SLOVO NA ÚTERÝ 1. POSTNÍHO TÝDNE – 23.2.2021

Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte tedy jako oni.

Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší, dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. /Mt.6,8-13/

Písmo k dnešní bohoslužbě slova:

1. čtení: Izaiáš 55,10-11 

Žalm: 34,odp.: Hospodin vysvobodil spravedlivé z každé jejich tísně.

Evangelium: Matouš 6, 7- 15 

Komentář:

Jde nám modlitba dobře a snadno? Možná zakoušíme roztržitost, rozčilení, utíkají nám myšlenky. Zkusme to všechno s klidem snášet. Nevíme, co máme říkat? Zkusme Ježíšovu modlitbu Otčenáš. Modleme se ji velice pomalu. Nebo jen tiše přebývejme v Boží přítomnosti. V modlitbě se v pokoji odevzdáváme tajemství Boží lásky, rozpouštíme a odevzdáváme v ní svá napětí a své obavy.

Pro dobrou modlitbu  nemusíme vymýšlet žádné dlouhé řeči, ale máme si uvědomit, že jsme Božími dětmi. Ježíš proto svým učedníkům odkazuje modlitbu „Otče náš“ jako nejvzácnější modlitbu každého křesťana. 

Mnoho dnešních křesťanů považuje modlitbu za něco velmi obtížného. Jiní se vymlouvají na nedostatek času. Někteří si uvědomují, že není snadné se modlit, ale pro svou bezradnost s tím už dále nic nedělají. Mezi těmi nejzbožnějšími je pak velmi mnoho těch, kdo „jsou při modlitbě povídaví jako pohané“ a neúnavně prosí o to, co je jen zdánlivě dobré. Ježíš převádí problém modlitby na zcela jinou rovinu: modlíme se, abychom objevili, že nás náš Bůh, náš Otec, volá k životu ve společenství lásky s Ním a se svými bližními.