ZE SLOVA K BOHOSLUŽBĚ V PONDĚLÍ 18. TÝDNE V MEZIDOBÍ 2.8.2021

Izraelci začali znovu s pláčem volat: „Kdo nám dá najíst masa? Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek. Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu.“ Mojžíš slyšel, že lid pláče, každý u vchodu do svého stanu, čeleď vedle čeledi. Hospodin vzplanul velikým hněvem. I Mojžíš na to hleděl s nevolí. (Nm 11,4b-15)

Ačkoli si izraelité stěžovali na manu, o které jsme četli včera v neděli při bohoslužbě slova, pravou příčinou jejich nespokojenosti byla nová realita. Již nemohli dělat to, na co byli po celé generace zvyklí a čemu se také v Egyptě přiučili. Od té doby neměli to, co doopravdy chtěli, po čem tolik toužili a tak si začali stěžovat. Chtěli pokračovat ve starém a zapovězeném způsobu života. Hospodin se rozhněval. Co je tady v tomto příběhu problémem? To ani Bohu nemůžeme říci o našich problémech a těžkostech? Ale jistě že můžeme! Podívejme se třeba do Žalmů, kolik těžkostí a problémů žalmisté vylévají před Bohem. Problém je v tom, jak to uděláme. Děláme to s pokorným srdcem vyznávajícím, že potřebujeme Boží pomoc? Nebo to děláme pyšně, hrdě a hněvivě? Ale nejde jen o formu, jde o to, že Izraelci ze svých problémů obviňují Boha. Čteme Boží reakci: „Jak dlouho mám snášet tuto zlou pospolitost, která proti mně stále reptá? Slyšel jsem reptání Izraelců, jak proti mně reptají.“ (Numeri 14,27) . Pán Bůh říkal, že Izraelci stále reptají. Reptali už, když se je vydala pronásledovat Egyptská armáda a Bůh je zázračně zachránil tím, že před nimi otevřel Rákosové moře. Reptali, že nemají vodu a Bůh jim ji dal. Reptali, že nemají co jíst a Bůh jim dal manu. Reptali, že nemají maso a Bůh jim dal křepelky, což byla lahůdka, kterou jedli jen ti nejbohatší panovníci. Pořád znovu a znovu projevovali nespokojenost s tím, co Bůh dělá. Nikdy se nepoučili. Jen zřídka u nich vidíme náznak vděčnosti. Rychle zapomínají, stěžují si a pořád si nárokují lehký a bezproblémový život. Bůh se hněvá na ty, kdo jsou nevděční reptalové. Jsou to lidi, kdo nepochopili Boží velikost a velikost Jeho darů. Jsou to lidé pyšní a hrdí. Jsou to lidé nevděční. Izraelci nebyli spokojeni s tím, co měli. Neviděli, kolik jim toho Bůh dává a stále chtěli více a víc. Netoužili více po duchovních darech, ale šlo jim pořád jen o to fyzické, o jídlo, o věci. Oni vzpomínají na dobroty z Egypta, chtěli by se tam vrátit,  zapomínají, že byli otroci. Zapomínají, že se k nim Egypťané chovali jako k věci. Zapomínají, že je zabíjeli. A hlavně zapomínají, že je Bůh zázračně vyvedl z Egypta a vede je do země svobody a hojnosti. Boha hněvá, když zapomínáme, z čeho nás zachránil. I nám hrozí stejné pokušení a stejné selhání. I my můžeme lehce zapomenout, co Bůh pro nás udělal. A Boha uráží, když se k Němu otáčíme zády a pohrdáme Jeho milostí. A přestože Ho tak hrozně urážíme, je tady stále Jeho podaná ruka a nabízená milost. A On nás zve. Nabízí nám odpuštění našich selhání, odpuštění našeho reptání, odpuštění, že jsme tolikrát zapomněli na Jeho dobrotu. A On nás zve, abychom se znovu přesvědčili o tom, že má pro nás to nejlepší. On nás i dnes znovu volá, abychom zkusili, že On je dobrý. Přijďme dnes k Němu, poprosme Jej, aby nám odpustil naši nevděčnost a poprosme, abychom se dokázali radovat z Jeho dobrých darů.

Odkazy na texty z Písma k bohoslužbě  slova na  pondělí 2.8.2021 

1. čtení: Nm 11,4b-15

Žalmy 81,12-13.14-15.16-17 , odpověď : Plesejte Bohu, který nám pomáhá.

Evangelium:  Matouš 14,13-21