Témata k nedělní a sváteční liturgii

VZKŘÍŠENÝ ČLOVĚK SE PODOBÁ KRISTU - bude žít navěky. Jak a kdy? - téma 343 k 7. neděli v mezidobí 24.2.2019.

20. 2. 2019 8:00

7. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 24.2.2019

Liturgické texty k bohoslužbě slova

  • Komentář k 1. čtení z první knihy Samuelovy (IC) 1Sam 26,2.7-9.12-13.22-23:   

Podle čtení z knihy Samuelovy budoucí král David, z jehož rodu pochází Ježíš, prokazuje milosrdnou velkodušnost, když dostane příležitost zabít svého pronásledovatele. Věří ve věrného a spravedlivého Boha k těm, kdo konají dobro. Davidova láska k lidem dovedená k dokonalosti, připomíná pozdější Ježíšovo učení.

1. ČTENÍ 1Sam 26,2.7-9.12-13.22-23:  Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů      z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli k (Saulovu) mužstvu, a hle - Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: "Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!" David však Abišajovi odpověděl: "Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?" (Pak) vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.  David přešel na protější stranu (údolí), zastavil se na vrcholu hory a zdaleka - byla to velká vzdálenost - volal: "Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina."

  • Komentář ke 2. čtení z prvního  listu Pavla Korinťanům  (IC)    1Kor 15,45-49:

Apoštol Pavel ve svém listě Korinťanům přibližuje obrazy , které nám  umožňují pochopit vzkříšení na konci světa jako hlubokou proměnu každého člověka. Z jeho slov plynou i důvody jeho víry. Přechod od hmotného těla k tělu duchovnímu je součástí Božího plánu spásy. Je to dar týkající se celého člověka – těla, duše a ducha-, aby zakusil nový a věčný život.

2. ČTENÍ 1Kor 15,45-49: Bratři! První 'člověk', Adam, 'byl stvořen jako živá bytost', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je   z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti.  My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše( IC)  6,27-38:

Z textu Lukášova evangelia zní zcela nové učení hlásané Ježíšem. On nejenže proti nenávisti staví lásku, ale žádá, aby se láska jeho následovníků obracela i k těm, kdo je nenávidí. Ježíšovo učení končí slavným výrokem. „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“. Nemáme jiné přikázání, než následování láskyplného a milosrdného Ježíše do věčnosti cestou prokazování odpouštění, dobra a milosrdenství.

EVANGELIUM Lk 6,27-38:  Ježíš řekl svým učedníkům:  "Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.  Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.  Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte, a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou se naměří zase vám.

Vzkříšený člověk se podobá Kristu - bude žít navěky. Jak a kdy?

je téma 343 dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- C II s odkazem na 2. čtení:   1 Kor 15,45–49 a Katechismus katolické církve (KKC) 997 - 1004.                                                    

Osnova:

a) naše tělo po vzkříšení bude podobné tělu oslaveného Krista

b) křtem jsme byli ponořeni do jeho smrti a vzkříšení

c) od křtu máme podíl na nebeském životě Krista

d) z toho pramení požadavek úcty k tělu vlastnímu i bližního

Úvod.

Křesťanské Krédo — vyznání naší víry v Boha Otce, Syna a Ducha svatého vrcholí vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých na konci časů a ve věčný život.  Pevně věříme a pevně doufáme, že jako Kristus opravdu vstal z mrtvých a žije navěky, tak také spravedliví po své smrti budou žít navěky se vzkříšeným Kristem a že on je v poslední den vzkřísí. Naše vzkříšení bude, stejně jako Kristovo vzkříšení, dílem Nejsvětější Trojice: „A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás“ (Řím 8,11). „Vzkříšení těla“ znamená, že po smrti nebude žít jen nesmrtelná duše, nýbrž že i naše „smrtelná těla“ (srov. Řím 8,11) znovu ožijí. Co to znamená „vzkřísit“? Při smrti, odloučení duše a těla, propadá tělo rozkladu, kdežto duše jde vstříc Bohu, i když zůstává v očekávání, až bude znovu spojena se svým oslaveným tělem (997). Bůh ve své všemohoucnosti definitivně vrátí neporušitelný život našim tělům tím, že je spojí s našemi dušemi. A kdo vstane z mrtvých? Všichni lidé, kteří zemřeli: „ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení“ (srov. Jan 5,29); (998).

Naše tělo po vzkříšení bude podobné tělu oslaveného Krista.

Kristus vstal z mrtvých se svým vlastním tělem: „Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám!“ (Lk 24,39). Týmž způsobem v něm „všichni vstanou z mrtvých se svým vlastním tělem, které nyní mají“, ale toto tělo bude proměněno v tělo oslavené, v „tělo zduchovnělé“ (srov. 1 Kor 15,44): „Někdo snad řekne: A jak mohou mrtví vstát? A jaké budou mít tělo, až přijdou? Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá … Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost“ (srov. 1 Kor 15,35-37.42.53); (999). „Jak“?: Přesahuje možnosti naší představivosti a našeho rozumu; je přístupné jen ve víře (1000). „Kdy?“:  „v poslední den, na konci světa“ (srov. Jan 6,39-40.44.54; 11,24). Vzkříšení  z mrtvých je totiž úzce spojeno s Kristovým druhým příchodem: Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané … potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu  s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem“. (srov. 1 Sol 4,16-17); (1001).

Křtem jsme byli ponořeni do jeho smrti a vzkříšení.

Je-li pravda, že nás Kristus vzkřísí „v poslední den“, je také pravda, že jsme již v jistém smyslu s Kristem vzkříšeni. Křesťanský život se, díky Duchu svatému, už nyní, na zemi, účastí na Kristově smrti a vzkříšení: „Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili    v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých … Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici“ (srov. Kol 2,12; 3,1); (1002).

Od křtu máme podíl na nebeském životě Krista.

Věřící, spojeni s Kristem prostřednictvím křtu, se již skutečně podílejí na nebeském životě vzkříšeného Krista, ale tento život je s Kristem skrytý v Bohu“ (srov. Kol 3,3). Zároveň s ním [Bůh] vzkřísil i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním pevně spojeni: „Spolu s ním nás vzkřísil a spolu  s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši“  (Ef 2,6). Protože se sytíme jeho tělem              v eucharistii, náležíme již k Tělu Kristovu. Až budeme vzkříšeni v poslední den, i my se ním znovu setkáme tváří v tvář: „Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se  s ním ukážete v slávě“  (Kol 3,4); (1003).

Z toho pramení požadavek úcty k tělu vlastnímu i bližního.

V očekávání onoho dne se již tělo i duše věřícího podílí na důstojnosti, že je „v Kristu“; odtud pramení požadavek úcty k vlastnímu tělu, ale i k tělu bližního, zvláště když trpí: „...tělo je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? …(srov. 1 Kor 6,13-15).   Proto už nepatříte sami sobě. Oslavujte proto Boha svým tělem:  

„Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha“. (1 Kor 6,19-20); (1004).

Na závěr

Věříme v Boha, který je Stvořitelem těla; věříme ve Slovo, které se stalo tělem, aby vykoupilo tělo; věříme ve vzkříšení těla, dovršení stvoření a vykoupení těla. Při smrti se duše odděluje od těla, ale při vzkříšení Bůh navrátí našemu proměněnému tělu nepomíjející život tím, že je spojí s naší duší. Jako Kristus je vzkříšen a žije navěky, tak i my všichni vstaneme z mrtvých v poslední den. Ježíš, Boží Syn, dobrovolně za nás podstoupil smrt úkonem naprostého a svobodného podrobení se vůli Boha, našeho Otce. Svou smrtí přemohl smrt, a tak otevřel všem lidem cestu ke spáse.

Vypracoval Matonick

Všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK jsou uložena na www. Učící se církev - Signály - Matonick

Sdílet

Komentáře

staryvlk Napsáno vyčerpávajícím způsobem. Obdivuji pana "Matonicka", jak vládne slovem a myslí vzhledem ke svému věku.
Je to velice potřebné,zejména dnes, kdy se znovu začínají ozývat hlasy proti Katolické církvi (vracení majetku církvím a zveličované útoky proti nemorálnosti, až zločinnosti katolických kněží v oblasti sexu ) .
Děkuji za ta slova.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio