3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 15.4.2018
Liturgické texty
Apoštol Petr ve svých promluvách, zaznamenaných ve Skutcích, veřejně vytýkal lidu, jehož mravní svědomí bylo otupeno vášněmi, že Ježíše vydali na smrt. Ve světle učení církve se tím lidé dopustili mylného úsudku k vykonání odsouzeníhodného činu, za který ovšem musí nést osobní odpovědnost. I jim však bude odpuštěno, budou-li své svědomí řádně zpytovat a očistí je pokáním.
1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19: Petr promluvil k lidu: "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."
Čtení z listu apoštola Jana věřící vyzývá, aby dobře uvážili, jak a kam nasměrovat svůj život. Vede je k tomu, aby převychovávali své svědomí, vyhýbali se hříchu, plnili Boží zákony a žili tak, jak je učil Ježíš Kristus. Skrze jeho oběť milosrdný Bůh totiž nabízí odpuštění a očistu mravního svědomí od hříchu všem, kdo se k němu obrátí.
2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a: Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
Vzkříšený Ježíš se po svém zmrtvýchvstání několikrát zjevil mezi svými učedníky. To dosvědčuje i dnešní Lukášovo evangelium. Upevňoval přitom jejich víru a otevíral jim mysl natolik, že porozuměli smyslu jeho slov. Výrazně tím přitom přispíval k zásadní převýchově jejich mravního svědomí, které se stalo citlivým nástrojem ke správnému jednání, bez toho, že by se dopouštěli chybných úsudků.
EVANGELIUM Lk 24, 35-48: Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."
Výchova svědomí
je téma 284 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na znění 1. čtení Sk 3,13-15 a Katechismus katolické církve (KKC) 1783-1789; YOUCAT 297.
Dnešní lekce navazuje na téma 280- Mravní svědomí a pokračuje tématem 87 – Výchova svědomí-mylný úsudek.
Osnova:
a) světlem je Boží slovo
b) pravidla v obtížném rozhodování
Úvod.
YOUCAT otázka 297: Lze formovat (vychovávat) vlastní svědomí?
Odpověď: Svědomí, které je vrozeno každému člověku, může být špatně formováno, a tak otupeno. Proto musí být formováno tak, aby se stávalo stále citlivějším nástrojem správného jednání. Správné a pravdivé svědomí se formuje výchovou, niterním přijímáním Božího slova a učením církve.
Světlem je Boží slovo.
Správné a spolehlivé svědomí se formuje osvojením si Písma a učením církve (1783), je posilováno dary Ducha svatého. K mravní výchově hodně pomáhá modlitba a rady moudrých osob (1788). Výchova svědomí je celoživotní úkol. Moudrá výchova učí ctnostem, chrání před strachem, léčí člověka ze sobectví a z pýchy, z pocitů viny a plodí pokoj v srdci (1784).
Své svědomí vychovává ten, kterýje osvětluje Božím slovem, pilně se vzdělává v náboženství, svědomitě plní Boží přikázání, varuje se hříchu, častěji a pravidelně se zpovídá, často své svědomí zpytuje a nad svými hříchy vzbuzuje lítost s předsevzetím, že se chce opravdu polepšit. Kdo se chrání i nejmenších hříchů a snaží se konat i malé povinnosti co nejlépe, o tom říkáme, že je svědomitý. Ten bude moci plnit vždy a správně Boží zákon k svému pozemskému i věčnému štěstí (1785).
Pravidla v obtížném rozhodování.
Člověk se v životě při svém jednání rozhoduje podle svého svědomí. Neustále je stavěn před mravní volbu.Výsledkem je úsudek rozumu, kterým lidská osoba poznává mravní hodnotu konkrétního činu. Mravnost volby je podle svědomí posuzována pomocí pravidel správného jednání. Dobře vychované svědomí je správné a pravdivé. Vytváří své úsudky v souladu s pravým dobrem. Člověk někdy musí čelit situacím, v nichž mravní úsudek není tak jistý a rozhodnutí je obtížné. Tváří v tvář mravní volbě může svědomí dát jak správný úsudek v souladu s rozumem a Božím zákonem-Desaterem Božích přikázání , tak naopak mylný úsudek, kterým se od nich vzdálí (1786; 1787).
Při zvažování jakéhokoliv problematického kroku je třeba přistupovat k počínání s rozvahou a pěstovat o zamýšleném konání rozhovor s Bohem. Celý život je nutno se zdokonalovat v poznávání mravního zákona. Léčit nemocné svědomí, aby dobře fungovalo. Vychovávat se k docílení jistoty v rozhodování, zamýšlet se nad řešením problémů. Učit se naslouchat signálům, vycházejícím ze svědomí, zesilovat je ztišením rušivého okolí, aby byl lépe vnímán vlastní vnitřní svět. Je dobré vést se svědomím dialog. To neznamená hádku, potlačování, okřikování, ale diskusi ne v prospěch příjemného, ale pravdivého. Svědomí může být v dialogu vyzýváno jak k velkorysosti, tak k zpřísnění pohledu.
Některá pravidla platí v každém případě. Například „zlaté pravidlo“: „Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim“ (srov. Mt 7,12); (1789).
Na závěr.
Svědomí je vnitřní duchovní veličinou každého jednotlivého člověka, která je vzhledem k subjektivitě svědomí mnohem více náchylná k omylu. Člověk může žít v chybných a falešných představách, může být negativně ovlivněn prostředím, výchovou nebo i vlastním psychickým stavem. Z tohoto důvodu je nutná na jedné straně správná výchova svědomí, na druhé straně konfrontace svědomí s vnějšími objektivními normami. (Písmo, přikázání lásky, učitelský úřad církve). Svědomí nesmí zůstat uzavřeno samo do sebe, potřebuje neustálý živý kontakt s Bohem. Dá se říci, že svědomí se stává citlivější a přesnější přímo úměrně k intenzitě duchovního života. Život křesťana není definován otázkou: „Co mohu dělat, aby to ještě nebyl hřích...“, nebo „Co musím dělat, abych se nedopustil hříchu…“, ale hlavním úkolem je „následování Krista“ – žít tak, jak ukazoval a učil Ježíš.
Vypracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick
Závěr tohoto téma potvrzuje, jak těžký je život člověka na jeho pozemské pouti.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.