Témata k nedělní a sváteční liturgii

VĚROHODNOST SVĚDECTVÍ O VZKŘÍŠENÉM KRISTU - téma 282 ke 2. neděli velikonoční 8.4.2018 - homilie katechetická (KKC 640-647; YOUCAT 104,105).

3. 4. 2018 18:28

2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 8.4.2018

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů  (I)   Sk 4,32-35:

Dnešní čtení ze Skutků apoštolů popisuje  základní program života rodící se církve.  Kristovi učedníci, jimž byl  zmrtvýchvstalý Ježíš zjeven, předávali světu o jeho vzkříšení přesvědčivá  svědectví. Ježíše s jistotou poznali nejen podle jeho vzhledu. Vždyť s ním dříve i nyní byli a jsou v osobním kontaktu. A nadále s důvěrou přijímají a využívají jeho učení k nezištné  službě novému křesťanskému společenství.

1. ČTENÍ Sk 4, 32-35:Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všecko společné.  Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.  A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana   (I)    1 Jan  5,1-6:

Apoštol Jan ve svých listech neúnavně opakuje, že základními prvky, které určují život křesťanů, je  láska k Bohu a víra, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, jehož Duch nás přivede ke spáse.Událost smrti a vzkříšení Krista, kterou působivě dosvědčovali  Ježíšovi učedníci a vše zapsali do evangelií,  se stala srdcem křesťanství a nosným středem naší víry. Zůstává mocnou hnací sílou naší jistoty.

2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-6: Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?  Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana ( I)  Jan  20, 19-31:

Vzkříšený Ježíš podle Janova evangelia překonal všechny bariéry a zjevil se učedníkům. Ukázal jim, že po svém zmrtvýchvstání žije novým životem. Upevnil  jejich víru v ověřitelný  fakt, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží. Neopomněl  obdarovat  je mocí Ducha svatého k tomu, aby mohli pokračovat v jeho poslání a měli podíl na Boží moci, která osvobozuje od hříchů a vede k věčnému životu.

EVANGELIUM Jan 20, 19-31: Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."  Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Věrohodnost svědectví o vzkříšeném Kristu 

je téma 282 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na znění       1. čtení Sk 4,32-35 a Katechismus katolické církve (KKC) 640-647;   YOUCAT  104; 105.                                                           

Osnova:

a) prázdný hrob

b) zjevení Zmrtvýchvstalého

c) stav Kristova vzkříšeného lidství

Úvod.

YOUCAT  otázka 104: Lze být křesťanem, a přitom nevěřit v Kristovo zmrtvýchvstání?                    Odpověď: Nikoliv. „A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra“( srov.  1Kor 15,14).

Námět byl v návaznosti na Písmo a KKC rovněž probírán v tématu 219 nazvaném: Třetího   dne vstal z mrtvých (viz).  Dnes k tomu ještě odkazujeme na YOUCAT,  také na duchovní slovo (viz), na citace z Písma a na http://www.pastorace.cz/Knihovna/5-Proc-verime-ve-vzkriseni.html (viz).

Prázdný hrob.

Podle všech evangelií bylo Ježíšovo tělo bezprostředně po smrti sňato z kříže. Podle židovských pohřebních zvyklostí bylo zabaleno do pláten a položeno do skalního hrobu, který patřil Josefu z Arimatie. Kromě plátěných obalů bylo pokryto aromatickými mastmi, které vytvořily lepkavou hmotu, vážící asi čtyřicet pět kilogramů. Poté, co bylo tělo uloženo do hrobu vytesaného ve skále, byl vchod do hrobu zavalen těžkým kamenem (vážícím asi dvě tuny), který byl ke vchodu dopraven pomocí pák. K hrobu byla povolána římská stráž, což byli muži tuhé kázně. Strach z trestu je vedl ke vzornému plnění služebních povinností, a to zvlášť v případě nočních hlídek. Stráž připevnila na hrob římskou pečeť, symbol římské moci a autority. Pečeť ho měla chránit před jakýmkoli porušením. Každý, kdo by se pokusil odstranit kámen od vchodu do hrobu, by porušil pečeť a přivodil tím na sebe přísný trest. Přesto byl třetího dne hrob prázdný (640).

 

Přečteme si o tom úryvek nejstaršího, tedy Markova evangelia:

„Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: 'Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?' Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho;     i zděsily se. Řekl jim: ‚Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl,‘“ (Mk 16,1–7).

A jak o tom vypráví Jan (o Kristově vzkříšení zde opět svědčí ženy):

„První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: 'Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.' Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých,“ (Jan 20,1-9); (641).

Prázdný hrob je sice důležitým důkazem, ale nikoli tím nejdůležitějším a jediným, na němž by mohla stát celá naše víra ve vzkříšení. Tak se dostáváme k druhému bodu,    o nějž se víra ve vzkříšení opírá. Je to bod velice důležitý - zjevení vzkříšeného Krista.

Zjevení Zmrtvýchvstalého.

V evangeliích nacházíme setkání se vzkříšeným Kristem celou řadu - učedníci jdoucí do Emauz (Lk 24,15; 24,27), některá setkání se ženami (Jan 20,14), apoštolové při rybolovu (Jan 21,11-14), apoštolové zavření v místnosti a Kristus náhle uprostřed nich, potom totéž s Tomášem. Toto je jedno svědectví za všechna:

„Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: 'Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se mé ruce a mé nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.' To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: 'Máte tu něco k jídlu?' Podali mu kus pečené ryby. Vzal ji a pojedl před nimi,“ (Lk 24,36-43).

YOUCAT otázka 105: Jak učedníci zjistili, že Ježíš vstal z mrtvých?

Odpověď: Učedníci, kteří nejprve ztratili veškerou naději v Ježíšovo zmrtvýchvstání, protože ho při nerůznějších příležitostech spatřili, hovořili s ním, a tak poznali, že je živý (Lk 24,36; Mt 28,16–17;)

Byla to opravdová setkání s Kristem, v němž poznali ukřižovaného Pána a on je ten, kterého znali, ale přece jen to není tak zcela on - je tentýž, ale povýšený o stupeň výš. Jejich setkání s ním byla víc, než vidina pouhého přeludu. Docházelo při nich k osobnímu kontaktu s povýšeným Kristem, který ovlivnil jejich další život (Jan 20,19; Jan 21,4)

Stav Kristova vzkříšeného lidství.

Učedníci si mohou ověřit pohledem i dotykem, že Ježíšovo tělo je skutečné a nese stopy mučení a ukřižování (Jan, 19-27) Ježíš s nimi také jí (Lk 24,30; Lk 24,41-43; Jan 21,13-15).  Zároveň však u něj učedníci zjišťují nové, nadpřirozené vlastnosti Božské osobnosti ( Jan 20,17). Jeho lidství už nemůže být zadrženo na zemi. Patří jen božské vládě Otce. Proto je také vzkříšený Ježíš svrchovaně svobodný a může se zjevovat v podobách, ve kterých ho učedníci byli zvyklí vídat (Mk 16,12), (645).

Kristovo vzkříšení není návratem k pozemskému životu, jako tomu bylo při vzkříšení Jairovy dcery (Mt 9,18-26), mládence z Naimu (Lk 17,11-15), nebo Lazara (Jan,43-44). Tyto osoby se vrátily do normálního života a opět po nějakém čase znovu zemřely. On však ve svém vzkříšeném těle přechází ze stavu smrti do jiného života, mimo čas a prostor do nebeského království (646).

Zmrtvýchvstání Ježíšovo je historickou událostí, zjistitelnou podle znamení prázdného hrobu a na základě skutečností jednotlivých setkání apoštolů se vzkříšeným Kristem. Svým významem historii přesahuje a zůstává ústředním předmětem víry  (647).

Na závěr

„Událost Ježíšovy smrti a vzkříšení je srdcem křesťanství a nosným středem naší víry, je to mocná hnací síla naší jistoty, silný vítr, který rozhání jakýkoliv strach a nejistotu, jakoukoliv pochybnost a lidskou vypočítavost.“ (Benedikt XVI. 19.10.2006)

Vypracoval Matonick

Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick

Zobrazeno 913×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio