29. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 21.10.2018
Liturgické texty
Když dnes budeme číst verše z písně proroka Izaiáše o Hospodinově trpícím služebníku, jehož chápeme jako předobraz Ježíše Krista, připomeňme si, co jsme již o něm dříve vyslechli. Že skrze jeho utrpení se uskutečňuje Boží vůle a láskyplný Boží plán naší spásy a že v utrpení jsme Kristu nesmírně blízko. Slavíme-li svátostnou bohoslužbu, vězme: Náš Velekněz Ježíš Kristus je přítomen tady a teď a s ním i celé nebe. A my se na Kristově bohoslužbě podílíme.
1. ČTENÍ Iz 53, 10-11:Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá v oběť svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, Hospodinův plán se zdaří skrze něho. Po útrapách se jeho duše nasytí světlem, svým utrpením můj Služebník ospravedlní mnohé, neboť na sebe vezme jejich viny.
Hlavním tématem listu apoštola Pavla Židům je Kristovo kněžství. Ježíš zde totiž dovršuje to, co se podle Starého zákona slavilo jako liturgický obřad. Židovský velekněz před Boží tváří obětoval zvíře jako smírnou oběť za hříchy člověka.Naším veleknězem je Ježíš. On sám za nás skrze vlastní dokonalou oběť prošel až do nejvyššího nebe. Při křesťanské liturgii má katolický kněz svým kněžským svěcením na tomto jediném kněžství Velekněze Krista účast. Boha Otce prosí, aby seslal Ducha svatého proměnit přinášené obětní dary tak, aby se staly tělem a krví Kristovou.
2. ČTENÍ Žid 4, 14-16: Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme proto s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.
Na pouti do Jeruzaléma, kam podle Markova evangelia kráčí Ježíš odhodlaně na smrt, prověřuje Ježíš své učedníky, kteří se nedokážou oprostit od touhy po čistě lidské slávě. Připomíná jim, že cestou k opravdové slávě je očistná lázeň utrpení. Musí po ní projít všichni, kteří touží mít účast na Kristově oslavě. Nesmí se přitom řídit příkladem „velkých“ tohoto světa, ale příkladem Krista, našeho Velekněze a pokorného služebníka.
EVANGELIUM Mk 10, 35-45: K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: "Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil jednu prosbu." Odpověděl jim: "Co chcete, abych pro vás udělal?" Řekli mu: "Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici." Ale Ježíš jim řekl: "Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?" Oni mu odpověděli: "Můžeme!" Ježíš jim řekl: "Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno." Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: "Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny."
Slavení liturgie Církve – Kristovo kněžství a všeobecné kněžství
je téma 319 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na dnešní znění 2. čtení Žid 4,14-16 a Katechismus katolické církve (KKC) 1136-1144; YOUCAT 179.
Osnova:
a) kdo slaví liturgii
b) celebranti nebeské liturgie
c) celebranti svátostné liturgie
Úvod.
Slavení liturgie je dílem Ježíše Krista Velekněze - prostředníka mezi Bohem a lidmi. On nás nejen reprezentuje, ale připojuje k sobě, abychom ji slavili spolu s ním. Kněz svým kněžským svěcením má účast na tomto jediném kněžství Velekněze Krista. Je vázán předpisy a schválenými modlitbami.Vyslovuje, že slaví liturgii v jednotě s papežem a biskupem místní církve, čímž se zaručuje, že každá jednotlivá slavená mše svatá je záležitostí celého univerzálního (katolického) společenství.
Kdo slaví liturgii.
YOUCAT otázka 179: Kdo slaví liturgii? Odpověď: Je to sám Pán Ježíš Kristus, kdo ve všech pozemských liturgiích slaví liturgii nebeskou, která zahrnuje anděly i lidi, živé i zemřelé, minulost, přítomnost i budoucnost, nebe i zemi. Kněží a věřící se na této Kristově bohoslužbě podílejí rozdílným způsobem (1136).
Celebranti nebeské liturgie.
Slavíme-li bohoslužbu, musíme se vnitřně připravit na podstatnou skutečnost: Ježíš Kristus je přítomen tady a teď. A s ním i celé nebe. Všichni nebešťané jsou naplněni nevýslovnou radostí a zároveň láskyplnou péčí o nás. Poslední kniha Písma svatého, Zjevení sv. Jana v tajuplných obrazech popisuje tuto nebeskou liturgii, k níž se přidáváme i my tady na zemi (1137).
Na službě chvály Bohu a na naplnění jeho plánu se podílejí všichni „obnovení“v Kristu: nebeské mocnosti, věrní služebníci Staré i Nové smlouvy, nový Boží lid (srov. Zj 7,1-8); (Zj 4,1-11) , zvláště mučedníci, „kteří byli zabiti pro Boží slovo“ (srov. Zj 6,9-11), nejsvětější Matka Boží, a konečně tak „veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků“ (srov. Zj 7,9); (1138).
Duch a církev nám dává možnost podílet se na této nebeské liturgii, když ve svátostech slavíme tajemství spásy (1139).
Celebranti svátostné liturgie.
Církev je svatý lid, sjednocený a uspořádaný pod vedením biskupů. Liturgické úkony jsou slavnostní projevy církve (1140). Všichni věřící jsou vedeni k plné, uvědomělé a aktivní účasti na liturgických úkonech, jak ji vyžaduje sama povaha liturgie. K takové účasti je křesťanský lid mocí křtu oprávněn i zavázán (1141).
Někteří z lidu jsou vybráni a posvěceni svátostí kněžství, kterou je Duch svatý uschopňuje k tomu, aby jednali v osobě Krista. Takový posvěcený služebník je pak obrazem Krista Kněze (1142). Jiní vykonávají zvláštní služby, neposvěcené svátostí kněžství, mezi něž řadíme osoby přisluhující, lektory, komentátory, členy scholae cantorum (sboru zpěváků), kteří vykonávají skutečnou liturgickou službu (1143). Tímto způsobem jsou při liturgické slavnosti „v jednotě Ducha“ zapojeni služebníci církve podle své funkce. Přitom však každý věřící má v rámci své funkce konat jenom to, ale i všechno to, co mu přísluší z povahy věci a podle liturgických předpisů (1144).
Na závěr.
Liturgie je dílem celého Krista, Hlavy i Těla Církve. Náš Velekněz ji slaví nepřetržitě v nebeské liturgii, s Matkou Boží, apoštoly, všemi svatými a s množstvím lidí, kteří již vstoupili do království.Při slavení liturgie je celé shromáždění „liturgem“, každý podle své vlastní funkce. Křestní kněžství je kněžství celého Kristova Těla, nicméně někteří věřící jsou posvěceni svátostí kněžství, aby představovali Krista jako hlavu tohoto Těla.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.