299).
„ Nejsme jen nahodilým a nesmyslným produktem evoluce. Každý z nás je plodem konkrétní Boží myšlenky. Každý z nás je tu žádoucí, je milován a má tu své místo.“ (Benedikt XVI. 28.4.2005).
Stvořitel je přítomen v nejhlubším nitru svých tvorů: „V něm žijeme, hýbáme se a jsme…“ (Sk 17,28); (300). Dává nám schopnost svobodně jednat a vede nás k cíli do blaženosti království nebeského (301).
Bůh uskutečňuje svůj plán.
Ovládající ruka Boží je vždy nad vším děním a historií. Své stvoření vede ke konečné dokonalosti cestami, které zná jen on, užitím své nekonečné Boží prozřetelnosti. Do ní je zahrnuta jeho absolutní všemohoucnost, nevyzpytatelná moudrost a nekonečná dobrota (302; 303; 304; 305). Bůh je svrchovaným pánem svého plánu. Avšak k jeho uskutečnění používá i spolupráci člověka (306). Dává lidem moc, aby se na jeho prozřetelnosti podíleli (307). Jeho dozor má však vždy poslední slovo (308).
Na závěr
Pevně věříme, že Bůh je Pánem světa a dějin, avšak cesty jeho prozřetelnosti nám často zůstávají neznámé. Jen na konci, až skončí naše částečné poznání a budeme vidět Boha „tváří v tvář“ (1 Kor 13,12), plně poznáme cesty, kterými Bůh, i přes dramata zla a hříchu (309-313 - viz téma 190 Dobrotivý Bůh a zlo), vede své stvoření až do nebeského království k věčné blaženosti (314 ). Souhrn podle KKC: 315-324.
Vypracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.