BOŽSKÁ CTNOST NADĚJE – téma 385 – neděle 10.11.2019

NADĚJE nás zaměřuje k radostné budoucnosti a podpírá nás na našem putování tímto časem. Je velmi těsně spjata s vírou a představuje bránu lásky. Dokáže  překlenout to, co zakoušíme v tomto slzavém údolí a je nesmírným obdarováním při očekávání věčné blaženosti v nebeské vlasti. 

32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 10.11.2019

Liturgické texty k bohoslužbě slova

• Komentář k 1. čtení z 2. knihy Makabejské(I C)   2 Mak  7,1-2.9-14:

Při čtení z knihy Makabejské místo výkřiků bolesti a utrpení rodiny sedmi bratrů a jejich matky uslyšíme vyznání víry ve vzkříšení a naděje na nový život, který očekávají od svého Stvořitele. Z tohoto vyprávění, sepsaného na pozadí pronásledování Židů za vlády syrského krále ve 2. století před Kristem, se stal vzor pro tisíce mučedníků, statečných šířitelů evangelia. Jejich skutky pozvedají i naši naději k nebi jako k novému zaslíbení a podporují naši touhu po věčném životě. 

1. ČTENÍ 2 Mak 7,1-2.9-14:  Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: "Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit (božské) zákony otců." Druhý pak v poslední chvíli řekl: "Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony." Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, hned vyplázl jazyk, (který mu chtěli uříznout) nebojácně vztáhl ruce (na oheň) a neohroženě řekl: "Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím." Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.  Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: "Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude! "

• Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Soluňanům (I C)    2 Sol  2,16-3,5:

Apoštol Pavel v listě Soluňanům s úlevou konstatuje, že Bůh nalézá i zde společenství svatých křesťanů, které směřuje ke spáse a je věrné Kristu. Hlasatel evangelia Pavel je Bohem milovaný a vedený jeho Duchem.Proto prosí, aby všichni věřící mohli zakoušet stejnou sílu, jako on. Žehná jim, aby naděje, která ho podpírala na cestě za Pánem, i jim pomáhala vydávat svědectví Kristově pravdě. 

2. ČTENÍ 2 Sol 2,16-3,5: Bratři! Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať vás potěší a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. Bratři, modlete se za nás, aby se Boží slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.  

• Komentář k evangeliu podle Lukáše  (IC)  Lk  20,27-38: 

V Lukášově evangeliu budeme číst o sporu Ježíše se saduceji o jistotě vzkříšení. Podobně jako člověk vstupuje do tohoto světa zrozením, vstoupí do onoho světa vzkříšením. Smrt neznamená konec vztahu k Bohu. Bůh nás probudí k novému životu, k věčnému společenství s Ním. Naděje na vzkříšení se neomezuje  jen na mučedníky, ale týká se nás všech, kteří jsme věrní Kristu.

EVANGELIUM Lk 20,27-38: K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: 'Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!" Ježíš jim řekl: "Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o (hořícím) keři, když nazývá Pána 'Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho."

Božská ctnost naděje je téma 385 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního 2. čtení 2. Sol 2,16-3,5 a Katechismus katolické církve (KKC)1817-1821; YOUCAT 308. 

Úvod.

Čím je pro křesťana naděje? Papež František si vzal podnět ze slov sv. Pavla z listu Římanům (8,18-25), když  v homilii při ranní mši svaté v kapli Domu sv. Marty před několika lety zdůraznil jedinečnou dimenzi křesťanské naděje. Připomněl, že se v ní nejedná o optimismus, nýbrž o „nedočkavé očekávání“, které vyhlíží zjevení Božího Syna. Mít naději, pokračoval papež, znamená „být v tenzi k tomuto zjevení, této radosti, která naplní naši tvář úsměvem“. První křesťané naději znázorňovali jako kotvu, upevněnou v břehu onoho světa. A náš život je právě putování směrem      k této kotvě.

Pojem.

YOUCAT otázka 308: Co je to naděje? Odpověď: Naděje je důvěra v to, co nám Bůh zaslíbil ve stvoření, skrze proroky a především v Ježíši Kristu, i když to ještě zatím nemůžeme vidět na vlastní oči. Opíráme se přitom o pomoc milosti Ducha svatého (1817).

„Bohatě  na nás vylil v hojnosti svého Ducha skrze Ježíše Krista,našeho Spasitele, abychom — ospravedlněni jeho milostí — měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje “(Tit 3,6-7).

Očekávání, touha, která podněcuje lidskou činnost.

Ctnost naděje odpovídá na touhu po štěstí, kterou Bůh vložil do srdce každého člověka; přijímá očekávání, která podněcují lidskou činnost; očišťuje je a zaměřuje k nebeskému království; chrání před malomyslností; je oporou ve chvílích opuštěnosti; rozšiřuje srdce v očekávání věčné blaženosti. Vzpruha naděje chrání před sobectvím a vede k radosti z lásky (1818).

Křesťanská naděje má svůj vzor v naději Abraháma naplnění v Izákovi podle Hospodinových příslibů a očištěné zkouškou oběti (Gen 17,4-8; Gen 22,1-18).

„On přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: ‘Tak četné bude tvé potomstvo’“ (Řím 4,18; 1819).

Blahoslavenství Kristova pozvedají naši naději.

Křesťanská naděje se rozvíjí od počátku Ježíšova kázání při vyhlášení blahoslavenství. Blahoslavenství pozvedají naši naději k nebi jako k novému zaslíbení zemi; ukazují k ní cestu zkouškami, které čekají na Ježíšovy učedníky. Avšak pro zásluhy Ježíše Krista a jeho utrpení nás Bůh uchovává v „naději“, která „neklame“ (Řím 5,5).  V této naději máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. Ona proniká až do samého vnitřku nebeské velesvatyně, kamjako první za nás vstoupil Ježíš (Žid 6,19-20). Dává nám zakoušet radost i ve zkoušce: „V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví“(Řím 12,12). Naděje se projevuje a živí modlitbou, zvláště modlitbou Otče náš, která je souhrnem všeho, po čem nám dává naděje toužit (1820).

Na závěr

opět slova o naději z uvedeného kázání papeže Františka: „Jedna věc je žít v naději, protože v naději jsme spaseni, a jiná věc je žít jako dobří křesťané. Žít v očekávání zjevení anebo žít zadobře s přikázáními; být zakotveni na onom břehu nebo parkovat v umělé laguně. Myslím na Marii, prostou dívku, která poté co uslyšela, že bude matkou, mění svůj postoj a jde, pomáhá a pronáší chvalozpěv. Když žena otěhotní, zůstává ženou, ale není jenom ženou, je matkou. A něco z toho má naděje. Mění náš postoj: jsme to my, ale nejsme to my; jsme to my, ale tíhneme tam, jsme zakotveni tam.“ 

Vypracoval Matonick