Církev ve svém učení potvrzuje existenci pekla i jeho věčnost. Duše těch, kteří umírají ve stavu smrtelného hříchu, sestupují ihned po smrti do pekla, kde snášejí „pekelné tresty“, „věčný oheň“. Hlavním trestem pekla je věčné odloučení od Boha, neboť pouze v Bohu může mít člověk život a štěstí, pro které byl stvořen a po nichž touží (1035).
Peklo je téma 371 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění dnešního evangelia Lk 13,22-30 a Katechismus katolické církve (KKC) 1033-1037; YOUCAT 161,162.
YOUCAT otázka 161: Co je to peklo? Odpověď: Naše víra nazývá „peklem“ stav věčného oddělení od Boha, absolutní nepřítomnost jeho lásky. Ten , kdo před tváří Boha jasně vidí lásku, a přece ji odmítá, sám se pro tento stav rozhoduje (1033).
21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 25.8.2019
Liturgické texty k bohoslužbě slova
Poslední kapitola z knihy proroka Izaiáše naznačuje, jaké plány má Hospodin pro šťastnou budoucnost lidstva. Ze všech lidí chce utvořit jednu milující rodinu. Jen hříšný člověk může odmítnout milosrdnou Boží lásku a tím se dobrovolně připravit o věčný život. Jen on sám se může vyloučit ze společenství s Bohem. Bůh nikoho předem neurčuje, zda po smrti půjde do nebe či do věčného zatracení - tedy do pekla. Tam se člověk ocitne pouze v důsledku svého vlastního svobodného odvrácení se od Boha, v němž setrvává až do konce.
1. ČTENÍ Iz 66,18-21:Toto praví Hospodin: "Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu. Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech na mou svatou horu do Jeruzaléma - praví Hospodin - jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity" - praví Hospodin.
Apoštol Pavel v listě Židům řadí za sebou výchovné myšlenky, kterými poskytuje svým spolubratrům v církvi důležitá ponaučení, která je povedou na cestě do spásy. Každý člověk, má-li vědět kam jít, musí mít jasno o svém vztahu k Bohu a o jeho láskyplném plánu budoucnosti lidstva. Apoštolská ponaučení dávají sílu a odvahu těm, kdo jsou zapojeni do všudypřítomného boje proti silám zla, které by je mohly zavést do věčného odloučení od Boží lásky do pekelné temnoty.
2. ČTENÍ Žd 12,5-7.11-13: Bratři! Pustili jste z hlavy, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: 'Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.' V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá? Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.
Ježíš v Lukášově evangeliu vyzývá k vytrvalosti a ke snaze následovat ho do Božího království. Je třeba sebrat všechny síly, neztratit ani okamžik a vytrvat v Ježíšově společenství. „Neboť je málo těch , co budou spaseni. Mnozí skončí tam, kde je pláč a skřípění zubů“.
EVANGELIUM Lk 13,22-30: Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: "Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?" Řekl jim na to: "Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními
Ježíšova slova o pekle.
Ježíš, který zná peklo, hovoří o něm často jako: „o nejhlubší temnotě, tam bude pláč a skřípění zubů“ (Mt 8,12). Vyjádřeno našimi pojmy je spíše chladné než žhavé. V mrazivé skutečnosti vytušíme stav naprosté strnulosti a beznadějného odloučení od čehokoliv, co by mohlo přinášet pomoc, úlevu, radost a útěchu. Ježíš mluví též o pekle jako o neuhasitelném ohni, vyhrazeném tomu, kdo až do konce života odmítá uvěřit a obrátit se. Tam mohou zahynout jak duše, tak tělo. Ježíš ohlašuje přísnými slovy, že „pošle své anděly, ti posbírají z jeho království … ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece“ (Mt 13,41-42), a že vynese rozsudek: „Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně!“ (Mt 25,41); (1034).
Výzva k odpovědnosti.
Výpovědi Písma svatého a nauka církve o pekle jsou výzvou k odpovědnosti, s níž má člověk užívat své svobody se zaměřením na svůj věčný osud. Současně jsou i naléhavou výzvou k obrácení: „Vejděte těsnou branou. Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou“ (Mt 7,13-14). „Protože však neznáme den ani hodinu, je třeba, jak nás napomíná Pán, stále bdít, abychom si po skončení svého jediného pozemského života zasloužili přijít s ním ke svatební hostině a přidružit se k požehnaným, a ne, aby nám bylo rozkázáno jako špatným a lenivým služebníkům odejít do věčného ohně, do vnější temnoty, kde ‘bude pláč a skřípění zubů’“ (2. vat. koncil); (1036).
Naléhavá výzva k obrácení.
Ten, kdo vědomě a ze svobodné vůle zemře v těžkém hříchu, aniž by litoval, a kdo navždy odmítne milosrdnou, odpouštějící Boží lásku, sám se vylučuje ze společenství s Bohem a s blaženými. Nevíme, jestli se skutečně najde někdo, kdo by v okamžiku smrti pohlédl do tváře absolutní Lásce a stále ještě by dokázal říkat „ne“. Naše svoboda ovšem takové rozhodnutí připouští.
YOUCAT otázka 162: Jestliže Bůh je láska , jak vůbec může existovat peklo? Odpověď: Není to Bůh, kdo zatracuje člověka. Je to člověk sám, kdo odmítá milosrdnou Boží lásku a kdo se dobrovolně připravuje o (věčný) život tím, že se sám vylučuje ze společenství s Bohem.
Bůh nikoho předem neurčuje, že půjde do pekla; to je následek svobodného odvrácení člověka od Boha (smrtelný hřích), v němž setrvává až do konce. V eucharistické bohoslužbě a v každodenních modlitbách věřících církev prosí o milosrdenství Boha, který „nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání“ (2 Petr 3,9). „Přijmi tedy milostivě, Bože, oběť svých služebníků i celé své rodiny … Dej našim dnům svůj řád a mír. Vysvoboď nás od věčné záhuby a připočti k zástupu vyvolených“ (Římský misál); (1037).
Na závěr:
Víra učí, že existuje peklo a že je věčné. Zavržené čeká trest zatracení. Pokud jsme zde na zemi, jsme milosrdnou dobrotou Boží povoláni k věčné blaženosti v nebesích. Zůstaneme-li věrni Boží vůli, jestliže i po hříchu litujeme chyby a zemřeme ve stavu milosti, věčně se budeme v nebi radovat z Boha. Nebe je radostí bez mráčku, kde jsou všichni vyvolení sjednoceni navzájem v lásce. Peklo je na prvním místě zbavení toho všeho. Ne všichni zavržení trpí stejně. Tresty jsou úměrné jejich chybám; čím kdo je více vinen, tím větší jsou jeho muka. Uplatní se zde ta věta Písma svatého: „Bůh odplatí každému podle jeho skutků.“
Bůh však nechce smrt hříšníka, nýbrž aby každý žil. Bůh ničeho nešetřil, aby nás spasil. Dal nám i svého Syna, jenž se stal člověkem, aby pro nás trpěl a nakonec zemřel na kříži.“ Bůh první nás začal milovat a neúnavně nás svou láskou sledoval po celý náš život. Boží láska chce být svobodně opětována. Svobodně člověk zhřešil, svobodně zůstává ve svém hříchu, svobodně je zavržen. Mnozí pohrdají láskou Boha, který nás stvořil, jenž nás vykoupil, který nás chce k sobě v lásce připojit. To pohrdání může být tak závažně těžké, že stěží tušíme jeho hloubku. A právě pro takové bylo stvořeno peklo.
Vypracoval Matonick
Všechna témata šestiletého projektu ČBK jsou uložena na www. Učící se církev - Signály - Matonick
Velmi těžké je, aby lidé určili co je tzv. "smrelný hřích".
ve kterém, když člověk zemže, je navěky uvržen do věčného trestu, určitého stupně.
Jedině vševědoucí, všemohoucí , nanejvýš spravedlivý, milosrdný a člověka milující Bůh , to dokáže a proto Jeho rozhodnutí při posledním dnu bude nanejvýš spravedlivé.
Znovu to musím potvrdit i Váš závěr k tomuto článku s názvem "PEKLO-jeho existence a věčnost."
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.