SVÁTOST MANŽELSTVÍ - téma 310 k 21. neděli v mezidobí 26.8.2018 - homilie katechetická (KKC 1601-1617).

21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 26.8.2016

Liturgické texty

• Komentář k 1. čtení z knihy Jozue  (IB )    Joz  24,1-2a. 15-1. 18b:

Když věrný služebník Boží a Mojžíšův vojevůdce Jozue po dlouhém putování konečně vstoupil se svým národem vítězně do zaslíbené země, opět se projevily problémy lidu s jejich vírou. Vyzval tedy lid, aby se distancoval od jakékoliv modloslužby, přilnul k Hospodinu a ujal se zaslíbeného dědictví. Z úryvku čtení je zřejmé, že za jeho prohlášením a vírou stojí i celá jeho rodina. V Božích očích a v Písmu je rodina a manželství vždy ve středu pozornosti. Biblická zvěst nesměřuje jen k jednotlivcům, ale zejména k rodinám. A to je cíl, ke kterému chceme jít. Aby naše církev byla církví rodin, které patří Pánu a které jemu slouží.

1.ČTENÍ  Joz 24, 1-2a. 15-17. 18b:  Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: "Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu! "Lid odpověděl: "Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!"

• Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Efesanům  (IB )    Ef  5, 21-32:

Apoštol Pavel má v listě Efesanům v úmyslu vyzvednout příkladné rodinné vztahy křesťanů. Rodinu přirovnává k církvi, jejíž hlavou je Kristus. Nachází zde hlubší význam. Kristus miluje církev jako svou nevěstu.  Také v opravdové lásce muže a ženy v křesťanském manželském společenství se muž a žena stávají „jedním tělem“.  Ve svátosti manželství se pak dostává novomanželům tolik Boží pomoci, kolik jí budou potřebovat, aby v radosti a třeba i v bolesti mohli spolu zůstat věrně po celý život.

2. ČTENÍ Ef 5, 21-32: Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako Kristus je hlavou církve, sám spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, každý z vás ať miluje svou ženu,  jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil vodou a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale naopak: dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. 'Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.' Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.  

• Komentář k evangeliu podle  Jana   ( IB )  Jan  6, 60-69:

Nad některými slovy Ježíšovy řeči podle  dnešního Janova evangelia se někteří z jeho učedníků pohoršují. Ne proto, že by byly jeho výroky nesrozumitelné, ale proto, že pro někoho je  těžké je přijmout. Také Boží slovo druhého čtení od apoštola Pavla o věrné a nerozlučitelné manželské lásce podle Božího vzoru mnozí přijímali s nevolí. I jim se zdálo, že Boží slova  na ně a jejich život kladou příliš velké nároky. Jsou to však slova věčného života!

EVANGELIUM Jan 6, 60-69: Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: "To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?" Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: "Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří." Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: "Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."  Proto mnoho  z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"  Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý."

Svátost manželství

je téma 310 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na znění  2. čtení Ef 5,21-32 a Katechismus katolické církve (KKC)1601-1617;   YOUCAT 260, 64, 263.                                                      

Osnova:

a) manželství v Božím plánu

b) manželství v Pánu

Úvod.

Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost (1601).

Bůh ustanovil svátost manželství jako projev své lásky k člověku. Posvěcuje vztah muže a ženy do takové plnosti, „takže už nejsou dva, ale jedno tělo a jedna duše“. Působením svátostné milosti dochází mezi oběma k nerozlučitelnému spojení. To je obrazem neodvolatelné věrnosti a lásky Boha k člověku. V svátosti manželství se dostává novomanželům tolik Boží pomoci, kolik jí budou potřebovat, aby spolu zůstali věrně v radosti i bolesti po celý život a aby oba byli schopni společně nést povinnosti  v manželství a rodině.

Manželství v Božím plánu.

Manželství muže a ženy bylo nedílnou součástí Božího plánu od samého začátku. Písmo svaté začíná stvořením muže a ženy k Božímu obrazu a podobě: (srov. Gn 1,26-27); (1602).  Bůh poučil Adama, že „není dobré … člověku býti samotnému“ (srov. Gn 2,18) a učinil Evu Adamovou společnicí.

YOUCAT otázka 260: Jaký je Boží plán pro muže a ženu?                        

Odpověď: Bůh povolal muže a ženu, aby byli navzájem jeden pro druhého a nebyli už „dva, ale jeden“ (Mt 19,6); takto mají prožívat lásku, být plodní a sami se stávat znamením Boha, který je přetékající láska. 

YOUCAT otázka 64: Proč Bůh stvořil člověka jako muže a ženu?             

Odpověď: Bůh, který je Láska a pravzor společenství, stvořil člověka jako muže a ženu, aby byli společně obrazem jeho podstaty.

V lásce muže a ženy, především v manželském společenství, kdy se muž a žena stávají „jedním tělem“ (srov. Gn 2,24), může člověk vytušit něco ze štěstí sjednocení se s Bohem, ve kterém člověk nalezne své konečné naplnění (1603).  Tak jako je Boží Láska věrná, snaží se být věrná i lidská láska; podle Božího příkladu je také tvůrčí, protože z manželství vzchází nový život. „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji“ (srov. Gn 1,28); (1604).

Manželství v Pánu.

YOUCAT otázka 263: Proč je manželství nerozlučitelné?                        

Odpověď: Manželství je nerozlučitelné z trojího důvodu. Za prvé proto, že vzájemné a bezvýhradné odevzdání odpovídá samé podstatě lásky; za druhé proto, že je obrazem bezpodmínečné Boží věrnosti vůči stvoření; za třetí proto, že představuje Kristovo odevzdání se církvi,které sahá až po smrt na kříži (1605).

Jako obraz výlučné a věrné manželské lásky viděli proroci smlouvu Boha s Izraelem a připravovali svědomí vyvoleného národa, aby hlouběji chápal jedinečnost a nerozlučitelnost manželství  (Mal 2,13-17); (1611). Svatební smlouva Boha s jeho izraelským lidem připravila novou a věčnou smlouvu, v níž se Syn Boží tím, že se vtělil a obětoval vlastní život, jistým způsobem spojil s celým lidstvem (srov. „svatba Beránka“ Zj 19,7-9); (1612).

Církev přikládá velkou důležitost Ježíšově přítomnosti na svatbě v Káni. Vidí   v tom potvrzení, že manželství je dobré a chápe jeho účast zde jako účinné znamení (1613). Ježíš ve svých kázáních učí, o nerozlučitelnosti manželského spojení muže s ženou, které uzavřel sám Bůh - „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (srov. Mt 19,6); (1614)  a dává sílu a milost žít manželství v novém duchu Božího království (1615).

To naznačuje apoštol Pavel, když říká: „Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil“ (Ef 5,25-26). A hned dodává: „Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk. Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve“ (Ef 5,31-32); (1616).

                                                       

Na závěr. 

Svátost manželství je znamením jednoty Krista a církve (1617). Dává manželům milost milovat se láskou, jakou Kristus miloval církev; tak milost svátosti zdokonaluje lidskou lásku manželů, zpevňuje jejich nerozlučitelnou jednotu a posvěcuje je na pouti k věčnému životu.

Vypracoval Matonick

Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick