SLAVNOST NAROZENÍ SVATÉHO JANA KŘTITELE - 24.6.2018 - neděle
Liturgické texty
Čtení z knihy proroka Izaiáše zahajuje bohoslužbu slova k dnešní slavnosti narození proroka Jana Křtitele. Vyslechneme úryvek o člověku, který je Božím služebníkem, jenž bude plnit svůj úkol věnováním vlastního života Bohu už od začátku svého vystoupení. Mezi povolané k úplnému obětování se stavbě Božího království složeného z lidí ze všech národů, svatý Jan Křtitel celým svým bytím patřil.
1. ČTENÍ Iz 49,1-6:Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě nazval mě jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: "Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou." Já však jsem pravil: "Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha." Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): "Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země."
Dnešní druhé čtení je vzato z Pavlovy řeči v Antiochii. Apoštol v ní zdůrazňuje úlohu svatého Jana Křtitele jako předchůdce Páně. Jan kázal křest pokání a tím připravoval lid na Ježíšův příchod. Bude to však až Ježíš, který z obrácených křesťanů vytvoří „království kněží Boha Otce“. Své učedníky a jejich nástupce vybaví posvátnou mocí pro službu věřícím, aby je vedli do spásy.
2. ČTENÍ Sk 13,22-26:Pavel řekl: "Bůh dal praotcům za krále Davida, o němž vydal pochvalné svědectví: 'Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.' Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: 'Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.' Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse."
Apoštol Lukáš v evangeliu zaznamenal historickou událost, vztahující se k narození Jana Křtitele. Jeho současníci mu předpovídali slavnou budoucnost, kterou později potvrdil sám Ježíš. Závěrečná věta „Vždyť ruka Páně byla s ním.“ a další připojená slova o podivuhodném růstu dítěte, připomínají tytéž vlastností, jež se budou plně opakovat u Krista.
EVANGELIUM Lk 1,57-66.80:Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: "Ne, ale budu se jmenovat Jan!" Namítli jí: "Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje." Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: "Jeho jméno je Jan." Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: "Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!" Chlapec rostl a jeho duch sílil. Žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před izraelským národem.
Povolání ke kněžství
je téma 297 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na znění 1. čtení Iz 49,1-6 a Katechismus katolické církve -KKC 1577-1580; YOUCAT 256; 258; 254 .
Osnova:
a) kdo může tuto svátost přijmout
b) povolání je dar
c) celibát
Úvod.
Kristus, kterého Otec posvětil a poslal na svět, předal apoštolům a jejich nástupcům, totiž biskupům, účast na svém posvěcení. Služba biskupů byla v podřízeném stupni svěřena kněžím, aby se po přijetí svátosti svěcení stali spolupracovníky biskupského stavu v zájmu řádného plnění Kristem svěřeného apoštolského poslání.
Kdo může tuto svátost přijmout.
YOUCAT otázka 256: Kdo může přijmout svátost svěcení? Odpověď: Na jáhna, kněze či biskupa může být platně vysvěcen muž, který přijal katolickou víru, byl v ní pokřtěn, a který je pro tento úřad povolán církví (1577).
Povolání je dar.
Nikdo nemá právo dostat svátost kněžství. Nikdo si totiž nemůže tento úřad přivlastnit. Člověk k němu musí být povolán Bohem.
„Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona.“ (Žid 5,4).
Jako každou milost, i tuto svátost lze přijímat jen jako nezasloužený dar (1578).
Celibát.
Celibát (z lat. caelebs=ten kdo žije sám) je závazek žít bez manželství, který člověk dobrovolně přijímá „kvůli nebeskému království“. V katolické církvi žijí tímto slibem především lidé v řeholních společenstvích (řeholní sliby), a klerici (slib celibátu).
YOUCAT otázka 258: Proč církev vyžaduje od biskupů a kněží život v celibátu?
Odpověď: Ježíš žil v celibátu a chtěl tím vyjádřit svou nerozdělenou lásku k Bohu Otci. Následovat Ježíšův životní způsob a „pro nebeské království“ (srov. Mt 19,12 viz. níže), žít ve zdrženlivosti bez manželství je už od Ježíšových dob znamením lásky, nerozdělené odevzdanosti Pánu a naprosté ochoty sloužit (1579). Římskokatolická církev vyžaduje tento životní způsob od svých biskupů i kněží, východní katolické církve pouze od svých biskupů (1580).
Jak říká papež Benedikt XVI., „ celibát neznamená „zůstat prázdný v Lásce“; jeho podstata spočívá v tom, že se člověk dává uchvátit vášnivou láskou k Bohu“ Kněz, který žije v celibátu, je plodný právě tím, že ztělesňuje Boží a Ježíšovo otcovství.
Na závěr.
Každé duchovní povolání, ať už ke kněžství nebo k zasvěcenému životu, je velký Boží dar nám všem. Je znamením Boží existence a velkým projevem Boží přízně.
YOUCAT otázka 254: Jaký účinek má kněžské svěcení?
Odpověď: Duch svatý vtiskuje knězi nezrušitelné duchovní znamení, jímž ho připodobňuje Kristovu knězi a uschopňuje ho jednat jeho jménem. Kněz jako spolupracovník svého biskupa bude hlásat Boží slovo, udělovat svátosti a především slavit mši svatou.
Papež Jan Pavel II. se modlil:
Otče svatý,
prosíme tě, pošli své církvi svaté kněze,
kteří by posvěcovali tvůj lid skrze prostředky tvé milosti.
Pošli mnoho zasvěcených mužů a žen,
kteří by ukazovali tvou svatost uprostřed světa.
Pošli na svou vinici svaté dělníky,
kteří by pracovali s horlivou láskou
a vedeni tvým Svatým Duchem
přinášeli Kristovu spásu
až na konec země.
Amen.
Vypracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.