Témata k nedělní a sváteční liturgii

VÍTĚZSTVÍ SKRZE KRISTA - nad hříchem i nad smrtí - téma 344 k 8. neděli v mezidobí 3.3.2019.

28. 2. 2019 8:00

8. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 3.3.2019

Liturgické texty k bohoslužbě slova

  • Komentář k 1. čtení z knihy Sirachovcovy (IC) Sir 27,5-8:   

Kniha Sirachovcova je velmi pozdním textem Starého zákona. Pomocí přísloví, rad, výstrah i hymnů poučuje autor mladého muže, jak se má orientovat v praktických událostech života. Úryvek z jeho knihy, plné lidské moudrosti, nám pomůže zamyslet se nad způsoby poznávání lidí a hodnocení jejich chování. Člověk totiž ukazuje svou pravou identitu myšlením, jednáním a slovy. Biblický text nám k tomu nabízí hodnotná kriteria pomocí symbolických obrazů – síta, pece  a stromu nesoucího ovoce.  Jak kvalitu stromu poznáme podle ovoce, potvrdí i  text dnešního  evangelia.

1. ČTENÍ Sir 27,5-8:  V sítu, kterým se třese, zůstane smetí, právě tak zůstane vina na člověku, když je prozkoušen. V peci se osvědčí nádoba od hrnčíře, člověk se osvědčí, když s ním mluvíš. Ovoce ukáže, jak byl strom pěstěn, právě tak slovo vyjádří myšlenky lidského srdce. Nikoho nechval, než ho vyzkoušíš, tak se totiž osvědčí člověk.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům (IC) 1Kor 15,54-58:   

Pokračujeme ve čtení z 15. kapitoly 1. listu Korinťanům, kde svatý Pavel odpovídal na otázku, co znamená vzkříšení mrtvých. Dnes tedy přečteme závěr jeho dlouhé teologické úvahy. Vede nás v ní k jádru svého učení o jistotě Kristova vítězství nad smrtí a hříchem. Jeho vize je plná naděje a týká se každého věřícího i celé církve. Apoštol je pevně přesvědčen, že žádné úsilí v oblasti pokračování díla Páně není marné a naděje na vzkříšení je základem křesťanské víry.


2. ČTENÍ 1Kor 15,54-58: Bratři!  Až toto tělo porušitelné vezme na sebe neporušitelnost, a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmě: 'Vítězně je smrt navždy zničena! Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?' Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze Zákona. Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.  Proto buďte pevní, moji milí bratři, nedejte se zviklat a pilně pokračujte v díle Páně. Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s Pánem. 
 

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk 6,39-45:

Slova evangelia jsou velkou výzvou: Dobrý člověk vynáší ze svého srdce dobro, ale zlý vydává zlo. Dobro vytváří skvělé momenty, zatímco zlo pouze boří. Často zlo jen napodobí dobro, ve skutečnosti ho však není schopné. Existuje úsloví: Páchat dobro. Označuje snahu dělat dobro.  Mnohdy to však v důsledcích přinese škody, které je třeba napravit. Skutečné dobro je moudré, tvořivé, vytváří hodnoty, které jsou trvalé a krásné bez vedlejších destruktivních účinků. Co vystupuje z našeho srdce?

EVANGELIUM Lk 6,39-45:  Ježíš řekl učedníkům přirovnání: "Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel.  Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: 'Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku', a sám nevidíš ve svém oku trám! Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.  Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci.      Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce."

Vítězství skrze Krista 

je téma 344 dnešní spirituální homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“ - C s odkazem na dnešní 2. čtení 1 Kor 15,54-58 a 1Jan 5,1-13.

Osnova:

a) vzkříšení Krista i naše je pevným základem naší jistoty

b) Kristus  nám dává vítězit nad hříchem, dá vítězství i nad smrtí

c) každodenní úsilí o spojení s Kristem je zdrojem naděje na vítězství a pramenem pokoje

d) pro svoje spojení s Kristem všichni budou povolání k životu

Úvod.

1Jan 5,1-13: „Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a jeho přikázání zachováváme. V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda.Tři jsou, kteří vydávají svědectví Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno. Přijímáme-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu. Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího,abyste věděli, že máte věčný život“.

Ježíšova smrt a vzkříšení (viz téma 343 k 7. neděli v mezidobí: Vzkříšený člověk se podobá Kristu) jsou jádrem křesťanského poselství a naší naděje.  Ježíš Kristus přemohl svět, tedy všechno, co se staví Bohu na odpor. Zvítězil, přemohl, zdolal, porazil – to je význam slova přemohl. On je ten, kdo zachraňuje člověka od toho nejhoršího, co ho může potkat. Od hněvu Boha Stvořitele a Pána stvoření, od trvalého, nikdy nekončícího oddělení odsouzeného člověka od veškeré Boží lásky a obecné milosti. A přesně ve chvíli, kdy se nám Kristus stane Zachráncem, právě v té chvíli, kdy mu začneme důvěřovat, že zachraňuje právě nás, bude jeho zachraňující, spasitelná, milost s ná­mi také v nemoci, v trápeních duše, v pronásledování i v utrpení. Ježíš  vydá­vá dokonce svůj život dobrovolně do rukou hříšníků, aby na něj byl vylit spra­vedlivý Boží hněv vůči hříchu. Zemřel, byl pohřben, avšak třetího dne vstal slav­ně z hrobu. On přemohl svět! Pře­mohl hřích, který přináší smrt, přemohl smrt, která ho měla držet po celou věč­nost daleko od Boží slávy tam, kde budou všichni neobmytí hříšníci. A přemohl ďábla, který přivedl do světa pokušení, jež počalo a porodilo hřích (srov. Jak 1,15). Vzchopme se! Kristus přemohl svět! Ježíš zvítězil nad vším, co se v marné pýše zvedá proti Bohu!

Vzkříšení Krista i naše je pevným základem naší jistoty.

Už je to jisté! Smrt je poražena. Právě ono Kristovo  vzkříšení garantuje konečné vítězství nad smrtí, protože zbraní smrti je hřích! „Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň? Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!“ (srov. 1Kor 15,54–55). Pán zvítězil nad smrtí. Již na něj neměla právo. On hříchu neučinil a tak jej smrt nemohla déle zadržovat. Ježíš žije! Vzkříšení otevírá náš život a život světa k budoucí věčnosti Boží, k plnému štěstí, k jistotě, že hřích a smrt mohou být a jsou přemoženy. Kristovo vzkříšení je naše síla!

Kristus nám dává vítězit nad hříchem, dá vítězství i nad smrtí.

Hřích vládl nad lidmi od Adama. Vládl nad našimi předky, našimi rodiči, vládl nad námi. Ale Ježíš Kristus přišel, aby jeho vládu zrušil a nastolil jinou vládu – vládu svobody Božích dětí. On zlámal pouta hříchu, abychom už hříchu neotročili. „Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěce­ní, a če­ká vás život věčný. Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu“(Řím 6,22–23).

Apoštol Pavel také píše, že Kristus umřel za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne. Smrt a Vzkříšení Ježíše jsou pevným základem naděje  na naše vítězství nad smrtí. „Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu (srov. Řím. 6,5-7). „nežiji už sám, ale žije ve mně Kristus.  A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne (srov. Gal. 2,20).

Každodenní úsilí o spojení s Kristem je zdrojem naděje na vítězství a pramenem pokoje.

Zdrojem naděje na naše konečné vítězství nad smrtí je radostná zvěst, kterou každodenně máme dále šířit: „Ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí  k životu i vaše smrtelná těla“ (srov. Řím 8,11). Jestliže Ježíš Kristus opět vstal, i my, kteří jsme křtem i vírou s ním pevně spojeni, také spolu s ním vstaneme! Ježíšovo vzkříšení z mrtvých je „prvotinou“, která ohlašuje vzkříšení celého Těla: „On je prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých“ (srov. Kol 1,18). Je to otevřená průrva ve zdi smrti, skrze kterou každý člověk může projít ke svobodě a slávě za Kristem, do níž on jako první již vstoupil. Kristovo vzkříšení zvěstuje univerzální vzkříšení, vítězství nad smrtí. Našespojení s ním je pramenem pokoje. Bůh sjednal mír a vše smířil se sebou: Aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži“ ( srov. Kol 1,20 ).

Pro svoje spojení s Kristem, všichni budou povolání k životu.

Jsme pevně spojeni s Kristem.Bůh udělal něco úžasného, co ani andělé, ani ďábel neočekával: ve své lásce nás sjednotil se svým Synem, Ježíšem Kristem. „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“  (srov. Mt 28,20). A  Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít“  (Řím 6,8). Veškerý vztah, který nyní máme s Bohem, je skrze naše sjednocení s Kristem. Bez Krista nemáme nic, s Kristem máme vše! 

Bůh nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří (srov. Ef 1,3). Když Ježíš dokonale naplnil Otcovu vůli ve svém životě, jeho spravedlnost byla připočtena všem, kteří v něj kdy uvěří: „Jako se neposlušností jednoho člo­věka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými“(Řím 5,19). Ježíš Kristus se stal zástupcem všech, které mu Otec dal. To kvůli nám jej Bůh ztotožnil s hříchem. Tak jsme byli ukřižo­váni spolu s ním. On je náš Zástupce. Ale nejsme s ním sjednoceni pouze v minulosti, ale to co započalo již před stvořením světa, Bůh rozvíjí i na další strany historie – do  přítomnosti a do věku přichá­ze­jícího - do budoucna. 

Nyní jsme už spolu  s Kristem, také uvedeni na nebeský trůn: „Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši.“ (Ef 2,6).Byli jsme s Kristem sjednoceni posazeni na nebeský trůn! Plnost té slávy se zjeví, když přijde Pán Ježíš se svými svatými anděly a my se s ním setkáme. Pak už budeme s ním navždy! To je slavná minulost i budoucnost Božích dětí. A co přítomnost?

„S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Bo­ha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrt­vých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil“(Kol 2,12–13). Nyní jsme sjednoceni. Dílo Ježíše Krista, vše, čeho dosáhl, nyní patří lidem, kteří se narodili z Boha. Skrze působení Ducha svatého na něm mají podíl všechny Boží děti. Nyní se vše, co nás dříve lákalo, co bylo cílem našeho bezbožného života, stává pro nás mrtvým, protože jsme spolu s Kristem zemřeli hříchu – hřích už není něčím, po čem bychom dnem i nocí dychtili a v čem by nám bylo dobře. Vzpomeňte si, kolikrát nám nějaká hříšná věc, nebo vztah nedal spát, dokud jsme jej neměli. To je minulost. Přítomnost je Kristus! Nyní, když jsme byli spolu s Kristem vzkříšeni, žijeme ve služ­bě ži­vé­mu Bohu – těší nás čím dál víc žít pro Boha, jemu podřizovat svůj život, svoje smýšlení, svoje jednání i rozhodování. Těší nás čím dál víc to, co těší jej a zarmucuje, co jeho zarmucuje. Tomu se říká posvěcení. Rosteme do podoby Kristovy! Nyní v Kristu žijeme v novotě života: „Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života“ (Řím 6,4).Proto naše víra přemáhá svět. Protože nás sjednocuje s Ježíšem Kristem, Božím Synem, který přemohl svět.

Na závěr.

Hledání života po smrti dochází konečného naplnění v Kristově zmrtvýchvstání, protože vzkříšený Kristus je Boží odpovědí na tuto hluboce prožívanou touhu lidského ducha. Církev vyznává: „Věřím ve vzkříšení těla a v život věčný.“ Vzkříšený Kristus ujišťuje muže a ženy každého věku, že jsou voláni k životu i za hranicemi smrti. Vzkříšení těla je víc než jen nesmrtelnost duše. Celý člověk, tělo i duše, je předurčen k věčnému životu  (Jan Pavel II.).

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 800×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio