2. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 15.1.2018
Liturgické texty
V prvním čtení uslyšíme, jak Hospodin povolává svého služebníka do služby. Není vždy snadné rozpoznat, jakým stylem Bůh k duchovní aktivitě vyzývá. Obvykle trpělivě dopřává člověku čas a svá povolání opakuje. Jen vstřícná pozornost může vnímavého jedince dříve nebo později dovést k rozpoznání Božího hlasu. K tomu, aby ani jediné z Božích slov nevyznělo naprázdno, a aby se tímto hlasem také ve svém životě nechal vést. Často nezbytně potřebuje i pomoc svých církevních bratří.
1. ČTENÍ 1 Sam 3, 3b-10. 19: Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát. Hospodin zavolal podruhé: "Samueli! " Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: 'Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.' " Samuel tedy šel spát na své místo. Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.
Před dvěma tisíci lety zakusili Kristovi učedníci, shromáždění o Letnicích v Jeruzalémě, přímé působení Ducha svatého. Byli jím spojeni v jedno Kristovo tělo, v jednu církev. Křesťané všech dob a míst spatřují v této události počátek budování společenství věřících, povolaných společně hlásat Ježíše Krista jako Pána a Spasitele. Jsme jedno Kristovo mystické tělo. Každý z nás je součástí těla, které patří Kristu. V něm má každý své místo pro službu Bohu a bratřím. Apoštol Pavel, usilující o sjednocení dosud rozptýleného společenství křesťanů, poskytuje cenná poučení, jak takového vztahu docílit.
2. ČTENÍ 1 Kor 6, 13c-15a. 17-20: Bratři! Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.
Když se jednou apoštol Jan a učedníci sešli s Ježíšem, pozval je k sobě. Seznámil je s faktem, že on trvale přebývá nejen mezi nimi, ale též u svého milovaného Otce. S ním že pak tvoří jedno nerozlučitelné společenství. Bylo to jedno z jeho tajemství. Z dalšího pokračování evangelia můžeme poznat, že ten, kdo se chce stát opravdovým Ježíšovým učedníkem, musí vstoupit do téhož láskyplného vztahu, který ho spojí do jediného svazku s Bohem a se svými křesťanskými bratry.
EVANGELIUM Jan 1, 35-42: Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?" Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená Mistře -- "kde bydlíš?" Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," to je v překladu Petr ( Skála ).
Naši křesťanští bratři
je téma 270 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 817-822.
Ve dnech 18. – 25. ledna 2018 se budou křesťané z různých církví společně modlit za jednotu. Mottem týdne budou slova, která zpívali Izraelité po vysvobození z otroctví: Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle (Ex 15,6). Texty je možné použít při ekumenických bohoslužbách, vlastní liturgii, studiu Bible nebo v soukromé modlitbě.
Osnova:
a) na cestě k jednotě
b) o co je třeba usilovat na cestě k jednotě
c) starost o obnovení jednoty
Úvod.
Před dvěma tisíci lety zakusili Kristovi učedníci, shromáždění v Jeruzalémě, vylití Ducha svatého o Letnicích a byli jím spojeni vjedno Kristovo tělo. Křesťané všech dob a míst spatřují v této události počátek svého společenství věřících, povolaných společně hlásat Ježíše Krista jako Pána a Spasitele. Navzdory vnějším i vnitřním těžkostem, které prvotní jeruzalémská církev zakoušela, vytrvali její členové dlouho ve věrnosti a společenství při lámání chleba a při modlitbách.
Už od samého počátku však i v této jedné a jediné Boží církvi vznikaly určité roztržky, které později vyústily v rozsáhlejší rozpory a nemalé společnosti se od plného společenství katolické církve odloučily (817). Církev však dnes nachází tu nejlepší cestu ke smíru. V dialogu. Už nehovoříme o tom, co nás rozděluje, ale o tom co nás spojuje. Jsme křesťané. Co máme společného? Všichni jsme přijali svátost křtu ve jménu Nejsvětější Trojice. Byli jsme znovuzrozeni a jako Boží děti začleněni do Církve, která je současně viditelná i neviditelná, lidská i Boží. Katolická církev již netvrdí, že je (est) tou jedinou pravou Kristovou církví. 2. vat. koncil nahradil sloveso „je“, svátostnou formulací „subsistit in“, což znamená, že Církev, kterou Kristus ustanovil, se uskutečňuje (subsistuje) v katolické církvi. Jiné křesťanské církve sice nejsou v dokonalém společenství s církví katolickou, ale zůstávají s ní spojeny velmi těsnými pouty. Katolická církev k těmto křesťanům přistupuje s bratrskou láskou a úctou a oprávněně je uznává za své bratry v Pánu. (818). Je v nich přítomna Kristova církev a působí v nich, ačkoliv chybí plné společenství s katolickou církví, nakolik nepřijímají katolické učení o primátu, který podle Boží vůle objektivně má a uplatňuje nad celou církví římský biskup.
( Srov.: Deklarace Dominus Jesus „O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve“).
Mimo viditelné hranice katolické církve existují mnohé společné prvky posvěcení a pravdy jako je psané Boží slovo, život milostí, víra, naděje a láska i jiné dary Ducha svatého. Všechna tato dobra pocházejí od Krista a vedou k němu a vybízejí ke „katolické jednotě“(2. vat.koncil); (819).
Na cestě k jednotě.
Jednotu Kristus udělil své církvi od začátku. Sám Ježíš se v hodině svého utrpení modlil a nepřestával prosit Otce za jednotu svých učedníků: „Ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (Jan 17,21); (820).
O co je třeba usilovat na cestě k jednotě.
Abychom na tuto výzvu patřičně odpověděli, je nutné stálé obnovování církve, obrácení k čistotě života podle evangelia, společná modlitba, vzájemné bratrské poznávání, ekumenická výchova věřících a kněží, dialog mezi teology, spolupráce mezi křesťany v různých oblastech služby lidem (821).
Starost o obnovení jednoty.
Starost o obnovení jednoty je záležitostí celé církve. Poněvadž smířit všechny křesťany v jednotě jedné a jediné Kristovy církve přesahuje lidské síly a schopnosti, skládáme všechnu naději do modlitby za pomoc Ducha svatého (822).
Na závěr.
Kristus založil jednu, jedinou a jednotnou společnost, církev. Sám úpěnlivě prosil za jednotu těch, kdo v něho věří (viz Jan 17), takže můžeme klidně tvrdit, že jednota církve je její základní vlastností. Rovněž sv. Pavel zdůrazňuje jednotu, kterou chce mít Kristus s námi a kterou máme tvořit vespolek. Jsme jedno Kristovo mystické tělo, jsme součástmi tohoto těla, které patří Kristu a v němž má každý své místo ve službě bratřím. Všichni si vzájemně pomáhejme k dosažení společného cíle.
Vypracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK Učící se církev - Signály - Matonick
Děkuji za pěkný komentář k tématu "Naši křesťanští bratři."
Zaujala mě myšlenka: " . . . v dialogu už nehovoříme o tom co nás rozděluje, ale o tom co nás spojuje . . . !"
Co to však znamená v praktickém naplňování tohoto sdělení ? Církev Katolická stanovila na svých církevních sněmech, koncilech, synodách, celkem 171 VĚROUČNÝCH PRAVD-dogmat.
Jiné křesťanské církve si však stanovily také řadu svých článků víry, které vyznávají a mnohdy jsou v rozporu s dogmaty Katolické církve.
Pokud by mělo dojít k JEDNOTĚ, muselo by zřejmě dojít i k oboustranným ústupkům. Domnívám se tedy, že i Katolická církev by musela připustit REVIZI některých svých dogmat tak, aby byly přijatelné všemi sjednocujícími se církvemi.
Bez Boží milosti, rovnající se zázraku a modliteb všech křesťanů to asi nepůjde.
Ale neklesejme na mysli a modleme se za jednotu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.