Témata k nedělní a sváteční liturgii

PODSTATA EKUMENIZMU – DUCHOVNÍ EKUMENIZMUS - UT UNUM SINT. Ať všichni jsou jedno… Téma 356 na 7. neděli velikonoční 2.6.2019.

31. 5. 2019 13:48

Jednotu udělil své církvi Kristus od počátku. Pozvedl oči k nebi a modlil se: „Ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (srov. Jan 17, 1.21)a svatý Pavel k tomu později dodává:  „Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech“ (Ef 4,4-6). V těchto slovech Písma tkví podstata ekumenismu. Ekumena (z řeckého oikumené) jsou snahy o jednotu rozděleného křesťanstva.                                                                                                                                                                                                                                                                     

Liturgické texty k bohoslužbě slova pro tuto slavnostní mši:

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů (IC)   Sk  7,55-60:

Mezi pomocníky apoštolů vyniká jáhen Štěpán. Vystupuje nekompromisně se svým vyznáním o Ježíši Kristu, navzdory pronásledování, které proti němu vypukne. Jeho veřejné svědectví vyvolává zuřivý útok a kamenování. Ve Skutcích apoštolů uvádí autor nascénu mladého muže Šavla, který se později, po svém obrácení, jako apoštol Pavel  stane  jedním z nejhorlivějších hlasatelů víry v Krista  a podporovatelem jednoty církve. 

1. ČTENÍ Sk 7,55-60:Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal. 

  • Komentář ke 2.čtení z knihy Zjevení  ( IC)  Zj22,12-14.16-17.20:

V závěru knihy Janova Zjevení  seopět, podobně  jako na začátku, ozývá Ježíšův hlas. Křesťanům, trpícím pronásledováním, slibuje Ježíš, že po jeho druhém příchodu budou lidé opět moci „jíst ze stromu života a pít živou vodu“. A církev v celé své jednotě opravdu po jeho druhém příchodu zatouží. Věrní Kristu budou pak moci věčně žít životem samotného Boha. Nabádají proto i ostatní, aby bez ohledu na to, co dokážou vlastními silami, jako oni čerpali sílu od Ježíše. 

2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20:Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl: "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města. Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda." Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!

  • Komentář k evangeliu podle  Jana   ( IC)  Jan  17,20-26:

Podle Janova evangelia prosí Ježíš ve chvílích svého odchodu k Otci nejen za své učedníky, ale také za všechny následující generace věřících. Nejdůležitějším obsahem jeho modlitby je starost o jejich jednotu. Přirovnává ji k vlastnímu naprostému sjednocení s Otcem. Zdůrazňuje, že jednota křesťanů umožňuje udržet naději na věčný život a lásku Boží pro celé národy. 

EVANGELIUM Jan 17,20-26:Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.  Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."

Podstata ekumenizmu – duchovní ekumenizmus 

je téma  dnešní katechetické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“- C II s odkazem na Encykliku Jana Pavla II. „UT UNUM SINT“- o ekumenickém úsilí-1995 a znění  dnešního evangelia Jan 17,20-26, Katechismus katolické církve (KKC) 821-822, YOUCAT 131.                                                          

Obrácení srdce a svatost života.

Touha po obnovení jednoty všech křesťanů je Kristův dar a výzva Ducha svatého (820). Abychom na tuto výzvu náležitě odpověděli, je nutné obrácení srdce „k čistšímu životu podle evangelia“ (2. vat. koncil); (821). Rozkoly mezi věřícími křesťany jsou jako bolavé a zanícené rány na Ježíšově těle. Vedou k nenávisti, oslabují samotné věřící i věrohodnost křesťanů navenek. K tomu, aby skandál rozkolu zmizel ze světa, je zapotřebí obrácení všech zúčastněných, znalost vlastních kořenů víry a poctivé vypořádání se s přesvědčením druhých.  

Modlitba soukromá i veřejná za jednotu křesťanů.

K dosažení jednoty křesťanů je společná modlitba nutná, neboť obrácení srdce a svatost života spolu se soukromými i veřejnými modlitbami za jednotu křesťanůje třeba považovat za duši celého ekumenického hnutí a právem je lze nazývat duchovním ekumenismem (821).

Jak u nás praktikujeme tento duchovní ekumenizmus? 

Uplatňování duchovního ekumenismu katolické církve v praxi je postaveno na obnově a upevňování základů víry na všech úrovních církve, které vycházejí ze závěrů 2. vatikánského koncilu a učení obsaženém v Katechismu katolické církve (KKC).  Záleží ve věrnosti vlastnímu povolání a ochoty k vnitřní proměně.  Bez ní by pravý ekumenismus nebyl možný. Vyprošujeme si ducha dobroty srdce k sobě navzájem, ducha opravdového sebezapření a pokorné trpělivé služby (Ef 4,1-3). Je žádoucí, aby se katolíci shromažďovali s odloučenými bratry ke společným modlitbám na znamení vzájemného spojení. Pokud jde o společnou bohoslužbu (řídíme se rozhodnutím biskupské autority, případně Svatého Stolce. Katolíci si mají osvojit znalosti učení odloučených bratří  i jejich dějin, duchovního i liturgického života, kultury a náboženské psychologie, při čemž se doporučují teologická shromáždění na základě rovnosti.

Vyučování na teologických fakultách se děje v duchu ekumenismu, ne polemické, ale vedoucí ke vztahu k odloučeným bratřím. Způsob formulace katolické víry nemá být překážkou pro dialog s bratry. Zároveň však katolické učení musí být hlouběji a správněji vyjádřeno řečí, která je srozumitelná i odloučeným bratřím. Usilujeme o vzájemné bratrské poznávání,  o ekumenickou výchovou věřících a zvláště kněží, dialogem mezi teology, setkáváním křesťanů různých církví a společenství a  konečně spoluprací mezi křesťany v různých oblastech služby lidem. Teologové mají mít lásku k pravdě i lásku a pokoru jako ctnost. Při srovnávání učení se má dbát na hierarchii pravd učení víry. Spolupráce všech křesťanů vyjadřuje živé spojení, které křesťany navzájem sjednocuje a staví do plnějšího světla tvář Ježíše Krista. Tato spolupráce mezi křesťany se může týkat: důstojnosti lidské osoby, posilování ve věcech víry, uplatnění evangelia v sociálních otázkách, vědy a umění v křesťanském duchu, finanční prostředky ke zmírnění nouze ve světě (hladomor, katastrofy, analfabetismus, chudoba, bytová nouze atd.); (821).

V České republice  je na spolupráci  s církvemi  zaměřena Ekumenická rada církví (ERC) jakospolečenství křesťanských církví, které vyznávají Pána Ježíše Krista jako Boha a Spasitele podle Písem Starého a Nového Zákona a usilují uskutečňovat své poslání společně ke slávě jednoho Boha, Otce i Syna i Ducha svatého. Křesťanské církve   v České republice jsou si vědomy daru a závazku jednoty Kristových učedníků, navazují na tradice náboženské svobody, přítomné v českých dějinách, zvláště v tradici cyrilometodějské a reformační, usilují být české společnosti příkladem a svědectvím tolerance a vzájemné úcty, a proto se rozhodly vytvořit ERC v České republice. Katolická církev si zvolila status církve přidružené. 

O členství v ERC se mohou ucházet všechny křesťanské církve, které jsou jako církve registrovány v České republice. Stanovy svazu rozeznávají tři druhy členství: plné, přidružené a pozorovatelské. Plným nebo přidruženým členem se může stát registrovaná křesťanská církev, která souhlasí s věroučnou bází svazu. Členové, kteří si sami zvolili status přidruženého člena, nemají pasivní ani aktivní volební právo. Pozorovatelem může být církev nebo náboženská společnost, která se sice neztotožňuje s věroučnou bází svazu, ale ztotožňuje se s jeho cíli.

Na závěr

Starost o obnovení jednoty „je záležitostí celé církve, věřících i pastýřů“. Ale je také třeba si uvědomit, „že tento svatý záměr — znovu usmířit všechny křesťany  v jednotě jedné a jediné Kristovy církve — přesahuje lidské síly a schopnosti“. Proto skládáme všechnu svou naději „v Kristovu modlitbu za církev, v lásku Otce k nám a v sílu Ducha svatého“ (2. vat. koncil); (822).

Vypracoval Matonick

Všechna témata šestiletého projektu ČBK jsou uložena na www. Učící se církev - Signály - Matonick

Sdílet

Komentáře

Pavel_Jan „Jest jen jedna Církev, a to římsko-katolická. A kdyby žil na zemi už jen jediný katolík, tvořil by tento člověk jednu, obecnou, totiž katolickou Církev, církev Ježíše Krista, které nepřemohou brány pekelné.“ bl. Anna Kateřina Emmerichová.

Matonick Brány pekelné … Zdá se, že satan byl skutečně spuštěn z řetězu a dostal svobodu uskutečnit své nenávistné záměry s pokolením křesťanů. Již téměř před dvěma staletími předpověděla osvobození Satana výše jmenovaná blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová,německá augustiniánská řeholnice, římskokatolická mystička, vizionářka a stigmatická, 2004 papežem Janem Pavlem II. blahořečená.

Matonick Mezi viděními, které měla, mají své místo také apokalyptická proroctví o osudu církve: „Pak jsem uviděla svého nebeského Ženicha a On ke mně dlouho promlouval... Řekl, že se Církev bude jevit jak v úplném úpadku. Ale znovu vstane. I kdyby zůstal jen jeden jediný katolík, Církev zvítězí, protože se nezakládá na lidských úmyslech a lidském rozumu. Dal mi spatřit, že nezůstal takřka žádný křesťan v prapůvodním smyslu slova“
(4. října 1820).

Matonick „Uprostřed pekla jsem viděla strašnou temnou propast, v ní byl svržený Lucifer a byl spoután pevně řetězy. ...Sám Bůh to nařídil; bylo mi řečeno, pokud si dobře vzpomínám, že bude uvolněn na určitou dobu, padesát nebo šedesát let před rokem 2000. Určitý počet ďáblů bude uvolněn ještě dříve než Lucifer...“

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio