Témata k nedělní a sváteční liturgii

OSOBNÍ SOUD ( SOUKROMÝ ) - téma 325 ke 32. neděli v mezidobí 11.11.2018 - homilie katechetická.

9. 11. 2018 20:55

32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 11.11.2018

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z první knihy Královské  (IB)   1 Král  17, 10-16:

Událost, kterou popisuje dnešní čtení první knihy Královské, je svědectvím o síle víry v Boha. Je velmi důležité, aby věřící porozuměli a uvěřili ve svátostná znamení, kterými jim Bůh vzkazuje, co mají konat, aby v konečném účtování  u svého osobního soudu věděli, co ve vztahu k Bohu vykonali dobře a co špatně.

1. ČTENÍ 1 Král 17, 10-16: Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal za ní: "Vezmi s sebou také kousek chleba!" Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme." Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!" Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, která promluvil skrze Eliáše.

  • Komentář ke 2. čtení z listu Židům  (IB )    Žid  9, 24-28:

V listě apoštola Pavla kromě výkladu o neobyčejné  důležitosti Kristovy oběti, vykonané jednou provždy za naše hříchy, objevíme i životně důležitou větu, doporučenou k porozumění dnešnímu tématu  o našem osobním soudu po smrti a všeobecném soudu, který každého z nás očekává na konci věků. Rozjímejme proto pozorně nad dnešním čtením.

2. ČTENÍ Žid 9, 24-28: Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.  A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé - ne už pro hříchy - ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.  

  • Komentář k evangeliu podle  Marka  ( IB )  Mk  12, 38-44:    

Dnešní Písmo svaté  podle Markova evangelia nás učí, že se nemáme bát obětovat Bohu všechno, co jsme a co máme, ba dokonce, že nemáme váhat Bohu zasvětit celý svůj život. Vyslechneme příběh chudobné ženy, která do chrámové pokladnice vhodilavše, co měla, neboť našla v Bohu svou jedinou jistotu pro dnešek i pro zítřek, pro čas i pro věčnost. Ježíš ji zde představuje jako „pravou učitelku“ cesty víry. 

EVANGELIUM Mk 12, 38-44: Ježíš učil (zástupy): "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagógách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."  Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.  Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

Osobní soud (soukromý)

je téma 325 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II   s odkazem na znění  2. čtení Žid 9,24-28 a Katechismus katolické církve (KKC) 1020-1022.  YOUCAT 156,157.                                                      

Osnova:

a) bezprostřední odplata (v Novém zákoně)

b) zhodnocení života (trojí úděl)

Úvod.

Víra je přirozenou součástí lidského života. Křesťané ve vyznání víry vyznávají: „Věřím… očekávám vzkříšení z mrtvých a život věčný“ Co si můžeme představovat pod slovy „věčný život“? Nekonečné prodloužení života je biologicky nemožné a snad i psychologicky nežádoucí. Výraz „věčný život“ je tedy jakousi zkratkou pro vyjádření nové a nepopsatelné kvality života za hranicí smrti, který je žit v bezprostřední blízkosti Boha, bez působení zla a bez hrozby zániku.

YOUCAT otázka 156: Co je věčný život? Odpověď:Věčný život začíná hned po smrti a je bez konce.

Mnozí vidí ve smrti zeď, na níž život neodvratně ztroskotává. Existuje budoucnost po smrti? Hodně lidí má podezření, že naděje na posmrtnou odplatu je podvod, který má utěšit prosté lidi. Avšak v každém člověku se cosi vzpírá proti myšlence, že bychom měli úplně zahynout. Mocná touha po nesmrtelnosti vyvěrá z podstatné složky člověka, z jeho nesmrtelné duše. Co říká o budoucnosti člověka víra? Kristus přislíbil: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky!" (Jan 11,25-26). Pro křesťana, který spojuje svou vlastí smrt s Ježíšovou, je smrt příchodem k němu a vstupem do věčného života (1020).


Ale nejen věřící bude žít po smrti, žít budou i ti, kdo nevěřili v nic a posmrtný život považovali za nesmyslnou pověru. V listě Židům se píše, že člověku je určeno, že:  „… musí jednou umřít a pak (nastane) soud." ( srov. Žid 9,27) V Písmu kromě tohoto "osobního soudu" se mluví též o tzv. "obecném soudu" nad celým lidstvem: "Přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho (Kristův) hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, vstanou k odsouzení."   (Jan 5,28-29).

Bezprostřední odplata (v Novém zákoně). 

Jak vyplývá z Písma, je člověk při smrti podroben tzv. "osobnímu - soukromému  soudu", na rozdíl od "všeobecného soudu", který se bude konat nad celým vzkříšeným lidstvem při druhém Kristově příchodu.

YOUCAT otázka 157: Budeme po smrti postaveni před soud? Odpověď: Takzvaný zvláštní nebo také osobní soud nastává v okamžiku smrti jednotlivého člověka. Všeobecný soud, kterému říkáme poslední, nastane posledního dne, tedy na konci světa, při opětovném příchodu Pána.

Smrt ukončuje život člověka, to znamená, ukončuje čas otevřený k přijetí nebo odmítnutí božské milosti projevené v Kristu. Nový zákon mluví o soudu hlavně ve výhledu na konečné setkání s Kristem při jeho druhém příchodu, ale mluví také na více místech o bezprostřední odplatě, kterou po smrti dostane každý podle svých skutků a své víry. Podobenství o chudém Lazarovi a Kristova slova na kříži pronesená ke kajícímu zločinci, stejně jako další texty Nového zákona, mluví o konečném osudu duše, který může být u každého jiný (1021).

Zhodnocení života (trojí úděl).

Jak probíhá takový osobní soud? Lidská slova mohou jen chabě vyjádřit Boží skutečnost. Můžeme snad říct asi toto: člověk je ve smrti zalit Božím světlem, v němž s naprostou jistotou poznává sám sebe bez omylu a sebeklamu. Může sám posoudit, co ve světě vykonal dobře a co špatně ve vztahu ke Kristu.  Podle toho poznává i svůj věčný osud a svou věčnou odplatu: buď život v neustálé lásce (tj. nebe) nebo očistec, nebo život v neustálém vzdoru vůči Bohu a uzavření se do sebe (tj. peklo); (1022).

Podle Ježíšových podobenství je v této chvíli rozhodující, zda v sobě neseme Boží život, nebo zda žijeme ve stavu duchovní smrti. Tento rozhodující okamžik je zpravidla výslednicí našeho dosavadního života. Patrně jen výjimečně dochází ve smrti k zásadnímu zvratu v dosavadním smýšlení ( srov. Lk 23,39-43 o "lotrovi na kříži"). 

Na závěr

Každý člověk dostává ve své smrtelné duši svou věčnou odplatu hned po své smrti, při osobním - soukromém soudu.  Kristus je soudcem živých i mrtvých.  Výrokem jeho soudu však nemusí být jen odsouzení, ale také ospravedlnění. Boží soud nad námi si  nesmíme představovat jako nějaký lidský tribunál. Otec se nám ve svém Synu a Duchu daruje. Je na člověku, zda toto sebedarování přijme, nebo nikoli. A právě v tom také spočívá celý osobní soud. Nad sebou jej vlastně vynášíme svým jednáním a smýšlením my sami. 

„Až nastane večer života, budeme souzeni podle toho, jak jsme milovali“  (Sv. Jan od Kříže)

Vypracoval Matonick

Viz též všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK na www. Učící se církev - Signály - Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio