SVÁTOSTNÁ OBĚŤ: DÍKŮVZDÁNÍ, PAMÁTKA, PŘÍTOMNOST- TÉMA 37 - 13. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 28.6.2020 s odkazem na Katechismus katolické církve 1356–1372

Slovo „eucharistie“ pochází z řečtiny a znamená „díkůvzdání“. Eucharistie je jednou ze tří svátostí (ještě křest a biřmování), které uvádějí věřící do křesťanského života. Má mezi všemi svátostmi výjimečné postavení. V ní je vrchol činnosti, kterou Bůh v Kristu posvěcuje svět, a zároveň je nejdokonalejším vyjádřením úcty, kterou my tvorové prokazujeme Bohu. Je srdcem života církve a všechny ostatní svátosti s ní souvisejí a jsou k ní zaměřeny. Křesťané slaví eucharistii již od vzniku církve ve formě, která se v podstatě dodnes nezměnila, na památku Kristovy oběti. Eucharistii, svátost naší spásy, kterou nám Kristus zjednal na kříži, považujeme za akt díkůvzdání a chválu Otce  za všechno, co Bůh ve stvoření a v lidstvu učinil dobrého, krásného a spravedlivého. Je památka Kristovy velikonoční oběti, zpřítomnění a svátostné obětování jeho jediné oběti v liturgii církve. Obětní ráz eucharistie se projevuje v samotných slovech ustanovení: „To je mé tělo, které se za vás vydává“, a „tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá“ (Lk 22,19-20). Kristus dává v eucharistii totéž tělo, které za nás vydal na kříži, tutéž krev, kterou prolil „za všechny na odpuštění hříchů“ (Mt 26,28). Eucharistie je také obětí církve. Církev, jež je Kristovým Tělem, má účast na oběti své Hlavy. Kristova oběť, přítomná na oltáři, poskytuje všem generacím křesťanů možnost spojení s ní. Když chceme zdůraznit oběť Ježíše Krista i církve, mluvíme o této svátosti jako o „oběti nejsvětější“.