Témata k nedělní a sváteční liturgii

STAROZÁKONNÍ PROFÉTISMUS - TÉMA 103 „UČÍCÍ SE CÍRKVE“ – 14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 4.7.2021

3. 7. 2021 10:00

Ve vývoji náboženských představ národů starozákonního Izraele hrál významnou roli institut proroků, který ovšem nebyl pouze izraelským náboženským prvkem.S proroky bychom se mohli setkat nejen u mnohých národů ve starém Orientu, což dokládá množství forem proroctví. Prorocké texty jsou základním stavebním kamenem Starého zákona. Moderní profétologie se zabývá „zkoumání proroků“. Slovo prorok pochází z řeckého profétés  což znamená „mluvit v zastoupení“ nebo být „mluvčím“. Prorok je tedy mluvčím za Boha.Když mluvíme o „proroctví“ nebo „daru proroctví“ nebo „slovu proroctví“, mluvíme o vyhlašování zjevení shůry. Proroctví bychom mohli definovat jako lidskou zprávu o Bohem daném zjevení. Bibličtí proroci jako Mojžíš a Izajáš obdrželi nové zjevení od Boha a oznámili ho lidem jednak tím, že tu pravdu vyřkli, a jednak tím, že ji zapsali. 

Existovali i jedinci  tzv.mantikové, kteří  nazírali na skutečnost na základě náboženských nebo magických zážitků. Otevřenost k těmto zážitkům mohla být umocňována řadou různých technik jako je např. vytržení, extáze, omámení, půst, hudba nebo tanec. K věštění nejen budoucnosti bylo využíváno pozorování a výklad přirozených věcí. Takové praktiky byly Izraelitům postupně zakázány. Dle textu Deuteronomia před obdobnými  praktikami varoval už Mojžíš: „Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností těch národů. Ať se u tebe nenajde nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec zabývající se věštbami, kouzelník ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se dotazuje duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo mrtvé žádá o radu. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin za ohavného. Právě pro tyto ohavnosti je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání“.  (Dt 18, 9-22).

Bibličtí proroci, o jejichž působení se nám dochovaly – byť z pozdější doby – písemné zprávy, se chovají zcela jinak. Extatický prvek ustupuje zpravidla do pozadí a pro proroky je naopak podstatná vnitřní usebranost, která jim umožňuje slyšet Boží hlas. Prorok oznamuje, že je vlastně poslem Božím. Tak jako posel předává poselství svého pána, tak i prorok zvěstuje Boží vůli, a používá přitom standardizované zahajovací formule, např. „Tak praví Hospodin“. Podobné formulace používali všichni proroci dané doby. Jak potom rozpoznat proroky pravé od těch nepravých? Starý zákon nám připomíná více situací, kdy bibličtí proroci varují před lživými proroky, kteří sledují své tendenční zájmy více než vůli Hospodina. Tak například Jeremiáš: Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, obluzují vás přeludy, ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne to, co vyšlo z úst Hospodinových. Stále říkají těm, kteří mě znevažují: „Hospodin promluvil: Budete mít pokoj!“, a každému, kdo chodí se zarputilým srdcem, slibují: „Nedolehne na vás nic zlého!“ (Jer 23, 16-32). Existovali pravděpodobně také různí potulní věštci, kteří nabízeli své služby a označovali se jako „vidoucí“ nebo „mužové Boží“  A byli zde rovněž proroci, kteří byli spojeni s jednotlivými chrámy. Oba typy proroků existovaly pravděpodobně vedle sebe a postupně došlo ke splynutí a vzniku klasického starozákonního proroctví (profétismu). 

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 92×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio