Témata k nedělní a sváteční liturgii

KŘESŤANSKÉ UCTÍVÁNÍ SOCH, OBRAZŮ, OSTATKŮ - téma 321 ke SLAVNOSTI VŠECH SVATÝCH – 1.11.2018 - homilie katechetická.

28. 10. 2018 17:06

SLAVNOST VŠECH SVATÝCH – 1.11.2018 - čtvrtek

Liturgické texty

  •  Komentář k 1. čtení z knihy Zjevení (V)   Zj 7, 2-4. 9-14: 

    Dnešní čtení z knihy Zjevení apoštola Jana popisuje jeho vidění průběhu vznešené liturgické slavnosti, konané v posledních dnech tohoto světa, v níž se spojuje atmosféra očekávání s přísliby do budoucna. Bůh je Janovi ve snu zobrazen v plné velikosti a kráse. Všichni se mu zde klanějí a vzdávají mu úctu, jako jedinému Bohu, ve kterého uvěřili. Pro obrovský dav bytostí, stojících před trůnem božím, se oslava všeobecné spásy před Boží tváří stává přítomností. 

    1. ČTENÍ Zj 7, 2 - 4. 9 – 14: Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: "Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!" A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu.Potom se podívám, a hle - veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: "Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi! "Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: "Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen."  

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana (V)   1 Jan 3, 1-3:

    Zpráva apoštola Jana o tom, že se z Boží milosti a Jeho lásky k nám smíme nazývat Božími dětmi, nás může naplnit hrdostí a radostí z vědomí, že patříme do společenství jedné rodiny svaté církve. Boha Otce nikdy nikdo neviděl. Spatřit ho tváří v tvář na konci dnů a obstát před jeho pohledem bude moci jen ten, kdo světlem, vyzařujícím   z jeho obrazu, nechá pročistit hlubiny své hříšné duše. 

    2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1- 3: Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. 

  • Komentář k evangeliu podle Matouše ( V ) Mt 5, 1-12a:

    Blahoslavenství, zaznamenaná v Matoušově evangeliu, jsou ústředním motivem Ježíšova kázání na svaté hoře v Galilei. Přebírají a dovádějí k dokonalosti Boží zaslíbení dávané Božímu lidu od dávných časů. Byl to Ježíš, který nám v nich otevřel bránu, skrze kterou můžeme spatřit působení Boha Otce i jeho Božího Syna v dějinách tohoto světa. On jediný, lépe než kterýkoliv umělec, v nás dokáže plně oživit jeho obraz, který nosíme ve svém nitru. 

    EVANGELIUM Mt 5, 1- 12a:Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu."  

    Křesťanské uctívání soch, obrazů, ostatků

    je téma 321 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na znění modlitby nad dary: „…přijmi, Bože dary…“ a Katechismus katolické církve (KKC) 2129-2132; 1701-1709;36-41. YOUCAT 358; 275.                                                         

    Osnova:

    a) nezobrazíš si Boha

    b) obraz Boží v nás

    c) svatí a světice 

Úvod.

Boží přikázání, týkající se zpodobňování Boha (Ex 20,4-5; Dt 5,8-9) u nás, katolíků, zůstalo  součástí prvního přikázání. Starý zákon i rané křesťanství zavrhly zákazem uctívání obrazů či soch jako projev pohanství. Odpor proti figurální výzdobě církevních prostor však postupně slábl, nepochybně úměrně tomu, jak zanikaly pohanské kulty. Křesťanská církev, a to především na Východě, nejprve připustila uctívání obrazů jako projev lidové zbožnosti, během 6. století pak začala sama považovat zobrazení Ježíše Krista a úctu k němu za vyjádření pravé víry. Pro úctu   k obrazům se tehdy vyslovil    i papež Řehoř I., když napsal, že obraz představuje pro věřící, kteří neumějí číst, to, čím je Písmo pro ty, kteří to dovedou. Můžeme dnes uctívat svaté  a jejich ostatky?

Nezobrazíš si Boha. 

Výslovné Boží nařízení vyžadovalo zákaz jakéhokoliv zobrazení Boha lidskou rukou (2129; 2130). Neuděláš si modlu! Zákaz směroval původně do pohanského světa, kde se stavěly sochy model, kde se věřilo, že božstvo je nejmocněji přítomno tam, kde stojí socha. Ale v zákaze zpodobování nejde jen o sochy model. Je to zákaz zpodobování i samého Hospodina. Každý obraz Boha, který si vytvoří člověk, je omezením Hospodinovy velikosti. Bůh je větší. Bůh je jiný. Jeho pravá podstata skrývá četná Boží tajemství, nepřístupná člověku v době jeho pozemského života, která mu budou odhalena, až bude stát Bohu tváří v tvář.

YOUCAT otázka 358: Proč Starý zákon zakazuje zobrazování Boha a proč křesťané tento zákaz nedodržují? Odpověď: Aby byla chráněna Boží tajemství a aby se věřící Izrael distancoval od pohanských kultovních obrazů, přikazovalo první přikázání „Neuděláš si modlu, nižádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách v podzemí“ (Ex 20,4). Protože Bůh sám přijal v Ježíši Kristu lidskou podobu, byl zákaz obrazů v křesťanství zrušen (2131).

Křesťanská úcta obrazů, soch a ostatků neodporuje prvnímu přikázání, které zakazuje modly. Vždyť úcta prokazovaná obrazu patří tomu, koho obraz představuje a kdo uctívá obraz, uctívá v něm osobu, která je na něm namalována. Čest vzdávaná posvátným obrazům, sochám a ostatkům je „zbožná úcta“, a nikoliv klanění, které přísluší jen Bohu(2132).

Od vtělení Božího Syna je křesťanské uctívání obrazů, soch a ostatků svatých ospravedlněno (jak prohlašuje 2. nicejský koncil v roce 787), protože se zakládá na tajemství Božího Syna, který se stal člověkem a v němž se transcendentní Bůh stal viditelným: „Kdo viděl mne, viděl Otce“ (srov. Jan 14,9).

Obraz Boží v nás.

V Kristu, který je „obraz neviditelného Boha“ (Kol 1,15), byl člověk stvořen k „obrazu a podobě“ Stvořitele. Boží obraz, byl znetvořený v člověku prvním hříchem, poté však byl obnoven do své původní krásy a zušlechtěn Boží milostí (1701). Boží obraz je v každém člověku (1702). Člověk, vybavený „duchovou a nesmrtelnou duší“, je „jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého“ (2. vat. koncil); (1703). Má účast na světle a síle Božího Ducha (1704). Je obdařen svobodou, „nevšedním znamením Božího obrazu“ (2. vat. koncil); (1705;1706;1707).  Víra v Krista nás osvobozuje od hříchu (1708).  Mění náš obraz, uschopňuje nás jednat správně a konat dobro. Mravní život, vyzrálý v milosti, pak ústí do věčného života v nebeské slávě (1709).

Svatí a světice.

Církev učí, že Bůh, počátek a cíl všech věcí, může být s jistotou poznán ze stvořených věcí přirozeným světlem lidského rozumu. Člověk má tuto schopnost, protože je stvořen „k Božímu obrazu“ (36). Lidský duch se však ve snaze o dosažení takových pravd dostává do potíží pod vlivem smyslů a představivosti (37). Proto člověk potřebuje být osvícen Božím zjevením či jeho obrazem i v tom, co převyšuje jeho chápání (38). Církev o Bohu hovoří  ke všem lidem (39). Protože naše poznání Boha však je omezené, je stejně omezená i naše řeč o Bohu (40). Všichni tvorové mají určitou podobnost s Bohem, obzvláště člověk stvořený k Božímu obrazu a podobě. Všemožné dokonalosti tvorů (jejich pravda, dobro, krása) zrcadlí tedy nekonečnou dokonalost Boha. Těmito vlastnostmi jsou obdařeni zejména Panna Marie, světci a světice všech dob. Seznámením s jejich vztahem k Bohu se k poznání Boha přibližujeme. Proto můžeme mluvit o Bohu, „neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich Stvořitele“ (srov. Mdr 13,5);(41).

YOUCAT otázka 275: Je dovoleno uctívat ostatky svatých?

Odpověď: Úctou k relikviím, se snažíme projevit respekt a úctu váženým osobnostem. Ostatky svatých uctíváme správným způsobem tehdy, když tím chválíme Boží působení v lidech, kteří žili v naprosté odevzdanosti Bohu.

Na závěr

Stupně a formy úcty jsou různé. Bůh přikázáním "Cti svého otce a svou matku" (Dt 5,16) nikdo  nepovažuje za modloslužbu. Každému patří úcta podle stavu a hodnosti. Bohu při zákazu klanění se lidským výtvorům šlo o to, aby se sochám a obrazům nevzdávala taková úcta, jaká patří jedině jemu. Proto řekl: "Nebudeš se jim klaněti, ani je uctívat, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující" (srov. Ex 20,3-5). Takže pouze tehdy jde o modlářství, pokud by se něčemu na tomto světě vzdávala taková čest, úcta a velebení, jaká se má vzdávat Pánu Bohu.

Vypracoval Matonick

Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick

Zobrazeno 778×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio