SLAVNOST SVATÉHO VÁCLAVA – 28.9.2018 – pátek
Liturgické texty
K úvahám nad čtením z knihy Moudrosti při dnešní slavnosti Svatého Václava, by měli být vedeni ti, kteří rozhodují o osudech lidí, celých národů a států. Kníže Václav byl vychován v křesťanském duchu. Pochopil a pronikl podstatu a hodnotu učení Krista. Přilnul k němu s veškerou silou svého nevšedního ducha a jako vladař a ochránce českého státu je moudře, plně a opravdově uváděl v život.
1. ČTENÍ Mdr 6, 9 – 21: Vládcové, k vám se obracejí má slova, abyste se naučili moudrosti a neklesli. Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy, budou uznáni za svaté, ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění.Buďte tedy žádostiví mých slov, mějte po nich touhu, a poučí vás. Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc. Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se, chtít se poučit je láska (k ní), láska ( k ní ) je zachovávat její přikázání, dbát o přikázání je zajistit si, nesmrtelnost, nesmrtelnost pak dává místo u Boha. A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování. Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.
Komentář ke 2. čtení z 1. listu apoštola Petra (V) 1 Petr 1, 3-6;2,21b-24:
Svatý Václav byl právem nazýván patronem těch, kdo usilují o mír. On tak činil nejen slovy, ale svým jednáním a svými činy. Ne ustupováním, ale osobním nasazením tehdy, kdy byla v sázce nejen jeho vláda, ale i život. Ježíš Kristus mu byl svými postoji vzorem. Při čtení z listu apoštola Petra, si můžeme znovu uvědomit, jak nás Ježíš svým sebeobětováním zachránil od věčné smrti.
2. ČTENÍ 1 Petr 1, 3 - 6; 2, 21b – 24: Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc ( a vede ) ke spáse, která se má ukázat ( nyní ) v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo (kříže), abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni.
Komentář k evangeliu podle Matouše ( V) Mt 16,24-27:
Čechové si byli vždy vědomi, že ve svatém Václavovi mají ochránce a přímluvce za mír a ochranu u Boha. V dnešním evangeliu podle Matouše je obsažena Ježíšova výzva, že jedině v následování Krista spočívá naše naděje ke spáse. Na ní vyrostla úcta ke svatováclavské tradici v nové době. Období protestantismu ovšem toto úctu poněkud zchladilo zneužitím jména mistra Jana Husa a svým negativním postojem ke světcům vůbec. V současné době se však stále důrazněji uplatňuje motiv odpuštění a smíření, který je předpokladem dobrého soužití a spolupráce.
EVANGELIUM Mt 16, 24 – 27: Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.
Světla a stíny našich dějin
je téma 315 dnešní dějepisné homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II.
Osnova:
Václav – Hus
Úvod.
V dnešní slavnosti sv. Václava máme vzpomenout na dvě významné osobnosti českých dějin- svatého Václava a mistra Jana Husa. Jeden je symbolem české státnosti, pro uplatnění spravedlnosti učení druhého byl český stát rozvrácen. Úcta k jednomu žije přirozeným způsobem více než tisíc let. Úcta ke druhému je posilována během posledních dvou či tří století.
(Václav – Hus ap)
Budování české a také moravské státnosti spočívá na duchovních základech. Vždyť i počátky prvního státního útvaru na našem území - Velké Moravy, jsou spojeny s osobami duchovními, svatými Cyrilem a Metodějem. Biskup Metoděj dokonce pokřtil děda svatého Václava, knížete Bořivoje. Tím bylo dáno nejužší spojení obou národů, českého i moravského, nejen po stránce politicko-ekonomické, ale především po stránce kulturní a duchovní. Kníže Václav je patronem moci. Svatý, věčný kníže, vládce, který zajišťuje mír této zemi svou přímluvou u Hospodina.
Co se Mistra Jana týče, s jeho jménem je po jeho mučednické smrti spojeno zničení a vyvrácení českého státu ruku v ruce s dlouhotrvající bratrovražednou občanskou válkou. Husovou tragédií není jeho nešťastné upálení v Kostnici, ale zneužití jeho jména lůzou, čímž není myšlena pouze revoltující chudina, ale i část šlechty a měšťanstva. „Hus sám byl ctitelem svatého Václava, a u husitů z doby revoluce i vdobě pozdější, u husitů, kteří vskutku nechtěli být věrou a kultem někým jiným, než dokonalými katolíky,žije úcta svatého Václavaneporušena a nezměněna dál.“ píše prvorepublikový historik a rektor Univerzity Karlovy Josef Pekař. U Lipan na obou bojujících stranách zněl Svatováclavský chorál.
V národním obrození Svatý Václav zůstává zemským ochráncem, a navíc se stává také ochráncem českého národa, symbolem jeho svébytnosti a touhy po ní.
Revoluční události 1848 byly opět spjaty se jménem Svatého Václava, když ozbrojený sbor národních gard byl původně nazván Sborem svatováclavským.
Na shromáždění pražského lidu ve Svatováclavských lázních 11. března 1848 byl zvolen tzv. Svatováclavský výbor. Na návrh Karla Havlíčka Borovského byl 19.března 1848 přejmenován Koňský trh na náměstí Václavské. Karel Havlíček, přestože v učebnicích líčený jako odpůrce tmářské Církve, prosadil pojmenování největšího pražského náměstí po tomto velkém českém světci.
Svatováclavská tradice se dostala s českými a moravskými emigranty i za velkou louži. V roce 1858 v Nové Praze v Minnesotě byla založená česká obec zasvěcená Svatému Václavu. Za I. světové války zejména ruští legionáři obraceli ke svatováclavské tradici.
Svatý Václav se během věků stal národním symbolem. Není proto divu, že socha svatého Václava na Václavském náměstí byla v moderních dějinách českého státu svědkem mnoha významných událostí, ať již vyhlášení samostatnosti 28. října 1918, nástupu okupace, ale i osvobození, odehrávaly se zde protisovětské demonstrace v srpnu 1968, zde se upálil v lednu roku následujícího Jan Palach, zde se také odehrála část událostí v listopadu 1989.
Svatý Václav je symbolem národní jednoty a ve všech dobách, dobrých i zlých, se více či méně k němu s úctou obraceli všichni, ze všech stran. Svatý Václav vždy budil naději na lepší zítřek. Jméno Husovo – bez ohledu na jeho skutečný odkaz – bylo zneužíváno i v době docela nedávné. Komunističtí dobrodinci národa se po Únoru naprosto neurvalým způsobem hlásili k odkazu Husovu, který si však upravili k obrazu svému. Mnozí tak činí dodnes.
Na závěr.
Případné spory o to, který ze světců se víc zasloužil o to, že Češi jako národ ještě existují a který z významných osobností si zaslouží naší nevětší úctu, bychom měli odložit. Dnešní svátek, bychom měli věnovat úvahám a diskuzím o tom, jaké hodnoty našemu národu svatý Václav či mistr Jan Hus přinesli, kterých se můžeme vzdát a co bychom si naopak neměli nechat vzít.
„Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím!“.
Zpracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.