Témata k nedělní a sváteční liturgii

OTÁZKA PARUZIE (2. PŘÍCHOD KRISTA) V NOVÉM ZÁKONĚ - téma 326 - homilie biblická - PŘÍPRAVA NA BOŽÍ SOUD

14. 11. 2018 22:09

33. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 18.11.2018

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Daniela   (IB)   Dan  12, 1-3:

Proroctví z knihy Daniela v dnešním čtení mluví o období, kdy se světem nezadržitelně šířilo zlo. Na pozadí popisu posledních časů nám však také přináší i poselství naděje. Vidíme, že už na prahu Nového zákona dostala víra ve vzkříšení, poslední soud a věčný život, jasnější obrysy. Kristovým vzkříšením začala  „doba poslední“, jejímž dovršením bude paruzie – Kristův druhý příchod. Jeho Poslední soud  rozhodne, zda se budeme navěky podílet na Božím království, nebo budeme na věky zatraceni.

1. ČTENÍ Dan 12, 1-3:  Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude  zapsán v knize.  Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

  • Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Židům  (IB)    Žid  10, 11-14. 18:

Apoštol Pavel v listě Židům připomíná jedinečnost Kristovy oběti, kterou otevřel lidstvu nový rozměr spásy a času. Kristus jednou provždy zvítězil nad mocnostmi zla, usedl na Boží trůn a nyní jen čeká, až se jeho vítězství projeví a definitivně dovrší jeho druhým příchodem na svět a čas vstoupí do věčnosti. Do ní pak vejdou ti, kdo přijali jeho oběť a podřídili Kristu svou vzpurnou vůli, která je pobízela k hříchu.

2. ČTENÍ Žid 10, 11-14. 18:  Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, 'až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož'. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti jednou provždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka  (IB )  Mk  13, 24-32:  

Markovo evangelium zaznamenává Ježíšovu řeč o posledních dnech světa  a též o jeho druhém příchodu, jemuž budou předcházet  neslýchané katastrofy, útrapy lidstva a dosud nevídaná znamení.  Ježíš přijde  jako soudce celého světa a vítěz nad silami zla. My křesťané po jeho příchodu toužíme a modlíme se, abychom při jeho slavném příchodu byli shledáni jeho věrnými služebníky. Autoři evangelií a apoštolové  nás proto vyzývají k  připravenosti na Pánův příchod a k nepřetržité bdělosti.

EVANGELIUM Mk 13, 24-32: Ježíš řekl svým učedníkům: "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.  Tehdy ( lidé ) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se  z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."   

Otázka paruzie v Novém zákoně

je téma 326 dnešní biblické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- B II   s odkazem na znění  dnešního evangelia Mk 13,24-32 a Katechismus katolické církve (KKC) 671-674. 

Úvod.

Slovo paruzie (také parusie), kterým označujeme druhý Kristův příchod na konci věků, je řeckého původu a znamená „spasitelnou přítomnost“ Ježíše Krista, završení dějin spásy a světa v Bohu, který se zjeví bezprostředně ve své slávě. Lidi, živé  i mrtvé, bude čekat Poslední soud, na němž se rozhodne, zda se budou navěky podílet na Božím království, nebo budou na věky zatraceni. Termín paruzie ve smyslu příchodu se používal v období řecké kultury pro slavné triumfální vjezdy panovníků, imperátorů a králů do měst, která podléhala jejich správě. Paruzií se zabývá teologická disciplína eschatologie, nauka o posledních věcech.

Paruzie v evangeliích

Také křesťanství převzalo tento termín a používá jej pro budoucí slavný příchod Ježíše Krista. Starý zákon připravoval vyvolený národ na příchod Vykupitele, Nový zákon je zvěstí o jeho příchodu. V návaznosti na hlásání proroků připravuje Jan Křtitel své posluchače na vystoupení Mesiáše, který již poslední dobu zahájil. Ježíš totiž přijde na konci času zachránit lidstvo a uskutečnit Boží spravedlnost  (srov. Mt 3,11b‑12).

Naše spása už začala, ale dovršena bude teprve druhým příchodem, paruzií Ježíše Krista. Jeho příchod bude provázen mnoha znameními: A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až se to všechno začne dít, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení (Lk 21,27‑28). Dílo Ježíše Krista a dějiny světa budou završeny v Bohu, který se zjeví bezprostředně ve své slávě. „Až přijde Synčlověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na svůj trůn slávy, a budou před něj shromážděny všechny národy“ (Mt 25,31‑32 ). Druhý příchod Krista ‑ Soudce je však zároveň zjevením Boží lásky, neboť Bůh soudí svět z hlediska lásky, která přivádí k spáse všechny, kdo se k ní chtějí nechat přivést. 

Apoštol Pavel spojuje často druhý Kristův příchod s „dnem soudu“ (srov. Řím 2,5), mluví o „dni Kristově“. Do Korintu píše: „nejste pozadu v žádném Božím daru, jen ještě musíte s touhou čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista“ (1 Kor 1,7‑8 ). Jakubův list promlouvá také do našich dnů: „Vydržte i vy trpělivě a nedejte se zviklat, neboť příchod Pána je blízko“ (Jak 5,8). Janovo Zjevení říká Kristovými slovy – Hle, přijdu brzo!“(Zj 22,7) co se míní příslovcem „brzo“ Ježíš potvrzuje, že Boží pohled na čas je jiný než náš, když praví:O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec“(Mk 13,32); (671).

Kdy tedy můžeme očekávat příchod Páně?

První křesťané žili v očekávání bezprostředního druhého příchodu Páně: Času nám nezbývá - „lhůta je krátká“ (srov. 1 Kor 7,29); „spása je nyní blíže, než když jsme uvěřili, noc pokročila, den se přiblížil“ (Řím 13,11). Pavel varoval Soluňany před jakýmkoli vypočítáváním přesného data této události( srov. 2 Sol 2,1–3);  Čas je pozdržen (673).  Příchod oslaveného Mesiáše je totiž v každé chvíli pozastaven, až jej uzná „celý Izrael“ jehož „část se zatvrdila“ (Řím 11,25-26); (674).  Pán Ježíš varuje před falešnými mesiáši a proroky: Řekne‑li vám někdo: ,Tady je Mesiáš‘, nebo: ,Tam je‘, nevěřte tomu! Vystoupí totiž lžimesiáši a lžiproroci, budou konat zázraky a divy, aby svedli, možno‑li, i vyvolené. Vy se však mějte na pozoru!“(Mk 13,21‑22).

Máme být připraveni na Pánův příchod?

Věřící člověk má přijmout Pána, až přijde. Proto jsme vyzýváni k připravenosti na Pánův příchod a k bdělosti(Mk 13,33‑37). Křesťan se nemá nechat přemoci spánkem, má být připravený. Jeho charakteristickým rysem je tedy bdělost a naděje v Ježíšův návrat. Znamená to pohotovost k odmítnutí pozemských rozkoší a blahobytu (srov. Lk 21,34‑36); (672).

Vzkříšením Ježíše Krista začal jeho druhý, skrytý a neustálý proces příchodu, který bude naplněn ve slávě na konci času. Pořád platí jeho příslib: Já jsem s vámi až do skonání tohoto věku“(Mt 28,20). Pán přichází stále znovu ve svátostech, zvláště v Eucharistii. Svátost Kristova těla a jeho krve je pojítkem mezi jeho prvním příchodem v těle a druhým příchodem ve slávě. Přijímání Eucharistie sytí naději na Pánův příchod. Celý Nový zákon žije očekáváním slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele, Ježíše Krista“(srov. Tit 2,13), „který nás povolal ke své věčné slávě. Jemu patří panství na věky“ (1 Petr 5,10-11). „Nynější utrpení trvá jen chvilku a je lehké, ale zjednává nám slávu nad pomyšlení nesmírnou, obrovskou, která trvá věčně“ (Srov. 2 Kor 4,17). Slova Písma jsou plná radostné naděje. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví Boží sláva (Řím 8,19).

Na závěr

Kristus Pán již vládne prostřednictvím církve, ale nejsou mu ještě podrobeny všechny věci tohoto světa. Při Kristově paruzii přijde tentýž Ježíš Nazaretský, který přišel na tuto zem, žil náš život, byl ukřižován, vzkříšen a který vstoupil na nebesa Lidé z Galileje…Tento Ježíš, vzatý od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe“(Sk 1,11). Amen, přijď, Pane Ježíši!“(Zj 22,20).

Vypracoval Matonick a odkazuje na kázání kněze k této neděli: PŘÍPRAVA NA BOŽÍ SOUD.

 

Zobrazeno 639×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio