30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 28.10.2018
Liturgické texty
Komentář k 1. čtení z knihy proroka Jeremiáše (IB) Jer 31, 7-9:
Slova z Jeremiášovy „Knihy útěchy“ jsou plná radosti a naděje. Jimi se Hospodin obrací na svůj vyvolený národ postižený důsledky rozpadu království a následným vyhnanstvím, aby lid potěšil radostnou zprávou o konečné spáse. Boží lid i přes všechny své slabosti si může být jistý, že uchová-li si důvěru k účinkům nikdy nekončící Hospodinovy lásky a milosti, které ve svátostech lidu poskytuje, na cestě ke spáse a k věčnému životu pak už stěží klopýtne.
1. ČTENÍ Jer 31, 7-9: Toto praví Hospodin: "Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele! Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem."
Komentář ke 2. čtení z listu Židům (IB) Žid 5, 1-6:
Apoštol Pavel v listě Židům představuje Ježíše Krista jakožto milosrdného velekněze a objasňuje význam a oprávněnost jeho kněžství. Každý kněz je povolán konat před Bohem kněžskou službu jako člověk vyvolený z lidu hlavně k tomu, aby hlásal evangelium, aby prosil za odpuštění hříchů a uváděl do křesťanského života svátosti Nového zákona. Jsou-li tyto svátosti s vírou důsledně slaveny, jsou účinné, protože v nich působí a uděluje milost sám Boží syn.
2. ČTENÍ Žid 5, 1-6: Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'.
Komentář k evangeliu podle Marka ( IB ) Mk 10, 46-52:
Dnešní Markovo evangelium vypráví o jednom z četných Ježíšových zázraků uzdravení. V příběhu ubohého žebráka Ježíš dokonale chápe utrpení a osamělost tohoto slepce a vidí plamen víry, který vyzařuje z jeho srdce. Ježíš odměňuje jeho víru, jež je nezbytnou podmínkou k tomu, aby se na něm mohla Ježíšova božská milost projevit. Víra navrací zrak všem, kteří uvěřili, třebaže neviděli. A v síle úžasného setkání s Ježíšem se mu natolik připodobní, že ho skrze jeho i vlastní svoje utrpení budou moci následovat až do společné nebeské slávy.
EVANGELIUM Mk 10, 46-52: Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou! " Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho." Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Bud' dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: "Co chceš, abych pro tebe udělal?" Slepec odpověděl: "Mistře, ať vidím!" Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila!" A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.
Svátosti – znamení a prostředky milosti
je téma 320 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II s odkazem na znění modlitby po přijímání a Katechismus katolické církve (KKC) 1127-1131; YOUCAT 172, 174, 177.
Osnova:
a) svátosti spásy
b) svátosti věčného života
Úvod.
Svátosti jsou viditelná znamení neviditelné skutečnosti, v nichž křesťané mohou zakoušet uzdravující, odpouštějící , životodárnou, posilující a k lásce uschopňující Boží přítomnost, protože ve svátostech působí Boží milost. I sv. Tomáš připomíná, že svátosti obsahují milost. Latinský termín gratia má společný kořen se slovem gratus, což znamená být někomu milý, být někým milován. Milost je tedy projev boží lásky vůči nám. Svátostná milost k nám přichází smysly postřehnutelným způsobem tak, abychom na ni mohli reagovat.
YOUCAT otázka 174: Proč nám nestačí jen věřit v Ježíše Krista? K čemu nám Bůh dává ještě svátosti? Odpověď: Máme a můžeme se přibližovat Bohu prostřednictvím všech svých smyslů, nejen pouze rozumem. Proto se nám Bůh dává v pozemských znameních – ve chlebě, víně, oleji, ve slově, pomazání a vkládání rukou.
Svátosti jsou podle katolického pojetí součástí liturgie, kterou slaví církev jako kněžské společenství. Duch Svatý skrze církev připravuje člověka na přijetí svátosti Božím slovem a vírou, která toto slovo přijímá.Kdykoliv služebníci Církve vykonávají v souladu s liturgickými a právními předpisy obřady s úmyslem vysluhovat svátost, do duše příjemce svátosti přichází Bůh se svými milostmi.
YOUCAT otázka 172: Kolik je svátostí a jak se jmenují? Odpověď: Církev slaví sedm svátostí: křest, biřmování, eucharistii, svátost smíření, svátost nemocných, svátost kněžství a svátost manželství.
Svátosti spásy.
YOUCAT otázka 177: Proč svátosti předpokládají víru? Odpověď: Svátosti nejsou nějaké magické úkony. Svátost může působit pouze za předpokladu, když ji chápeme a přijímáme vírou. Svátosti nejen předpokládají víru, ale také ji posilují a vyjadřují.
Jsou-li svátosti důstojně slaveny ve víře, udělují milost, jejímž jsou znamením. Jsou účinné, protože v nich působí sám Kristus: on křtí, on působí ve svých svátostech, aby uděloval milost. Otec vždycky vyslyší modlitbu církve svého Syna (1127). Při každé svátosti se děje a realizuje boží sebesdílení a naše odpověď na ně. Ve slavení každé svátostí je obsažena modlitba, v níž se připomínají Boží skutky a zároveň se děje naše díkůvzdání. Modlitba by měla tvořit základní prvek každé svátostné liturgie.
Ukázka modlitby po přijímání u svátosti eucharistie: Věčný Bože, děkujeme ti, že nás sytíš dobrým, dáváš nám nalézt pravý zdroj života a ukazuješ nám i směr naší cesty. Děkujeme, že smíme být jako lidé víry dědici tvých zaslíbení, která v Kristu přibližuješ a naplňuješ. Děkujeme za nový výhled do našich dnů. Prosíme, pomoz nám, abychom je žili v síle, kterou jsme přijali ve tvé hostině. Amen.
Kdykoliv se slaví svátost tak, jak ji zamýšlí církev, působí v ní a skrze ni Kristova moc i moc jeho Ducha nezávisle na osobní svatosti toho, kdo ji uděluje. Plody svátostí však závisí na duchovním rozpoložení toho, kdo ji přijímá (1128).
Duch ty věřící, kteří svátosti přijímají, uzdravuje. Zatímco se například svátost pomazání nemocných zaměřuje více na uzdravení tělesné, svátost smíření směřuje spíše k uzdravení duchovnímu a duševnímu. Odpuštění hříchů obnovuje a posiluje důvěrný vztah s Bohem a uzdravuje duši věřících. Proměňuje je tím, že je připodobňuje Božímu Synu a tak je zbožšťuje. Církev učí, že svátosti jsou pro věřící nutné ke spáse (1129).
Svátosti věčného života.
V Kristových svátostech církev již dostává závdavek svého dědictví, má již účast na věčném životě, i když zatím ještě „očekává v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše“ ( srov. Tit 2,11-13).
Svatý Tomáš shrnuje různé významy svátostného znamení takto: „Svátost je znamení připomínající minulost, totiž utrpení Páně; je znamením poukazujícím na plody, které v nás působí jeho utrpení, totiž milost; je prorockým znamením, které ohlašuje předem budoucí slávu.“ (1130)
Na závěr.
Svátosti jsou účinná znamení milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, jimiž se nám uděluje božský život. Viditelné obřady, jakými jsou svátosti slaveny, znamenají a udílí ty milosti, které jsou vlastní každé svátosti. Svátosti přinášejí plody v těch, kteří je přijímají s požadovanými předpoklady (1131).
Vypracoval Matonick
Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.