Témata k nedělní a sváteční liturgii

PŘÍRODNÍ SYMBOLY V LITURGII - téma 273 ke Svátku Uvedení Páně do chrámu 2.2.2018 - homilie liturgická.

31. 1. 2018 14:20

SVÁTEK UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU - 2.2.2018 – pátek

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Malachiáše  (V)   Mal 3, 1-4:

Úryvek z knihy proroka Malachiáše, který vyslechneme, obsahuje symboly a znamení, jejichž pomocí prorok vyslovuje nadějné očekávání šťastné budoucnosti. Současná liturgie v tom  spatřuje  slavnostní  uvedení Božího Syna, Ježíše Krista, do jeho pozemského chrámu. On to bude, který navždy  urovná vztahy mezi Bohem a lidmi. Pán přijde znovu. Koho ozáří jeho světlo?

1. ČTENÍ  Mal  3, 1– 4:  Toto praví Pán Bůh: "Hle, posílám svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Pán, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte.Hle, přijde - praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako louh, kterým se bílí. Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let."  

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům   (V)  Žid 2,14-18:

Základní myšlenku z Pavlova  listu Židům tvoří  apoštolovo pojetí Ježíšova prostřednictví mezi lidmi a Bohem. V Kristu je spojení mezi lidstvím a božstvím úplné. Při bohoslužbě je On tím základním znamením a symbolem. Jím a pomocí  viditelných přírodních symbolů, jako je chléb, víno, světlo, oheň, voda, kadidlo, olej a popel,  se nám zpřítomňuje neviditelná skutečnost Boží.

2.ČTENÍ Žid 2, 14 - 18: Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí. 

  •  Komentář k evangeliu podle  Lukáše   ( V)  Lk  2, 22-40:

Chvalozpěv proroka Simeona z Lukášova evangelia je prozářen světlem. Středem hymnu je Kristus uvedený do chrámu. On je tím světlem, které nezáří jenom historickému Izraeli, ale celému světu. Kristus je živým  a ztělesněným symbolem spasitelné Boží lásky k člověku. Ježíš bude znamením, kterému budou mnozí odporovat, ale miliony lidí na něm budou stavět svůj život. 

EVANGELIUM Lk 2, 22 – 40: Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji,neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.

Přírodní symboly

je téma 273 dnešní liturgické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II.

Modlitba ze svěcení svící: „…osvěť naše srdce světlem víry, jejímž obrazem jsou tyto hořící svíce…“ 

Osnova:

Smysl užívání některých symbolů v liturgii:

a) chléb a víno

b) světlo    

c) kadidlo

d) voda, olej, popel

Úvod.

Liturgie je plná symbolů, stává se tím tajemnou a pro mnohého nejasnou. Proč je jich potřeba? I sám Kristus mluvil často v podobenstvích, protože si byl vědom toho, že člověk nemůže Boha zcela pochopit, dokonale vstoupit do jeho tajemství. Skrze jednoduché předměty a znamení, symboly, si uvědomujeme skutečnosti, které bychom jinak chápali jen obtížně, nebo vůbec ne. Příroda, je stejně jako člověk součástí Božího stvořitelského díla, od nepaměti nás obklopovala, tvořila a stále tvoří naše přirozené prostředí, proto celá řada symbolů pochází právě z ní.

Chléb a víno.

Ústředním symbolem mešní liturgie je chléb a víno. Chlébpochází ze země a je plodem lidské práce. Neseme jej k oltáři jako dar Bohu, který jsme od něj nejen přijali, ale také přetvořili, dali mu novou formu a smysl. Je současně základní složkou naší potravy pro naše tělo.  Stejně tak je eucharistický chléb nepostradatelným pokrmem pro našeho ducha.

Je obrazem společenství - z mnoha zrn jeden chléb, z mnoha hroznů jeden nápoj. Zrna byla násilně drcena, hrozny lisovány. To je obraz oběti Kristovy i obětí našich osobních. Sjednocuje nás: jezte z něho všichni, pijte z něho všichni; je obětován za nás a za všechny. V podobě chleba se naše bytí živí Bohem a působí, že jsme v něm   a on v nás. Víno není jen nápoj, který hasí žízeň - tím je voda. Víno jako symbol znamená víc. "Obveseluje srdce člověka" praví žalmista. Smyslem vína není jen  hasit žízeň, nýbrž i napájet radostí. Opíjí nás životem Božím.

Vínovzniká lisováním hroznů. Jejich drcení je symbolem utrpení a smrti. Stejně jako hrozny umírají, aby mohlo vzniknout dokonalejší víno, umřel Kristus, aby mohl dát našemu životu věčnou hodnotu. Je také nápojem královským a Božským, je tedy předobrazem nebeské hostiny, na které máme všichni během mše svaté podíl. Tak jako chléb ukazuje také na lidskou činnost, která je nutná ke spáse.

Světlo.

Jedním z nejstarších a nejrozšířenějších přírodních symbolů v liturgii je světlo. Světlo zahání temnotu a poukazuje na Boží přítomnost. Umožňuje vidět skryté věci v pravé podobě. Je symbolem Krista, který nám v evangeliu dává poznat pravdu.     

Je nezbytnou podmínkou našeho pozemského života a ukazuje na Krista, který nám dává život. Světlo je znamením radosti, ke které nás volá Bůh. Je obrazem dne a tedy bděním, je symbolem modlitby a pozvánkou k ní.  

Liturgickým symbolem světla je hořící svíce. Ta je symbolem Krista, pravého Boha a pravého člověka.  Její části – vosk a plamen – naznačují hmotnou a duchovní skutečnost. Plamen je znamením Kristovy božské přirozenosti, vosk, který se při hoření ničí a stravuje, symbolizuje Kristovo obětované lidství.  Olej hořící lampy je zase obrazem milosti a Ducha svatého. Hořící svíce nám navíc připomínají, že i my jsme světlem a máme žít jako synové světla: Bůh nás povolal ze tmy k podivuhodnému světlu.  Oheň pak je symbolem přítomnosti a činnosti Ducha svatého, který nás očišťuje, posvěcuje, naplňuje láskou, dává účinnost naším modlitbám, je znamením Boží přítomnosti v liturgii.

 „Má modlitba ať vstoupá k Tobě, Bože, jako vůně kadidla“. Kadidlo je symbolem naší modlitby, která směřuje k Otci. Kadidlový dým značí tajemství, ve kterém přebývá Bůh, je obrazem mraku na hoře Sión, kde Bůh zjevil své slovo Mojžíšovi.

Voda, olej, popel.

Vodaje od počátku lidské existence symbol života, neboť bez ní je jen poušť. Proto se také stala symbolem Ducha svatého, neboť i on dává život. Je symbolem křtu, zrození k novému životu. Používá se jak při samotném obřadu, kde je křtěnec poléván vodou, nebo sestupuje do vody, tak také v kropenkách, na připomenutí této svátosti. Je také znamením odpuštění, smytí hříchů.

Olej sloužil k pomazání na krále či proroka. Je symbolem Božího vyvolení ke službě, ale také symbolem posvěcení toho, kdo je pomazán. Každý člověk je ve svátosti biřmování pomazán na kněze, proroka a krále, na toho, kdo odložil svou vůli a nechává se vést Duchem svatým.

Popel je znamením pomíjejícnosti. Nic netrvá věčně, jen Bůh. Na popeleční středu se uděluje popelec, který pochází ze spálených ratolestí z loňské Květné neděle. Přijetím popelce dává člověk najevo, že si uvědomuje pomíjejícnost všeho, že svou jedinou jistotu má v Bohu.

Na závěr

Přírodní prvky používá církev v liturgii jako znamení teologických skutečností. V přírodě nacházíme Boží stopy a její “prvky” jsou začleněny do liturgie. Použití těchto prvků vychází z biblické tradice. Stávají se symboly skrytých tajemství a některé z nich jsou i znameními svátostnými – chléb, víno, olej, voda.

Vypracoval Matonick.

Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick 

Zobrazeno 905×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio