ABY SE NAŠE VÍRA ZAKLÁDALA NA MOCI BOŽÍ-TÉMA 16-5.NEDĚLE V MEZIDOBÍ-9.2.2020.

Víra je jistější než jakékoliv lidské poznání, protože má svůj základ ve slově samotného Boha, který nás nemůže klamat. Zjevené pravdy se mohou jevit lidskému rozumu a zkušenosti temné, ale „ jistota, kterou dává božské světlo, je větší než ta, kterou skýtá světlo přirozeného rozumu“ (Sv. Tomáš Akvinský).

Liturgické texty  k bohoslužbě slova (AI) 

Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše( I):

Na Boží pokyn autor dnešního textu ukazuje lidu Izraele po návratu z vyhnanství cestu k pravé zbožnosti. Každý by si měl svými skutky milosrdenství a projevy lásky k bližním  ověřit svůj pravý vztah k Bohu a  najít způsob, jak správně uvádět víru v Boha do praxe. Verše jsou prolidstvo prvním zaslíbením spásy z moci Boží. Hospodin žádá v kterékoliv době věnovat maximální pozornost bližním v nouzi a zároveň být připraven ke zkoumání přísných předpisů,  aby jejich plněním nebyla potlačována lidská práva. 

1. ČTENÍ Iz 58,7-10:Toto praví Hospodin: "Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: 'Zde jsem!' Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem."

Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům   (I):

Středem zprávy Pavla v listě Korinťanům, zbavené  nadbytečně přemlouvavých a působivých slov, je ukřižovaný Kristus.  Apoštol má v úmyslu podepírat svá vlastní prohlášení poukazováním na projevování znamení moci Ducha svatého a zcela spoléhat na sílu Božího působení. Tak, bez použití zvláštní přesvědčovací strategie, se mu daří přivádět  stále více lidí k pravé křesťanské víře.

2. ČTENÍ 1 Kor 2,1-5:Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské. 
Komentář k evangeliu podle  Jana  ( I):

Verše dnešního  Matoušova evangelia pocházejí z velké Ježíšovy řeči, zvané Horské kázání.Ježíš svěřuje svým učedníkům  velký životní úkol. Jako „světlo světa“ mají být nenahraditelní při šíření víry. Prostřednictvím vlastního života mají zprostředkovávat radost z Otce, získávat lid do Boží  rodiny a nabádat je, aby v ní žili, rostli a ve víře vytrvali. Aby pak mohli s blaženou nadějí společně hledět na cíl svého pozemského putování, kdy uvidí Boha „tváří v tvář“.

EVANGELIUM Mt 5,13-16:Ježíš řekl svým učedníkům: "Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích." 

Aby se naše víra zakládala na moci Boží je téma 16 ke  dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění 2.čt 1 Kor 2,1-5 a Katechismus  katolické církve (KKC) 153–165; YOUCAT 21.

Úvod. Víra je jako rozvodný systém, který dopravuje sílu do našich životů. Víra sama není touto mocí, ale spojuje nás s jejím zdrojem. Bez víry spojení s Boží mocí neexistuje. Tomu, co se stane zítra, věříme na základě toho, co víme, že se stalo včera. O výsledku nerozhoduje velikost naší víry, ale velikost Boha, v něhož věříme  (Reinhard Bonnke - Víra: Napojení na Boží moc).

Charakteristické rysy víry. 

YOUCAT otázka 21: Co je víra? Odpověď: Víra je vědění a důvěra. Charakterizuje ji sedm znaků: 

1. Víra je výslovný Boží dar, který dostáváme, pokud o něj vroucně prosíme.
2. Víra v Ježíše je nadpřirozená síla, kterou nezbytně potřebujeme k dosažení spásy (153).
3. Víra vyžaduje svobodnou vůli a jasný rozum člověka, které odpovídají na Boží pozvání (154; 155).
4. Obsah víry je absolutně jistý, protože má základ v Ježíši Kristu.
5. Víra zůstává nedokonalá, dokud nenabude účinnosti láskou.
6. Víra roste, nasloucháme-li stále pozorněji Božímu slovu a jsme s Bohem v živém rozhovoru prostřednictvím modlitby.
7. Víra nám dává už nyní ochutnat nebeskou radost. Není nutné, aby se nám zjevené pravdy ve světle rozumu jevily jako pravdivé. Věříme jim pro autoritu samého Boha, který je zjevuje. On se totiž nemůže mýlit. Vnitřní pomoc Ducha svatého  je přitomdoprovázena vnějšími důkazy Jeho zjevení, které ukazují, že souhlas víry není jen nějaké náhodné hnutí lidského ducha. Tak jsou zázraky Krista i světců, proroctví, svatost církve a její stálé trvání, bezpečnými znameními Božího zjevení  (156).

Víra je jistější než jakékoliv lidské poznání, protože má svůj základ ve slově samotného Boha, který nás nemůže klamat. Zjevené pravdy se mohou jevit lidskému rozumu a zkušenosti temné, ale „ jistota, kterou dává božské světlo, je větší než ta, kterou skýtá světlo přirozeného rozumu“ (Sv. Tomáš Akvinský); (157). Jepříznačným rysem víry,  že opravdově věřící člověk chce lépe poznat toho, v něhož uvěřil, a lépe chápat, co On zjevil. „Věřím, abych chápal, a chápu, abych věřil“ – pravil Sv. Augustin; (158).

Věci světské i věci víry pochází od jednoho a téhož Boha. Mezi vírou a rozumem tedy nikdy nemůže být opravdový rozpor. Poněvadž tentýž Bůh, který zjevuje tajemství a sděluje víru, vložil do lidského ducha i světlo rozumu. Lidský rozum a vůle ve víře spolupracují (159). 

Víra je milost, ale i úkon lidské svobody. 

Není v rozporu s lidskou svobodou a rozumem, věnuje-li člověk důvěru Bohu a přijme-li ve spolupráci s vlastní svobodnou vůlí a milostí Ducha, zjevené Boží pravdy.Podle učení církve nikdo nemá být nucen k přijetí víry proti své vůli. Odpověď víry člověka Bohu je dobrovolná. Vždyť Kristus vybízel k víře a k obrácení, ale nikoho k tomu nenutil. Vydal svědectví pravdě, nechtěl ji však násilím vnucovat těm, kteří se proti ní stavěli (160). Věřit v Ježíše Krista a v toho, který ho poslal pro naši spásu, je nutné, abychom byli spaseni. Bez víry nikdo nemůže být ospravedlněn (161).

Vytrvalost ve víře. 

Abychom žili, rostli a vytrvali ve víře až do konce, musíme ji živit Božím slovem, přijímáním svátostí a prosit Pána, aby nám v ní dával růst, abychom neztratili víru, kterou nám dal Bůh jako nezasloužený dar (162). 

Počátek věčného života.

Ve víře můžeme radostně hledět na cíl našeho pozemského putování, kdy uvidíme Boha „tváří v tvář“(163).  Nyní však v Boha jen věříme, ale dosud Ho nevidíme(srov. 2 Kor 5,6 -7) a poznáváme Boha „jen jako v zrcadle, nejasně“   (1 Kor 13,12). To by mohlo vést k oslabení naší víry (164).  Abychom definitivně uvěřili a nebyli ve víře zvikláni stykem se zlem, pokušením, utrpením , nespravedlností a smrtí, musíme se obracet k takovým svědkům víry, jako je Abrahám, který, ačkoliv už nebylo naděje, přece doufal a uvěřil, Panna Maria, která se cestou víry ubírala a mnozí jiní, „kteří neviděli a přesto uveřili“ (Jan 20,29);(165).

Na závěr.

Víra je osobní přilnutí celého člověka k Bohu, který se zjevuje. Víra vyžaduje, aby člověk rozumem i svobodnou vůlí přijal zjevení, které Bůh uskutečnil svými mocnými činy i svými slovy. Víra je z milosti Božínadpřirozený Boží dar. Aby člověk věřil, potřebuje vnitřní pomoc Ducha svatého. „Věřit“, je lidský úkon, vědomý a dobrovolný, který plně odpovídá důstojnosti lidské osoby.

„Věříme všemu, co je obsaženo v Božím slově, psaném nebo předávaném, a co církev předkládá jako Boží zjevení.“ (Pavel VI.).

„Vírou předem vychutnáváme poznání, které nás učiní blaženými v budoucím životě.“ (Sv. Tomáš Akvinský).

Vypracoval Matonick

https://www.signaly.cz/matonick/blog