CÍRKEV MEZI NOVÝMI NÁRODY - TÉMA 38 dějepisné – KE SLAVNOSTI SV. PETRA A PAVLA - 29.6.2020

Po zániku starověku vstoupila Evropa do nové, tisíc let trvající epochy lidstva, do středověku. Vydala se na cestu svého největšího duchovního i organizačního rozmachu. Středověk představují léta 476 – 1492. Tedy od pádu západní části říše římské do objevení Ameriky. Středověk znamenal přenesení  jihoevropských kulturních a náboženských  aktivit na sever do středu Evropy a způsobil  jejich větší rozprostření mezi novými národy, mezi  Franky, Anglosasy, Germány a Slovany.

V oblasti náboženského myšlení vedle východní duchovní větve začala vznikat větev západní, která se stala zásadním zdrojem nejen pro duchovní orientaci světa evropského, ale následně sehrála i roli východiska veškerého západního myšlení. Byla jednou z nejdůležitějších konstrukcí západního světa a obecné lidské civilizace, založené na křesťanských základech. Základní komunikačním prostředkem byla latina. 

Na rozdíl od východní teologie, která se orientovala na abstraktní duchovní kategorie, jejich vysvětlování a řešení, se teologie  západní zaobírala člověkem, jeho duchovními možnostmi a potřebami. Řešila záležitosti viny, trestu, náboženského odpuštění, pokání, východiska lidské svobody a v širším společenském smyslu koexistenci sféry světské a duchovní. Začala se objevovat potřeba, aby nové křesťanské iniciativy zaštítil státní útvar, kde by se křesťanství rozvíjelo. Tímto novým útvarem se stala  francká říše, která  byla výrazně teokraticky zaměřena.Teokracie(theos = bůh, kratein = vládnout) je název, který se používá pro  státní zřízení, v němž náboženství a víra hraje významnou roli  a kde náboženští představitelé mají rozhodující podíl na moci. K teokratické podobě se francká říše propracovávala už od 5. století,  kdy její zakladatel Chlodvík I přijal Remeši křest. Na přelomu 6. a 7. století byla Evropa ohrožena arabskou invazí. Vládce franské říšeKarel Martel se postavil muslimizaci do cesty, podařilo se mu ji zastavit a zachránil tak evropskou kulturu před náporem islámu.V roce 732 zvítězil u Poitiers a stal se zakladatelem druhé etapy dynastické vládnoucí řady ve francké říši. Papež Řehoř III. ho po tomto vítězství požádal, aby se stal ochráncem  římské říše. Martelův syn Pipin III. Krátký byl papežem potvrzen jako francký král nového typu. V r. 754 sešel  s papežem Štěpánem II. a veřejně tak stvrdil teokratické pojetí francké říše. Na toto setkání vzal svého syna Karla, který se pak stal jako Karel Veliký, největším franckým králem.  Francká říše za jeho panování dosáhla největšího rozmachu. Postupně se stala rozhodující mocností v západní Evropě a protiváhou Byzantské říši  na východě. 

Papežský stolec se  stal oporou francké říše. V roce 800 při půlnoční bohoslužbě římský papež vložil na Karlovu hlavu císařskou korunu a prohlásí ho císařem . Tím byla obnovena římská říše, která se ovšem vůbec nepodobala starověkému otrokářskému impériu. Nový význam dala její existenci církev. Středověký římský císař se měl stát vládcem a ochráncem všech západních křesťanů. Karel Veliký se nepovažoval za hlavního funkcionáře francké říše, ale za člověka, který byl vybrán Bohem a určen, aby teokratickou ideu naplňoval. Císař byl ustanoven  z vůle papežovy. V rámci teokratického poslání se stal prvotním ranně středověkým sjednotitelem Evropy.

Více jak dalších  sto let trvalo, než vznikl v Evropě nový stát teokratického charakteru – Svatá říše římská, která se stala novým garantem šíření křesťanství. Její formování na přelomu 1. a 2. poloviny 10. století už nesouvisí  s iniciativou západoevropských Franků, ale Sasů. Saský panovník Jindřich I. Ptáčník (919 – 936), současník sv. Václava, přišel se sjednotitelskou iniciativou; s ohledem na ni je formován vztah českých zemí k saské říši. Kolem tohoto vztahu je veden spor o dějinné poslání sv. Václava.

Vznik Svaté říše římské je spojen s vládou jeho syna  Oty I. Saského (936–973).Ten přinutil Uhry k usedavému způsobu života v Panonské říši, zamezil Slovanům v pronikání do německého živlu. Svůj úkolv čele Svaté říše římské přijal jako Boží požehnání a  poslání. Z iniciativy Oty I. vstoupil  do evropského života nový útvar na čele s německým císařem. Veškeré struktury tohoto útvaru byly ovlivněny církví. Svatá říše římská vydržela až do  roku 1806. 

Počátek druhého tisíciletí v Evropě je dobou přelomovou, kdy začíná nová epocha, končí raný středověk a objevuje se středověk vrcholný.  Dochází k nárůstu rozporů mezi mocí církevní a světskou a ke konfliktům uvnitř křesťanského hnutí. Moc církve byla oslabena.  Vznikal střet mezi církví a státem.  Nazývá se boj o investituru , který vyvrcholil do sporu o uvádění biskupů a opatů v úřad. Měl svoje dvě významné osobnosti. První osobou je papež Řehoř VII. Prosazoval nadvládu církve hlavně ve jmenování biskupů. Druhou osobou byl německý císař Jindřich IV., který prosazoval věci světské.

V roce 1122 byl problém boje za investituru řešen konkordátem wormským. Došlo k dohodě v tom smyslu, že obě složky budou na investituře spolupracovat. Císař se zřekl investitury a souhlasil s kanonickou volbou biskupů  a opatů (volba podle církevního práva), papež souhlasil s císařovou přítomností  u voleb a právem císaře volbu potvrzovat. To prakticky znamenalo, že došlo (alespoň teoreticky) k oddělení církevní a světské moci a císař nadále dosazoval kněží jen do jejich světského úřadu. Znamenalo to praktický rozpad starého systému v římsko-německé říši, kdy se moc státu opírala o církev. Tato odluka byla oboustranně výhodným kompromisem, který umožnil ukončit spory.

Pomodleme se v dnešní den slavnosti svatého Petra a Pavla, aby všechny spory, táhnoucí se dějinami církve, skončily smírem a v bratrské lásce v Kristu: Všemohoucí Bože, apoštolové Petr a Pavel tě oslavili mučednickou smrtí. Dej, aby tvá církev byla vedena jejich učením a příkladem, shromažďována k jednotě tvým Duchem a tak pevně stála na základě, kterým je Ježíš Kristus, náš Pán, který           s tebou a Duchem svatým žije a vládne od věků navěky.

Úplný text vypracovaného tématu včetně textů ke čtení k bohoslužbě slova slavnosti toho dne a komentářů, je možno nalézt v archivu Signálů Červen 2014 viz:https://matonick.signaly.cz/1406/cirkev-mezi-novymi-narody-tema