Prozřetelnost a pohoršení zla
Odkud je zlo, proč ho Bůh dopouští?
Jednoho dne přišli mniši za opatem s těžkou otázkou: „Odkud se vzalo zlo, když ho nestvořil Bůh?“ Opat se zamyslel a pravil: „Bůh nestvořil zlo, ale stvořil člověka. Aby se člověk Bohu podobal, aby mohl milovat, dostal svobodu. Svoboda znamená, že se mohu rozhodnout pro to, co je dobré. Ale taky znamená, že to mohu odmítnout. A když odmítnu dobro, dovolím zlu, aby vstoupilo do světa a do mého života.
A člověk už je takový, že je schopný odmítnout i to nejvyšší dobro a otevřít se tomu nejpodlejšímu zlu. (povíte člověku nějaké vlídné slovo a on ho překroutí tak, že z toho nakonec vzejde kdovíjaká špatnost, podáte mu prst a utrhne vám ruku...) Ale nebuďte z toho smutní, protože Bůh je všemohoucí a může i to nejhorší zlo obrátit v dobro. „To si ani nedovedeme představit“, vydechli mniši. „S tím se přece setkáváte denně.“ Odpověděl opat a pokračoval: „Vzpomeňte, jak se jeden bratr před časem vracel z dlouhé cesty do kláštera. Věděl, že na něho všichni čekáme, ale když přišel na rozcestí, přepadlo ho pokušení:„Mám jít rovnou do kláštera, kde mě čekají bratři? Nebo jít druhou cestou kolem statku, kde mají vždy něco dobrého k jídlu? A co třetí cesta, ta vede kolem hospody, kde se dá svlažit hrdlo a člověk se dozví co je nového?“Tu se objevil vlk a během chvilky už bratr bušil na klášterní bránu. S potrhaným hábitem, ale s čistou duší. Byl zachráněn.“ (od zla mravního i fyzického, od pokušení i od vlka:)
Kde se rozmnožil hřích, ještě víc se rozmnožila i milost... Tento příběh nám prostým způsobem naznačuje, jak může Boží prozřetelnost obrátit zlo v dobro. Nesmíme však přehlédnout jednu nesmírně důležitou věc:
Aby mohl Bůh proměnit zlo, které se v našem životě objevuje v dobro, musí mít náš život správný cíl.
Klášter je symbolem nebe a bratři jsou svatí, kteří nás v nebi čekají. Kdo spěchá do nebe, toho nemůže žádné pozemské zlo ohrozit. Naopak ho strádání a nebezpečí popohánějí v jeho správné cestě. Kdo však spěchá, aby si užíval pozemského života, pro toho je každá nemoc, nebezpečí či nesnáz krutým zlem, které ho staví proti Bohu. Takový člověk pak snadno podlehne hněvu a vyhrožuje: „Dnes se mi v práci nedařilo, žena mi nadala, kamarád onemocněl, za to v neděli nepůjdu do kostela!“ Nerozhoduje se pro dobro, ale pro zlo. Místo, aby používal své svobody pro své dobro, škodí sám sobě. Je to však jen jeho rozhodnutí a Bůh mu nabízí dar moudrosti, který ho má před takovýmto pošetilým jednáním chránit.
Závěr
Na závěr si můžeme položit pár otázek: Jaký mám v životě cíl? Na čem mi nejvíc záleží?Jaké pokušení mě od tohoto cíle odvádí?
Mám v sobě nějaký osten, který mě na jednu stranu sráží, ale na druhou stranu vhání do náruče Božího milosrdenství?
Dovolím Bohu, aby mě vedl a chránil, aby to zlo, které mě obklopuje proměnil v dobro?
Zlo tu není proto, abychom se s ním v životě soužili a trápili. Ale abychom s ním šli k Bohu a v modlitbě se od zla osvobodili. Tak se skrze naši slabost může projevit Boží milost.
Amen.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.