Témata k nedělní a sváteční liturgii

DĚJINY NAŠEHO KOSTELA A FARNOSTI-TÉMA 384 - KE SVÁTKU POSVĚCENÍ BAZILIKY 9.11.2019

8. 11. 2019 17:43

Přestože  válečné bouře a dramatické události plné násilí nepříznivě formovaly během sedmi století dějiny naší maličké katolické obce Krásensko a působily často až zhoubně na existenci i zdejší farnosti a kostela, vše se nakonec s pomocí Boží, církve a zdejších občanů v dobré obrátilo. 

Svátek posvěcení lateránské baziliky – 9.11.2019 - sobota
Liturgické texty k bohoslužbě slova

  • Komentář k 1. čtení z  knihy Ezechiela (I C)   Ez 47,1-2.8-9:

V dnech svátku posvěcení lateránské  baziliky v Římě na první křesťanský chrám, jsme se v rámci vzdělávacího projektu ČBK Učící se církev zamýšleli nad  smyslem budování  viditelných staveb, určených k bohoslužbám. Dnešní čtení z knihy Ezechiel vychází   z prorokova vidění místa Božího pobytu uprostřed lidu Izraele, který je stále ještě v babylonském zajetí. Centrem popisovaného obrazu Boží přítomnosti je chrám. Z něho  proudící pramen života symbolizuje zázračnou uzdravující sílu Božího působení.

1.ČTENÍ Ez 47, 1 - 2. 8 - 9. 12: Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle - pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ - na východ totiž bylo chrámové průčelí - voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle - voda vytékala z jižní strany. Řekl mi: "Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí."  

  • Komentář k evangeliu podle Jana.  (IC)  Jan 2,13-22:

Podle Janova evangelia Ježíš  dokázal rázně vyčistit chrámový  prostor od nepravostí. Ježíšovi učedníci až později pochopili smysl jeho činu a doprovázejících  slov. Až po jeho vzkříšení si uvědomili, že  motiv chrámu nabývá v nově vznikající církvi křesťanů nových významů. Pochopili, že na místo dosavadních  nedokonalých symbolů Boží přítomnosti v chrámě Jeruzaléma nastupuje existence všeobecného  společenství s Bohem skrze Krista. Že je to Ježíš Kristus, který je  v nově budovaných chrámech viditelně přítomen v liturgických úkonech církve. 

EVANGELIUM Jan 2, 13 - 22: Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?" Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!"Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let -a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?" On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Dějiny našeho kostela a farnosti  je téma 384 ke dnešní dějepisné homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“

Úvod.

Autoři šestiletého vzdělávacího projektu Učící se církev nám nabídli k dnešnímu svátku Posvěcení lateránské baziliky podnět k zamyšlení nad dějinami našich vlastních farností a kostelů. Tedy i kostela našeho (podrobněji viz. též odkaz na www KRÁSENSKO).

Z dějin  vesnice Krásensko

Dramatické dějiny obce ležící na Drahanské vrchovině pod vrcholem Kojál, t.č. s TV vysílačem, 20 km od Vyškova, jsou spjaty s dějinami biskupství olomouckého. První písemný doklad (Codex diplomaticus Moraviae) o existenci vesnice pochází z roku 1348. Vesnici, tehdy s německým názvem Schönfeld, ale už o 100 roků později v písemných pramenech česky pojmenovanou Krásné Pole, biskup olomoucký Jan VII. daroval ženskému benediktinskému klášteru v Pustiměři. První představenou byla jeho vlastní sestra Alžběta, třetí představenou se stala Anna-sestra císaře a krále Karla IV. Později byl klášter zrušen a Krásensko připadlo opět do majetku olomouckých biskupů. V první polovině 16. století byl pravděpodobně držitelem krásenského dvora šlechtic jménem Bernard Jurman a jeho rodina, vladyka z Krásenska, erbovní pán.

Koncem 16. století patřilo Krásensko vladykovi Kašparu Lukaveckému z Lukavice, který pocházel ze staročeské rodiny, jež měla ve znaku vydru vyskakující z vody. Kašpar Lukavecký zemřel roku 1594. Tehdejší olomoucký biskup Stanislav sice svým listem zakázal pochovat zemřelého vladyku v kostele, poněvadž se hlásil k učení nekatolických pastorů. Avšak přes toto nařízení byl šlechtic v místním kostele pochován. Náhrobní kámen Kašpara Lukaveckého s jeho erbem a podobou byl nejprve vsazen do dlažby mezi presbytář a loď. V roce 1886 při generální opravě kostela byl náhrobek opraven a zasazen do boční zdi u křtitelnice, po poslední generální opravě se nachází u bočního vchodu. Kašpar Lukavecký zemřel bez zákonných dědiců, proto připadl jeho majetek olomouckému biskupství. 

Válečné bouře

V roce 1312 táhlo krásenským krajem směrem od Boskovic vojsko krále Jana Lucemburského. V 15. století stejně jako v celé zemi i v okolí Krásenska byly slyšet bubny husitů. Ve století 16. se rovněž hnaly krajem náboženské bouře. V době třicetileté války (1618 – 1648) pak největší nebezpečí představovali Švédové, kteří r. 1643 dobyli mj. i Vyškov. 

V době soupeření Pruska s Rakouskem v 18. století táhlo zas krásenským krajem vojsko pruského krále Friedricha II., nejprve směrem na Brno a poté, co bylo poraženo, zpět na sever. Za válek napoleonských r. 1805 byly zdejší hory a lesy plné Francouzů. Když ve 30. letech 19. století řádila v celé Evropě epidemie cholery, Krásensku se nevyhnula. Ani hrůz první světové války Krásensko nebylo ušetřeno. Muži museli na frontu, kde jich mnoho padlo. Do vesnice přicházela jedna rekviziční komise za druhou.

Zejména druhá světová válka se zapsala krutě do dějin Krásenska. Podobně jako 33 vesnic na západ od vojenského cvičiště vyškovské vojenské posádky bylo v letech 1942 – 1944 podle rozhodnutí německé branné moci násilně vystěhováno a vyrabováno. Po skončení II. světové války v květnu 1945 bylo Krásensko v troskách, z 80 % zničeno a na pokraji zániku. Přesto začalo být postupně obnovováno. Polovina ze 159 domů nebyla schopna žádné opravy. Do vesnice se v roce 1945 mohla vrátit pouze čtvrtina vystěhovaných obyvatel, jejichž obydlí se dalo znovuvybudovat. Zásluhou neúnavného úsilí jejich občanů natolik postupně zvelebeno, že dosáhlo na titul vesnice roku 2010 Jihomoravského kraje. 

Z dějin našeho kostela a farnosti. 

 

kostel zima

Když před rokem 1390 byla zřízena v Krásensku duchovní správa, musel zde být také kostel. Jak tento kostel vypadal, není nám známo. Pravděpodobně to byl malý, dřevěný kostelík, zakrytý dochem a později šindelem. Zakladatelem této chudičké svatyně byl asi velký dobrodinec Lauretius (Vavřinec) Kobylnik. Podle jeho křestního jména byl nově vystavený kostel roku 1795  zasvěcen sv. Vavřinci. Náhrobní kameny  v kostele pohřbených Lukaveckého a  Kobylnika byly vsazeny do chrámové dlažby mezi presbytář a chrámovou loď.Do dnešních dnů se zde nachází jen náhrobní kámen Lukaveckého, zatímco poškozený Kobylnikův byl z kostela odstraněn.  

Svatý Vavřinec – patron Krásenska  

Podle tradice pocházel ze Španělska. Jako mladík přišel do Říma, kde se stal arcijáhnem papeže Sixta II. Pro církev to byla těžká doba, neboť císař Valerián krutě pronásledoval křesťany. Dal zatknout a popravit i papeže Sixta II. Ten však ještě před svou smrtí stihl Vavřince požádat, aby rozdělil majetek církve mezi chudé. Jeho prosba se stala Vavřinci osudnou. Císař totiž vznesl na onen majetek nárok a přikázal ho arcijáhnovi vydat. Vavřinec si vzal tři dny na rozmyšlenou. Během nich rozdal všechny církevní statky chudákům a třetího dne stál před císařem se slovy, že oni jsou pokladem církve. Tím samozřejmě císaře Valeriána rozlítil a vysloužil si kruté mučení, kdy ho vojáci bili holemi a přivázali na žhavé pláty. Podle legendy však Vavřinec ani nehlesl. Naopak děkoval Bohu za to, že může zemřít jako mučedník. To císaře natolik rozzuřilo, že vyřkl konečný trest: upéct Vavřince na rožni. Legendární jsou poslední Vavřincova slova: „Nuže, pečeně je hotova, obrať ji a jez.“ Stalo se tak v Římě 10. srpna roku 285. 

Na místě kde byl umučen, dal později císař Konstantin Veliký postavit baziliku. Ta byla ve 13. století přestavěna a dnes tvoří jednu z pěti patriarchálních římských bazilik. Jen v městě Římě bylo svatému Vavřinci zasvěceno 34 kostelů. Z toho je jasně patrné, jak vážený a oblíbený světec to je. Svatý Vavřinec je pro způsob svého umučení ochráncem proti ohni a patronem hasičů, 

Krásensko bývalo v minulosti vždy katolické. V době šíření luterství a z toho plynoucích náboženských bouří byl roku 1580 zavražděn tehdejší krásenský duchovní správce, což způsobilo, že v letech 1580 – 1785 byla zdejší fara opuštěná. Roku 1785 se stalo Krásensko opět samostatnou duchovní správou s vlastním knězem mimo sídlo farnosti. Nákladem náboženského fondu, podporou biskupství vyškovského a obětavou pracovitostí krásenských farníků byl v pěti letech hotov  a v roce 1795 slavnostně posvěcen. Kostel měl strop rákosový a střechu šindelovou. Roku 1oku 1872 byl kostel opraven nákladem 4000 zl. Uvnitř je 10 m vysoký, 25 m dlouhý a 13 m široký. Hlavní oltář pochází z r. 1886.  Je zasvěcen jáhnu sv. Vavřinci. Sličnou tvář mladého světce, s nástrojem mučení v rukou, zachytil mistrně na plátno brněnský malíř Jan Ondřej Gebhard r. 1842 za 250 zl. Na horní části oltáře se nachází ze dřeva vyřezaná pieta Matky Bolestné s mrtvým Spasitelem v náručí. Za oltářem na zdi kněžiště jsou umístěny sochy Pána Ježíše  a Panny Marie v životní velikosti. Obrazy křížové cesty byly vytvořeny r 1893 ve Vídni. Pořízeny byly k oslavě stoletého posvěcení kostela r. 1895. Hodiny na věži vznikly v r.1905. Boční oltář Panny Marie lurdské byl zbudován r.1921. Zvon na věži váží 110 kg a pochází z r. 1929. U křtitelnice tohoto prostinkého kostela v zapadlých horách byli pokřtěni mnozí známi pracovníci církve a národa, kteří jsou zapsáni v publikaci P. Františka Műllera „Krásensko“ dějiny moravské vesničky , vandalsky zpustošené německou okupací, ze které autor k vypracování tématu čerpal údaje. 

Na závěr: 

P. František Műller, byl v roce 1943-1944 jako všichni občané Krásenska německou armádou z vesnice vyhnán a fara zcela zničena. Byl posledním farářem farnosti Krásensko až do jejího obnovení po 65 letech. Nyní tedy v obci fara opět je, pan farář v ní bydlí, ve farnosti mezi občany působí a do krásenského chrámu to spolu s jeho duchovním vedením  nikdo z nás nemá k Pánu daleko. 

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 44×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio