„Hospodin stvořil člověka ze země a do ní ho zase navrací. Vyměřil lidem omezenou délku života a dal jim moc nade vším, co je na zemi . Podle své vůle je vybavil silou, učinil je takové, aby byli jeho vlastním obrazem. Uložil všem tvorům, aby se člověka báli, jemu pak , aby panoval i nad šelmami a ptactvem. Obdrželi od Hospodina do užívání pět činností; jako šestou jim daroval schopnost rozlišovat a jako sedmou slovo vykládající jeho činnosti. Dal lidem jazyk a oči a uši, schopnost rozhodování a mysl k přemýšlení. Naplnil je chápavostí a rozumností a ukázal jim, co je dobré a co zlé“ ( Sirachovec 17,1-7) .
Když Bůh umístil do zahrady Eden strom poznání dobra a zla Adam s Evou měli možnost vybrat si buď Boha poslechnout, nebo neposlechnout. Adam s Evou měli naprostou svobodu a mohli dělat vše, co chtěli. Jako „svobodné“ bytosti, byli schopni činit rozhodnutí, schopni rozhodnout se mezi dobrem a zlem. Byli opravdu svobodní. Měli možnost si vybrat.
Na samotném stromě ani na jeho ovoci by nebylo nic tak špatného či zlého. Šlo však o skutek neposlušnosti, který otevřel Adamovi a Evě oči, ale směrem ke zlu. Jejich hřích – neposlušnost Bohu – uvedl hřích a zlo na celý svět i do jejich životů. Snězení ovoce, jako výraz neposlušnosti Bohu, bylo tím, co dalo Adamovi a Evě poznání zlého.
Rozhodli se ze své vlastní a svobodné vůle, že Boha neposlechnou a že sní ono zakázané ovoce. Následky – zlo, hřích, utrpení, nemoc a smrt – sužují od té doby celý svět. Rozhodnutí Adama a Evy vedlo k tomu, že každý člověk se rodí s hříšnou podstatou a tíhne k hříchu. Právě kvůli rozhodnutí Adama a Evy musel Ježíš Kristus zemřít na kříži a prolít za nás svou krev. Vírou v Krista můžeme být svobodní jak od následků hříchu, tak i od hříchu samotného.
Na závěr úvahy opět Sirachovec (8,15): „Nedávej se na cestu s tím, kdo je příliš odvážný, aby tě nepřivedl do nebezpečí; bude jednat podle vlastní vůle a zahyneš spolu s ním jeho nerozumností“.
Nestrašme se. Do pekla jsme se nedostali. Podle toho co jste už o sobě zjevil, jako věrný služebník Krista vy nemáte na peklo šanci. Pokud bychom v pekelném ohni skončili i my, byla by to nejhorší chyba, kterou bychom vůbec mohli udělat. Museli bychom se tam dostat navzdory oběti Ježíše Krista, navzdory Boží lásce a působení Ducha svatého. Pokud bychom odmítli úžasnou nabídku spasení, Ježíšovu oběť, kterou přinesl za naše hříchy, nebylo by pro nás úniku. Spasení je možné pouze v Kristu. Věřme tedy, že „Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1 J 5,11-12). Bezbožným nebyl nikdy zaslíben život. Těm byla zaslíbena smrt – věčná smrt.
Věčný život je zaslíben pouze spravedlivým. Ztracení nikdy neobdrží tento dar věčného života, nemohou věčně žít v ohnivém jezeře. Obávám se, že Ti, kdo nevěří v jediného Božího Syna, zahynou. Zemřou „druhou smrtí“ – věčnou smrtí, ze které není vzkříšení.Je to věčný trest bez konce, protože z druhé smrti není probuzení, ale věčný trest. „Věčný trest“ ukazuje na fakt, že důsledky tohoto trestu jsou věčné. Odplatou za hřích je smrt… (Ř 6,23 ). ČBK nám v cyklu Učící se církev vymezila téma PEKLO k 21.neděli v mezidobí 25.8.2019. Těším se, že se opět budu moci zamyslet.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.