3. NEDĚLE ADVENTNÍ - 16.12.20018
Liturgické texty
Celý úryvek čtení z knihy Sofoniášovy, je předznamenán pozváním k prožívání radosti. Prorok využívá řadu možných slov označujících radost: jásot, radost veselí, plesání. Tato radost se projevuje i navenek, protože je do ní zapojeno celé společenství. Týká se i samotného Boha. Motivem k radosti je očekávaný Boží příchod. Bůh smazal veškerá odsouzení a bude přebývat uprostřed každého z nás. Radujme se!
1. ČTENÍ Sof 3,14-18a: Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.
Základem pozvání apoštola Pavla k radosti a výzvy k překonání strachu je blízkost Páně. Ano, má na mysli Ježíše, neboť právě v něm se Bůh sklonil k lidstvu. Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu. Z něho se raduje naše srdce. Jsme totiž povoláni k jedinečné radosti: můžeme se radovat z toho, že žijeme ve spojení s Pánem, Ježíšem Kristem.
2. ČTENÍ Flp 4,4-7:Bratři! Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Biblickým úryvkem prvního čtení o radosti z knihy proroka se inspiroval apoštol Lukáš v evangeliu, když prorokuje scénu křtu přicházejícího Mesiáše. Svatý Jan Křtitel v ní hlásá radostnou zvěst o příchodu toho, jenž nás dovede ke spáse. Je to radost, založená na naději v příchod Ježíše Krista, která se pak projeví naším ušlechtilým vztahem k druhým lidem, pokorným vystupováním vůči bližním a tím, že budeme v každé situaci vždycky usilovat o to, co je vhodné a prospěšné.
EVANGELIUM Lk 3,10-18: Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.
Důvod adventní radosti
téma 331 podle projektu ČBK „Učící se církev“- C II s odkazem na dnešní liturgické texty.
Osnova:
a) vyvěrá ze spojení s Pánem: „radujte se stále v Pánu“
b) tohoto spojení dosahuje křesťan: vírou: (Pán je blízko), láskou: vaše ušlechtilost ať je známá, nadějí: o nic nemějte starosti
c) ovoce spojení: usmíření s Bohem, očekávání konečného stadia spásy
Úvod.
Vstoupili jsme do adventu, do doby očekávání, příprav i radosti. Do doby, ve které si připomínáme, že noc pokročila a den se přiblížil. Apoštol Pavel radí: Radujte se v Pánu vždycky, opět pravím, radujte se! Ale proč vlastně? Proč bychom se měli radovat? Třeba zrovna prožíváme nějaké nelehké životní období: máme strach o někoho z blízkých, trápí nás nemoc, došla nám životní energie, zažíváme v rodině všelijaké neshody a neporozumění, anebo jsme přišli o práci a nevíme, jak pokračovat, máme strach z toho, co bude. A když vyhlédneme do společenského a politického dění, ať již u nás či ve světě, tak i tady člověk najde plno věcí, které rozhodně nejsou dobré a které člověka ale ani trochu nepotěší. Kam povedou? Nemáme se snad tím vším zabývat? Má nám to být všechno jedno? Radí nám snad apoštol onou výzvou k radosti, že to nejdůležitější je, hlavně si zachovat svou vlastní duševní pohodu a rovnováhu? Příliš si věci nepřipouštět?
Apoštolova slova o radosti, nejsou vyslovena ani jako nějaký příkaz – že se prostě musíme radovat. Radost, o níž apoštol mluví, není žádná povinnost, kterou by člověk musel stůj, co stůj splnit. Chtít někomu, kdo zrovna prožívá trápení a bolest, násilně naordinovat radost, to by byl spíš vrchol lidské necitlivosti – zvlášť, když by tak navíc činil z klidu vlastního bezpečí. Apoštol však ta slova píše naopak ze situace nezáviděníhodné, neboť je píše z vězení. Jeho „radost uprostřed utrpení“, jeho útěcha, jeho nadějeplnost tedy neplyne z toho, že by přehlížel všechno to, co člověku radost spíš bere. Radost plynoucí z toho, že by to, co není dobré a radostné, neviděl a ani vidět nechtěl. Jeho radost plyne z něčeho jiného.
Když dnes vstupujeme už do 3. neděle adventní a jsme apoštolem povzbuzováni k radosti, není to předně proto, že nás čeká doba se zvláštním kouzlem, doba plná třpytu a světel, doba mnohých koncertů a posléze i dárků a dobrého jídla či cukroví. To všechno jsou až – řekněme - průvodní jevy. Něco, co je nám jakoby přidáno.
Vyvěrá ze spojení s Pánem: „radujte se stále v Pánu“.
Radost musí z něčeho vyrůstat. Musí mít někde svůj zdroj – něco, co tu radost působí, něco, odkud můžeme radost čerpat. Ta radost, ke které apoštol povzbuzuje – nikoli nutí, ale právě povzbuzuje –není radostí netečnosti či lhostejnosti. Protože apoštol tu říká: radujte se v Pánu. Odtud berme radost. Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu. Z něho se raduje naše srdce. Jsme totiž povoláni k jedinečné radosti: můžeme se radovat z toho, že žijeme ve spojení s Pánem! Naše radost bude opravdová pouze tehdy, bude-li prýštit ze zkušenosti vztahu a společenství s Pánem Ježíšem.
Zdroj naší radosti je tedy ve spojení s Pánem, v Hospodinu, v Bohu. V jeho jménu, které je nad každé jméno, které je vrcholným jménem – právě pro ten svůj obsah, právě pro ten příběh, který se za ním skrývá. A tak jsme zase u zdroje naší radosti. U Boha. U Krista. U Pána, který na sebe vzal člověčenství, právě i s jeho temnými stránkami. Současně ale přitom miloval a odpouštěl. Bral na sebe těžkosti druhých. Ne nemilosrdnost a tvrdost, ale naopak milosrdenství, trpělivost a pokora s věrností, neboli jedním slovem mírnost, to je to, co určuje jeho jméno. V adventu, kdy tmy stále přibývá, vyhlížíme, toho, se kterým můžeme spojit svůj život, u kterého smíme čerpat svou radost i sílu nezávisle na momentálních okolnostech. Apoštol zdůrazňuje i ono vždycky. Radujte se v Pánu vždycky. To není proto, že by chtěl smutek zakázat, že by chtěl někoho nutit k povinnému úsměvu. Důvodem je zdůraznit onu stálost onoho zdroje radosti v Pánu, to, že platí, že je z něj možno čerpat i tehdy, když právě potřebujeme povzbudit, protože na nás právě leckteré těžkosti dolehly, protože jsme právě nevytěsnili ani to, co dobré a potěšitelné není. Není to tedy zdroj dočasný, zdroj závislý na vnější životní přízni, je to naopak zdroj i do životní nepřízně, i do chvil nesnadných.
Tohoto spojení dosahuje křesťan: vírou: (Pán je blízko), láskou: vaše ušlechtilost ať je známá, nadějí: o nic nemějte starosti.
Je to radost z důvěry, že Pán je blízko. My tuto blízkost Boží, blízkost Kristovu chápeme dosti často časově. V adventu jsme blízko Vánoc, blízko narození-příchodu Ježíše Krista na tuto zem. Ale připomínáme si i ten jeho příchod na konci časů, výhled ke Kristu jako k cíli dějin. I to všechno jistě má svůj smysl a svou dynamiku…. ale rozhodně to není jediné možné pochopení. Pán je nám blízko právě také tím, jak žil, tím, oč mu šlo – svou láskou a svým milosrdenstvím. Je nám blízko i kdejakou životní nepřízní a těžkostí, kterým se nevyhnul, ale do kterých naopak vstupoval a které nesl – protože právě miloval. Protože jeho láska byla právě silnější, než ona nepřízeň a těžkosti, a nakonec i než sama smrt. Ta blízkost je tedy zároveň i blízkost duchovní. Je to blízkost jeho Ducha, jeho lásky. Blízkost lásky, která neopouští, která zůstává a naplňuje nás nadějí vždycky. Ve všem. Jako pomoc, jako podpora, jako duchovní moc, která nás zbaví našich starostí.
Ovoce spojení: usmíření s Bohem, očekávání konečného stadia spásy.
Je to radost, založená na naději v příchod Ježíše Krista, která se pak projeví naším ušlechtilým vztahem k druhým lidem, pokorným vystupováním vůči bližním a tím, že budeme v každé situaci vždycky usilovat o to, co je vhodné a prospěšné. Naše radost se bude projevovat skutky spravedlnosti, jimiž budeme dosvědčovat, že ve spojení s Kristem jsme byli usmířeni s Bohem a zachráněni od smrti.
Na závěr:
Modleme se: Díváme se na tebe, Pane Ježíši, který přicházíš, abys nás ponořil do Božího života, dal nám Ducha, který v tobě přebývá a jehož ovocem je radost, víra naděje a láska. Díváme se na tebe, Pane Ježíši: zatímco my hledáme radost jinde, ty k nám přicházíš a říkáš: „Tvůj Bůh nad tebou plesá radostí.“ Opakujme si tedy dnes slyšené Boží slovo: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.