Témata k nedělní a sváteční liturgii

VELIKONOČNÍ HOSTINA - téma 359 -SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ 20.6.2019.

18. 6. 2019 17:44

SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ -20.6.2019 – čtvrtek

Liturgické texty k bohoslužbě slova

  • Komentář k 1. čtení z první knihy Mojžíšovy (IC)   Gn 14,18-20:

Abraham se po jedné vítězné bitvě v době zhruba 2000 let před Kristem  setkává  s biblickou osobou, s veleknězem a králem Šalemu Melchizedechem, který mu předává daň z kořisti, vítá ho chlebem a vínem a žehná mu.  Šalem je ztotožňováno s Jeruzalémem-městem pokoje (šalem-hebrejsky pokoj, Jerúšalajim, Jerú-šalem) . Obřad darování chleba a vína má od těch dob zvláštní náboženský význam. Pro křesťany je předobrazem velikonoční hostiny. Při ní  posvěceným způsobem proměny Těla a Krve Páně v chléb a víno je přítomen sám Kristus.

1. ČTENÍ Gn14,18-20: Melchizedech, král Šalemu, přinesl chléb a víno - byl knězem nejvyššího Boha - a požehnal Abrámovi slovy: "Požehnán buď Abrám od nejvyššího Boha, který stvořil nebe a zemi. Veleben buď nejvyšší Bůh, který ti vydal do rukou tvé nepřátele." Abrám mu dal desátek ze všeho.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního  listu Pavla Korinťanům  (IC)    1 Kor 11,23-26:

Apoštol Pavel  představil v listě korintskému církevnímu společenství památnou poslední Ježíšovu večeři jako  eucharistickou hostinu v jejím plném významu. Zprávu o ní podtrhl přesnoucitací Ježíšových slov.  Každá mše svatá, kterou od těch dob slaví katolická církev, je nejen připomínkou a oslavou památky Ježíše Krista, ale i účastí na jeho oběti, při níž se věřící lid  v přijímání chleba a vína, proměněného knězem v Tělo a krev Páně, s Kristem přímo setkává.

2. ČTENÍ 1 Kor 11,23-26: Bratři! Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku." Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. 

  • Komentář k evangeliu podle Lukáše.  ( IC)  Lk 9,11b-17:

V události zázračného rozmnožení chlebů, zaznamenal apoštol Lukáš slovesa, která použil Ježíš a kterými často doprovázel pohoštění svých učedníků a lidu  také při jiných příležitostech: „Vzal, vzhlédl, požehnal, lámal, dával.“ Ty pak získaly význam památky Ježíšových slov a skutků a staly se požehnáním v dějinách společenství, které Pána následuje. Připomínají nám slova vyslovená Ježíšem při velikonoční hostině, jeho poslední večeře a knězem při každé mši svaté, kdy přijímáme chléb a víno proměněné na Tělo a Krev Páně. 

EVANGELIUM Lk 9,11b-17:Ježíš mluvil k zástupům o Božím království a uzdravil ty, kdo potřebovali léčení. Začalo se schylovat k večeru. Dvanáct (učedníků) k němu přistoupilo a řekli mu: "Rozpusť lid. Ať jdou do okolních vesnic a dvorců, aby si tam našli nocleh a něco k jídlu, protože tady jsme na opuštěném místě." Odpověděl jim: "Vy jim dejte jíst!" Řekli: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi." Bylo jich totiž na pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: "Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti!" Udělali tak a všechny rozsadili. Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali lidu. Všichni se najedli dosyta a ještě se sesbíralo plných dvanáct košů zbylých kousků. 

VELIKONOČNÍ HOSTINA 

je téma 359 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  2.čtení 1 Kor 11,23-26 a Katechismus katolické církve (KKC) 1382-1405.

Úvod.

Velikonoce jsou v českých zemích především oslavou přicházejícího jara. Tajemství velikonočního jídelníčku sahá daleko do minulosti, až před biblickou poslední večeři Páně a tedy poslední stolování Krista a jeho učedníků v Jeruzalémě v době pesachu, jednoho z nejstarších hebrejských svátků a předchůdce křesťanských Velikonoc.    O svátku pesach se prolínaly jarní slavnosti starověkých hebrejských kmenů se vzpomínkou na vysvobození z egyptského otroctví. Součástí byla i tradiční hostina, jejíž menu mělo po staletí ustálená pravidla a tvořily je symbolické pokrmy připomínající odchod z Egypta.Nekvašený chléb, který připomínal rychlý útěk hebrejského lidu, jehněčí pečeně - původně pečený beránek, jenž symbolizoval silnou ruku boží a vykonavatele posledního trestu. Při hostině se namáčely do slané vody hořké bylinky na paměť trpkých časů a slz prolitých v egyptském zajetí.Vejce symbolizovala naději života a byla vařená natvrdo jako důkaz odolnosti člověka proti všem příkořím.Křesťanské velikonoční pokrmy  jsou podobné, jen některá jídla byla nahrazena jinými. 

Velmi zvláštní byla poslední večeře Ježíšovo s učedníky. Ježíš chtěl, aby byla podobná tradičnímu židovskému svátku vysvobození (= velikonoce). Při ní Ježíš vyzval své učedníky, aby v budoucnu konali jako on. Dodnes je mše svatá zároveň památkou oběti, v níž se zpřítomňuje Ježíšova oběť na kříži a posvátná hostina společenství těla a krve Páně. Jít k přijímání znamená přijmout samotného Krista, který se za nás obětoval (1382). Oltář, kolem něhož se církev při hostině shromažďuje, pak představuje jak obětní oltář a tak stůl Páně (1383).

„Vezměte a jezte…“

Ježíš při poslední večeři slíbil, že bude pokaždé přítomen hostině křesťanů, i když nebude možné jej vidět. Na znamení své přítomnosti Ježíš vzal a požehnal chléb a víno a řekl, že toto je on sám, jeho tělo a krev, které dává pro osvobození a radost lidí. Dar jeho těla a jeho krve dává život, osvobozuje a uvádí v radost, neboť tímto způsobem jsou křesťané sjednoceni s Ježíšem tak hluboce, že sdílejí i jeho Ducha a skrze něho jsou sjednoceni i navzájem mezi sebou (1384). Ježíš, kterého potkáváme ve všedním životě je tentýž jako ten, s nímž se setkáváme v eucharistii. Tím, že se s ním v eucharistii sjednocujeme, více chápeme jeho přítomnost v životě a na přijetí Ježíšova daru se připravujeme (1385; 1386; 1387; 1388; 1389; 1390).

Ovoce přijímání.

Přijímáním (eucharistie) vzrůstá naše spojení s Kristem. „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6,56); (1391; 1396). Co působí hmotný pokrm v našem tělesném životě, to podivuhodným způsobem uskutečňuje přijímání v našem životě duchovním (1392). Přijímání nás odděluje od hříchu. Kristovo tělo, které přijímáme ve svatém přijímání, „se vydalo za nás“ (Ef 5,2), a krev, kterou pijeme, „byla prolita za mnohé na odpuštění hříchů (Mt 26,28); (1393; 1394; 1395). Eucharistie zavazuje ve vztahu k chudým (1397), vede k aktivitám a modlitbám za jednotu církve (1398; 1399; 1400; 1401).

Zástava budoucí slávy.

V jedné starobylé modlitbě církev oslavuje tajemství eucharistie: „Ó, svatá hostino, při níž se sytíme Kristem. Koná se památka jeho utrpení; mysl se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy.“ Je-li eucharistie památkou velikonoční oběti Pána, jestliže naší účastí na oltáři býváme naplněni „veškerým nebeským požehnáním a milostí“, pak eucharistie také předjímá nebeskou slávu (1402).

Při Poslední večeři sám Pán obrátil pozornost svých učedníků na naplnění velikonoční oběti v Božím království: „Pravím vám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít s vámi v království svého Otce“ (Mt 26,29); (1403). A proto slavíme eucharistii a s nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista, abychoms Ním mohli věčně žít tváří v tvář(1404). Přijímání Těla a Krve v eucharistii je tou nejbezpečnější  zárukou splnění naší veliké naděje k dosažení „nových nebes a nové země, kde bude mít svůj domov spravedlnost“ (2 Petr 3,13). 

Na závěr

Ježíš říká: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky … Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný … zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6,51.54.56).

Skrze proměňování nastává přepodstatnění chleba a vína v tělo a krev Krista a tak Krista zpřítomňuje. Pod posvěcenými způsobami chleba a vína je přítomen sám Kristus, živý a oslavený, opravdu skutečně a podstatně, jeho tělo a jeho krev, s jeho duší a s jeho božstvím. 

Svaté přijímání Kristova těla a krve zesiluje v tom, kdo přijímá, spojení s Pánem, odpouští mu všední hříchy a chrání ho před hříchy těžkými. Vzhledem k tomu, že jsou posilovány svazky lásky mezi přijímajícím a Kristem, přijímání této svátosti posiluje jednotu církve, mystického těla Kristova.

Vypracoval Matonick 

Všechna témata šestiletého projektu ČBK jsou uložena na www. Učící se církev - Signály - Matonick

Sdílet

Komentáře

RealToltekDzehenuti Proměňování je nechutný rituál podstrčený Satanem. Krev patří jedině Bohu, jediný Bůh nenávidí chlemstání krve.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio