Témata k nedělní a sváteční liturgii

ŽÍT JEŽÍŠOVÝM ŽIVOTEM PŘEDPOKLÁDÁ UMÍRÁNÍ SOBĚ - téma 293 k 9.neděli v mezidobí 3.6.3018 - homilie spirituální.

31. 5. 2018 11:51

 9. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 3.6.2018

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z páté knihy Mojžíšovy  (I)Dt 5, 12-15:

Hospodin zvolil sobotní den  (stejně jako si vyvolil celý židovský národ), aby lidé měli čas učit se žít v blízkosti svého Boha, aby mohli oslavit veliké činy, kterými jim Bůh v minulosti daroval svobodu. Aby se zcela „osvobodili“ v tento den od každodenní práce, která mívala silný nádech otročiny, a odpočinuli si. Památka osvobození, vtiskla předpisům o sobotě charakter zákona a udělala z nich základní dokument Bohem vyvoleného národa.

1.ČTENÍ Dt 5, 12-15:  Toto praví Hospodin: "Zachovávej den sobotní a svěť ho tak, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj býk a tvůj osel, žádný tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě - aby si mohl odpočinout tvůj otrok a tvá otrokyně jako ty.  Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi, že Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvedl odtamtud mocnou rukou a napřaženým ramenem. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys zachovával den sobotní."

  • Komentář ke 2. čtení z druhého  listu Pavla Korinťanům  (I)    2 Kor  4, 6-11:

Boží slovo, přítomné od počátku stvoření působí v evangeliu jako světlo, které prozářilo temnoty a září navěky na Kristově tváři. Apoštol Pavel v listě korintským křesťanům poukazuje na znamení Ježíšova života a jeho smrti, které nosí na svém vlastním těle.  Věří, že půjde-li za Kristem jeho cestou utrpení a umírání, dojde s ním bezpečně i ke vzkříšení a k věčnému odpočinku v jeho láskyplném objetí.

 2. ČTENÍ 2 Kor 4,6-11:Bratři!  Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.  Poklad ( víry ) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.  Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka  ( I)Mk 2, 23-3, 6:

Podle Markova evangelia je Syn člověka, tedy Ježíš, pánem i nad sobotou. Sobota je předobrazem Krista, protože v Kristu máme to skutečné duchovní spočinutí a odpočinek. „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. “ (Mt 11,28).Skutečné naplnění sobotního odpočinku nacházejme tedy jedině v Kristu!

EVANGELIUM Mk 2, 23-3, 6:  Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?"  Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?"  A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!"  Ježíš opět vstoupil do synagógy. Byl tam člověk s ochrnutou rukou. Dávali na Ježíše pozor, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat.  On tomu člověku s ochrnutou rukou řekl: "Vstaň, pojď doprostřed." Pak se farizeů zeptal: "Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo zabít?" Ale oni mlčeli. Zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce, rozhlédl se po nich s hněvem a řekl tomu člověku: "Vztáhni. ruku! "Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku. Farizeové šli hned ven a s herodovci se proti němu radili, jak by ho zahubili.

Žít Ježíšovým životem předpokládá umírání sobě

je téma 293 dnešní spirituální homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na znění  2. čtení 2 Kor 4,6-11.  

Osnova:

a) Ježíš v mém životě

b) žít podle ducha, ne podle těla

c) význam zkoušek v životě

Úvod.

Slova druhého čtení spolu s dalším textem, předkládá apoštol Pavel korintským křesťanům, aby jim osvětlil základy, na kterých spočívá jeho pověření hlásat evangelium. Připomíná jednu hlubokou teologickou pravdu. Kristus není přítomen pouze ve společenství, ale také v osobě služebníka radostné zvěsti, a to v jeho trpícím těle, na němž se zjevuje sám Ježíšův život. Utrpení spojená s apoštolským působením a různé úzkosti a slabosti se stávají hodnověrným důkazem Ježíšova života a jeho smrti. Obojí se totiž stalo součástí apoštolova osobního života    

Ježíš v mém životě.

Ze všech stran se mnohdy i na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. Jak jsme slyšeli, Pavel prožívá svůj život jako nové stvoření. To, co se s ním stalo, srovnává se stvořením světla. Tentýž Bůh, který stvořil světlo a daroval starou smlouvu, nyní v jeho nitru rozehnal temnoty a prozářil je svým jasem. Nebylo to ale jen kvůli němu samotnému. Skrze něj můžeme  poznat jas Boží velebnosti i my v našem životě. Boží sláva se lidem zjevuje na tváři ukřižovaného a vzkříšeného Krista. Pavel často neví, co by měl dělat, je bezradný. Není ale zoufalý, protože důvěřuje v Boha. Pavel je pronásledován, ale není opuštěn. Sám opuštěný člověk toho moc nezvládne. Pavel má sice hodně nepřátel, má ale i přátele a spolupracuje se všemi, kterým jde o Boží věc. Pavla jeho protivníci často srážejí k zemi. Vidět je jako vítěze by bylo ovšem předčasné. Pavel totiž ve všem vítězí skrze Krista, který překonal i smrt. Pavel chápe své utrpení jako připodobnění Kristu trpícímu. Jestliže se mu nedokáže hned připodobnit v jeho slávě, může to dělat v jeho utrpení. To mu dává sílu nesoužit se, nepropadat zoufalství, opuštěnosti a rezignaci. Také ovšem čerpá naději, že když bude Kristu podobný v utrpení, bude mu pak podobný i ve slávě. Jestliže půjde za Kristem jeho cestou utrpení a umírání, dojde s ním bezpečně i ke vzkříšení. Tato cesta není jen duchovní. Pavel ji prožíval doslova na svém těle, když byl kamenován, bičován nebo trestán holí. Tyto Kristovy rány, které nosil na svém těle, mu dávaly naději, že se na tomto jeho těle projeví i Kristovo vzkříšení, které hlásal.

Pavel pokračuje veršem: „A tak na nás koná své dílo smrt, ale na vás však život.“ Jeho tělesné utrpení tedy nemá duchovní význam pouze pro něj, přispívá také k našemu životu a k rozvoji církve. Jeho život je tak naplněním Ježíšova slova: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek“ (Jan 12,24).  Mezi tělem i duchem člověka existuje těsná vzájemná vazba, kterou výrazně ovlivňuje Duch svatý, je-li člověkem přijat.

Žít podle ducha, ne podle těla.  

Apoštol Pavel ve svých listech  vztah mezi tělem a duchem člověka zasvěceně  odhaluje. "Tělem"  je míněna lidská přirozenost narušená hříchem. Žít podle těla znamená žít podle hříšných sklonů,  což vede ke smrti. Křtem pak člověk odumírá hříchu a přijímá Ducha, dárce života. Duch svatý proměňuje srdce člověka, takže ten už nemá zalíbení v hříchu a v životě pro sebe. Žije v něm Kristus. S Ním už není smrt a odsouzení, ale odpočinek, ospravedlnění, osvobození a vzkříšení. 

„Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.“ (Řím 8,8-11)

Význam zkoušek v životě.

Nemoc, utrpení a smrt jsou cesty, jak člověka zachránit pro věčnost. Aby byl zachráněn pro dokonalou věčnost s Bohem, musí přijít smrt třikrát! Jedna z těch smrtí není fyzická. Musí zemřít svému světskému já, kapitulovat a uvěřit Ježíši Kristu. Aby mohl být věčně s Ježíšem v nebi, musí také zemřít fyzicky. Ale je tady ještě jedna zásadní smrt. Ježíš Kristus, Boží Syn, musel zemřít za naše hříchy, abychom měli život věčný. Máme možnost podlehnout pokušení malomyslnosti, rezignace a litování se v opuštěnosti, nebo si můžeme nalhávat, že se nic neděje?  Jaký je Pavlův postoj k utrpení, které s sebou křesťanský život přináší? Pavel nabízí svou cestu, totiž cestu Ježíšovu. Pokud své utrpení spojíme s jeho, můžeme čerpat naději z jeho vzkříšení. Utrpení pak není marné, protože vidíme před sebou svou odměnu. A kromě toho jsou někdy i chvíle, kdy můžeme zahlédnout, jak náš trpělivý postoj pomohl někomu nablízku. Tento postoj můžeme sami na sobě zažít, ale nemůžeme ho nikomu vnucovat. Je to však nabídka a doporučení od Pavla, který sám na svém těle prožil asi více, než většina z nás. 

Můžeme říci, že nemoc, utrpení a smrt jsou důsledkem ďábelského podvodu, kdy ďábel svedl Adama a Evu k hříchu. Nicméně Bůh si nemoc, utrpení a smrt používá ke svému konečnému plánu záchrany člověka a to nejen tím, že člověk je nemocen, trpí a umírá, ale především tím, že je nemocen, trpí a umírá sám Bůh, Ježíš Kristus.

Na závěr 

Když tedy budeme zažívat bolest a utrpení, vzpomeňme si, že je zažíváme proto, že Bohu nejsme lhostejní. Když nám někdo popřeje „hlavně to zdraví“, tak pamatujme, že to není to hlavní a nejdůležitější. Kdyby to totiž bylo hlavní a nejdůležitější, Bůh by je dopřál každému z nás a především svému Synovi. Ale to hlavní je život s Kristem. To hlavní je život s Kristem na věčnosti.

Vypracoval Matonick

Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio