NEZBYTNOST KŘTU KE SPÁSE - TÉMA 26 - 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ 3.5.2020.
Svatý křest je základem křesťanského života, vstupní branou k duchovnímu životu. Je svátostí víry a zaujímá mezi ostatními svátostmi výjimečné postavení. Je branou ke všem svátostem, protože bez přijetí křtu nelze přijímat ani ostatní svátosti. Katechismus řadí křest spolu s eucharistií a biřmováním mezi svátosti uvedení do křesťanského života. Už v počátcích existence prvotní církve obdrželi učedníci a lid od apoštola Petra přesný návod, jak si mají počínat, aby došli ke spáse. Učedníkům Ježíš přikázal, aby hlásali evangelium a křtili všechny národy, aby je křtili ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého (Mt 28,19). „Neboť ten, kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zavržen“ (Mk 16,16). Pro toho, kdo uvěřil v Krista a kdo může být pokřtěn, tedy neexistuje jiná alternativa další cesty, než přijetí svátosti křtu, svátosti, ve které je člověk vodou a vzýváním tří božských Osob duchovně znovuzrozen. Úplný text vypracovaného tématu včetně komentářů k bohoslužbě slova této neděle naleznete v archivu Signálů Květen 2014 viz : https://matonick.signaly.cz/1405/nezbytnost-krtu-ke-spase-tema
"Církev uznává, že jsou cesty, které zná jen Bůh. Že ti, kdo bez vlastní viny nejsou pokřtěni, ti, kteří nemohli poznat Krista a jednají podle hlasu svého svědomí, mohou pod vlivem Boží stvořitelské milosti jít po cestě spásy. Církev je přesvědčena, že tito lidé mohou být spaseni, aniž by nutně přijali křest."
Co to podle vás znamená "nemohli poznat Krista"? Že o něm z objektivních příčin nemohli slyšet ani číst, nebo že o něm sice slyšeli a četli, ale v nějakém jiném slova smyslu ho poznat nemohli?
Podle mne má Bůh o každém člověku a jeho životě dokonalý přehled a ví, kteří z nás jdou tím správným směrem k Němu ke spáse. Ať ti pokřtění nebo nepokřtění. Myslím, že tím, kdo „nemohl poznat Krista“ může být kdokoliv z obou skupin, které uvádíte. Bůh to ví a zná… On posuzuje každou lidskou duši jednotlivě. Případ od případu. Podle teologů katolické církve: „Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí“ Nebo: „Božská prozřetelnost neodpírá pomoc nutnou ke spáse těm, kteří bez vlastní viny ještě nedošli k výslovnému uznání Boha, ale snaží se, ne bez Boží milosti, o dobrý život.“
Díky za názory.
"Nezbytnost křtu" se vlastně ukazuje jako poměrně relativní záležitost.
Ony i ty podmínky "bez vlastní viny" a "hledání Boha s upřímným srdcem" se už dnes ale možná pomalu začaly transformovat do pouhého naslouchání svědomí, jak tak člověk občas poslouchá současného papeže.
Ano. I když třeba u těch malých pokřtěných či nepokřtěných dětí bychom o hloubce a účinnosti jejich svědomí mohli jistě pochybovat. Církev učí: „Děti, které bez křtu zemřely, církev svěřuje Božímu milosrdenství. Bůh chce, aby se všichni lidé spasili. I Kristovo láskyplné zvolání: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim“ (Mk 10,14), nám dovoluje doufat, že Bůh, který sám není svátostí křtu vázán, zná cestu spásy i pro tyto děti.“ Já osobně jsem šťastný, že jsem byl ještě v porodnici pokřtěný a v nezbytnost křtu nejen vodou, ale i duchem věřím a od jisté doby, kdy jsem začal intenzivněji Boha hledat, je pro mne potěšení a duchovním obohacením v hledání pokračovat.
Je zajímavé, jak se časem mění obraz křesťanského Boha a jeho vůle. Například Tomáš Akvinský byl z dnešního pohledu docela pesimista, když mudroval o tom, "Zda sestoupením Kristovým byly vysvobozeny děti, které zemřely v prvotním hříchu."
http://gasbag.wz.cz/chn/soulware/kral.html#skip
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.