TRVÁNÍ A KONEČNÁ SPÁSA IZRAELE - TÉMA 82 - 2. NEDĚLE POSTNÍ - 28.2.2021

Bůh nabízí lidem své společenství. Aby tento vztah byl navenek viditelný, uzavřel  s člověkem smlouvu na Sinaji: On, Bůh, se bude o člověka starat a zůstane mu blízko, na což bude člověk odpovídat poslušností Božím přikázáním. Lidé však jsou vzpurní a stále smlouvu porušují. Bůh potom jedná spravedlivě právě tím, že jim odejme užitek plynoucí ze smlouvy. Nakonec se ale vždy smiluje.

Bůh požehnal Abrahama za projev jeho oddané víry a přislíbil mu, že rozmnoží a proslaví jeho potomstvo. Součástí takto uzavřené smlouvy byl i Hospodinův závazek, že  uvede vyvolený národ  do zaslíbené země a že mu v ní zajistí věčné trvání a konečnou spásu. Proroci SZ od počátku zpochybňovali naivní doufání lidu, že očekávaný den Božího soudu automaticky přinese spásu a vítězství nad nepřítelem. Přesto je však v jejich proroctvích  možno postřehnout projevy naděje. Byli to zejména proroci Izaiáš a Ezechiel, kteří ohlašovali v Božím jménu nový exodus, to jest návrat Izraele do země svého původu. Věřili, že se zde rozptýlený židovský národ shromáždí, že projde hlubokou vnitřní proměnou a obrodou a že odpovědnost za svou existenci s důvěrou přenechá Hospodinovi. 

Navzdory nevěrnostem, kterých se národ v průběhu dějin vůči Bohu dopustil, Hospodin uzavře se svým lidem smlouvu novou, platnou po všechny věky, kterou všem svým věrným vepíše do srdce.Ve světle zmrtvýchvstání Ježíše - Božího Syna je vyvolenému lidu nabídnuto Boží odpuštění. Stejně tak jako spása skrze víru ve vzkříšeného Krista. „Budiž vám tedy známo, bratří, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění všech hříchů,  a to i těch, jichž vás nemohl zprostit Mojžíšův zákon“  (Sk 13,38-39).

Mnoho Židů tuto nabídku přijalo včetně „velkého množství kněží“(Sk 6,7), avšak vůdčí osobnosti se postavily proti rodící se církvi a lid jako celek se nakonec ke Kristu nepřiklonil. Tím velmi trpěl apoštol Pavel:„Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuji, že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid z něhož pocházím. Jsou to Izraelci, jim patří synovství a sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus… (Řím 9,1-4). Přesto však apoštol Pavel věří v tajemství Božího záměru, že „Bůh svůj lid proto nezavrhl“ (Řím 11,2). Je přesvědčen, že existence zbytku národa, který v Krista uvěřil, je zárukou naděje na plnou obnovu Izraele.

Církev učí, že Izraelité zůstávají Božími „milovanými“ a těmi, kterým je slíbena zářivá budoucnost : „neboť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná“ (Řím 11,29). To je velmi pozitivní nauka, k níž se křesťané musí ustavičně vracet.

Téma je podrobněji vypracováno, včetně textů ke čtení z Písma k bohoslužbě slova a komentářů k nim i pro dnešní mši, podle projektu ČBK „Učící se církev“ a k bližšímu zamyšlení je uloženo na Signálech: https://matonick.signaly.cz/1502/trvani-a-konecna-spasa-izraele viz.