Témata k nedělní a sváteční liturgii

ŽIVÝ BŮH - od věků na věky je navždy se svým lidem. Téma 347 ke 3. neděli postní 24.3.2019.

20. 3. 2019 18:41

3. NEDĚLE POSTNÍ – 24.3.2019

Liturgické texty k bohoslužbě slova.

  •  Komentář k 1. čtení z druhé knihy Mojžíšovy  (IC)   Ex  3,1-8a.13-15:

Dnešní čtení ze Starého zákona hovoří o působivé události, při níž  Bůh v rozhovoru s Mojžíšem představuje své jméno. Používá přitom formu slovesa býti: „Já jsem, který jsem“. Tento tvar má několik významových rovin, vedoucích k porozumění biblické víry v jednoho Boha. Pán se současně dává Mojžíšovi poznat jako Bůh praotců a zjevuje mu tím, že zůstává  věrný svým příslibům být stále přítomen v dějinách vyvoleného národa a  být vždy připraven k jeho ochraně.   

1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15:Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: "Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří." Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: "Mojžíši, Mojžíši!" A on odpověděl: "Tady jsem!" (Bůh) řekl: "Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!" Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil: "Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem." Mojžíš pravil Bohu: "Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?" Bůh pravil Mojžíšovi: "Já jsem, který jsem!" A dodal: "Tak řekneš synům Izraele:'Ten, který jest, posílá mě k vám.' " A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: "Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení."

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům  (IC)  1 Kor  10,1-6.10-12:

V listě Korinťanům apoštol Pavel odsuzuje reptání  svých spolubratrů, které vede k rozdělení a k odklonu od víry v Boha. Považuje to za dozvuk nespokojenosti vyvoleného národa, kdy na ně v době putování pouští následně dopadl trest. 

2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12:Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří  z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce. To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

  •  Komentář k evangeliu podle  Lukáše  ( IC)  Lk  13,1-9:

V Lukášově evangeliu  Ježíš reaguje na aktuální tragické  události.  Naléhavě vyzývá všechny, aby se včas obrátili. Závažnost této výzvy dokresluje Ježíš podobenstvím  o neplodném fíku, jako symbolu nevěrnosti. I zde však Ježíš  ponechává všem prostor otevřený pro naději a odpuštění. Neboť Bůh, živý v Kristu, je plný slitování a je milostivý, shovívavý a nejvýš milosrdný.

EVANGELIUM Lk 13,1-9:  V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: "Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete." Vypravoval pak toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: 'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.

Živý Bůh

je téma 347 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“C II s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 205-213.  YOUCAT 31.                                                          

Osnova:

a) jsem, který jsem

b) Bůh plný slitování

c) jedině Bůh je (od věků na věky) 

Úvod.

Chceme-li porozumět biblické víře v Boha, musíme sledovat její historický vývoj od počátků u praotců Izraele až k posledním stránkám Nového zákona.

Jsem, který jsem.

Za výchozí text starozákonního poznání Boha a víry v Boha můžeme označit vyprávění o hořícím keři  (Ex 3). Dnešní čtení ze Starého zákona hovoří o působivé události, jejíž výpověď se stala stěžejním bodem židovské a křesťanské víry.Bůh volá Mojžíše ze středu hořícího keře a říká mu: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův“ (Ex 3,6). Když Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ Bůh řekl Mojžíšovi: ‘JSEM, KTERÝ JSEM!’ A pokračoval: ‘Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.’ Bůh dále Mojžíšovi poručil: ‘Řekni Izraelcům toto: Posílá mě k vám Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův. To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení“ (Ex 3,13-15); Událost, která začíná jako idylická pastýřská scéna, se mění ve zjevení skutečně působícího Boha (205).

Tím, že Bůh zjevil své tajemné jméno „Jsem, který je“ nebo „Jsem ten, který jsem“ nebo také „Jsem, který jsem“, říká kdo je a jakým jménem má být nazýván. Toto božské jméno je tajemné, jako je tajemstvím sám Bůh. Je to zjevení jména a zároveň téměř odmítnutí jakéhokoli jména; a právě tím toto označení vyjadřuje nejlépe Boha jako toho, který nekonečně převyšuje vše, co můžeme pochopit a vyslovit: je to „Bůh skrytý“ (srov. Iz 45,15), jeho jméno je nevýslovné. Přitom však ukazuje na jediného Boha, Boha osobního, který je obrácen k člověku. Je to živý Bůh, který v celé historii lidstva jde lidem vstříc (206).

Bůh se též pojmenovává jako „Bůh otců“ národa,  jehož hodlá zavést do zaslíbené země. Hospodin je Bohem  věrným a plným slitování, který se rozpomíná na otce vyvoleného národa i na své přísliby o vysvobození  jejich potomků z otroctví. On je tím, který povolal a vedl patriarchy na jejich putováních. On je Bohem mimo prostor a čas, který toto může a chce a který kvůli tomuto plánu použije své všemohoucnosti. Bůh vidí, slyší a jedná! Je všudypřítomný. Je to jeho Boží podstata, která zachraňuje a pomáhá, která "je vždy zde",  u svého lidu, aby ho spasil (207).

YOUCAT otázka31: Proč Bůh sám sebe nazývá jménem? Odpověď: Bůh nazývá sám sebe jménem, protože si přeje být jmenován. 

Tváří v tvář úchvatné a tajemné Boží přítomnosti člověk nahlíží jak je nepatrný (208). V hořícím keři prozrazuje Bůh Mojžíšovi své svaté jméno. Bůh tak svému lidu umožňuje, aby k němu volal, přesto však zůstává Bohem skrytým.  Z úcty se Boží jméno v Izraeli nevyslovovalo (nevyslovuje) a nahrazuje se čestným titulem Adonai (Pán). Právě toho slova užívá i Nový zákon, když vyznává a oslavuje Ježíše jako pravého Boha: „Ježíš je Pán“(Řím 10,9); (209).

Bůh plný slitování.

Po hříchu Izraele, který se vzdálil od Boha, aby se klaněl zlatému teleti, Bůh vyslyší Mojžíšovy prosby a opět jde s nevěrným lidem a tak mu projevuje svou lásku. Mojžíšovi, který ho prosí, aby mu dovolil spatřit svou slávu, Bůh odpovídá: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou svoje jméno Hospodin“ (srov. Ex 33,18-19). A Hospodin přechází kolem Mojžíše, jenž volá: Hospodin, Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný (Ex 34,6). Mojžíš tehdy ochotně vyznává, že Hospodin je Bůh, který odpouští (210). Boží jméno „Jsem“ nebo „Jest“ vyjadřuje věrnost Boha, který navzdory nevěrnosti, spočívající v hříchu lidí, a navzdory trestu, který z ní vyplývá, „osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení“ (srov. Ex 34,7). Bůh zjevuje, že je „nekonečně milosrdný“ (srov. Ef 2,4), a půjde až tak daleko, že dá svého Syna. A Ježíš, daruje svůj život, aby nás od hříchu osvobodil (211).

Jedině Bůh je (od věků na věky).

Ve zjevení Božího jména je obsaženo bohatství poznání, že Bůh je jediný a mimo něj nejsou žádní jiní bohové (Iz 44,6). On je „který je“ od věků na věky a po všechen čas zůstává vždy věrný sám sobě a svým příslibům (212). Zjevení nevýslovného jména „Jsem, který jsem“ obsahuje pravdu, že pouze Bůh je (213).

Na závěr

Křesťané v biblickém pojmenování Bůh  mohou najít prvky něčeho navýsost osobního, blízkého, co je možné vzývat, co se sděluje. To vše je spolu zhuštěno ve  vysloveném jménu, je naznačeno v pojmu „Bůh otců“ a později opět soustředěno v myšlence: „Bůh Ježíše Krista". Vždy se jedná o jediného Boha lidí, o Boha s tváříosobního Boha. K němu směřuje napojení, volba a rozhodnutí víry otců. Od něho vede dlouhá, ale přece přímá cesta k Bohu Ježíše Krista, který byl, je a bude Bohem stále živým.

„Člověče, obrať se k živému, pro tebe přítomnému, spásnému a skutečně působícímu Bohu!" je pozvání, ale současně i naléhavá výzva textů Písma této postní neděle.

Vypracoval Matonick

Všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK jsou uložena na www. Učící se církev - Signály - Matonick

Zobrazeno 111×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio