POČÁTKY KŘESŤANSTVÍ V ČECHÁCH - TÉMA 118 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ –28.9.2021

Prvními hlasateli  o křesťanském Bohu v Čechách byli od konce 8. století kněží z bavorského Řezna, kam Čechy náležely pod církevní správu.  Oni v našich zemích rozvinuli horlivou misionářskou činnost. Jejich přičiněním začalo křesťanství  u českých kmenů zapouštět kořeny. Následkem  spojenectví českých knížat  s Velkou Moravou, do jejíž  přímé nadvlády se Čechy dostaly, pak přicházeli kněží z jiných zemí zejména z východu.  Na Velké Moravě  již od roku 863 účinně působila křesťanská misie Cyrila a Metoděje, kterou na pozvání velkomoravského knížete Rastislava vyslal byzantský  císař Michael III., aby zde vedli bohoslužby v slovanské řeči a položili tak základy vlastní církve. Kníže Rastislav se obával politického a náboženského vlivu německých kmenů a tak ze země dal latinsky mluvící kněží vyhnat. Prvním historicky doloženým  křesťanským panovníkem  v Čechách se stal kníže Bořivoj I. Nejméně od roku 872  byl podporován  panovníky Velkomoravské říše.  V průběhu dalších let Svatopluk, nástupce Rastislava, Čechy zcela Velkomoravské říši podřídil. Nechtěl v Čechách sám přímo vládnout, proto tak činil prostřednictvím svých podmaněných knížat a jako prostředek mu posloužilo přijetí křesťanství slovanského obřadu. Prosadil Bořivoje za knížete Čechů.  Bořivoj se usadil na území dnešní Prahy. Byl pokřtěn na moravském dvoře snad roku 874 samým sv. Metodějem, který zavedl spolu s bratrem Cyrilem církevní obřady ve staroslověnštině. Křest přijala i Bořivojova žena Ludmila. Knížecí pár pak pozval do Prahy další byzantské kněze, kteří vyučovali ve slovanském jazyce a zaváděli slovanské písmo. Za podpory Velké Moravy vystavěl Bořivoj i první křesťanské svatyně v Čechách. 

Když v roce 864 napadl Ludvík Němec Velkomoravskou říši, byl kníže Rastislav nucen přiznat vazalství vůči východofranské říši a umožnit návrat latinským kněžím. Brzy po jejich příchodu zpět do země docházelo ke svárům mezi dvěma koncepcemi - latinské a staroslověnské.  Po smrti sv. Metoděje r. 885 byli jeho žáci pronásledováni. Část jich odešla do Čech. Příliv slovanských kněží měl pak pro rozšíření a upevnění slovanské liturgie v Čechách nemalý význam.  Církevně však patřila od roku 895 česká země znovu pod řezenské biskupství. Od té doby tedy působili  ještě nejméně 100 let na našem území jak byzantští, tak latinští kněží. Ke christianizaci v Čechách pak  výrazně přispěla vláda knížete Václava. 

Jaká byla rodina svatého Václava?  Kníže Bořivoj měl dva syny. Starší Spytihněv byl bezdětný a po jeho smrti se ujal vlády mladší Vratislav. Ten měl s manželkou Drahomírou, která pocházela z Braniborska, tři syny a čtyři dcery, nejstarší z nich byl Václav. Na výchově těchto dětí se podílela i Vratislavova matka Ludmila. Ta nechala vnuky vzdělávat u byzantských kněží, Vratislav je potom poslal na Budeč, kde pokračovali ve vzdělání u latinských kněží. Když Vratislav zahynul patrně v boji roku 921 ve svých 33 letech, Český sněm zvolil jeho nástupcem Václava, ale protože nebyl plnoletý, ujala se vlády jeho matka Drahomíra. Historici se domnívají, že Vratislavovi dvořané svěřili poručnictví a výchovu synů babičce Ludmile, což bylo jednou z příčin nenávisti a úkladů Drahomíry, která nechala Ludmilu zavraždit. Náš národ pak počal uctívat babičku Ludmilu jako světici. 

Drahomíra a její poradci považovali Václavovu výchovu za zvrácenou a dávali mladému knížeti svůj nesouhlas najevo. To však pomohlo Václavově víře, aby mohla dozrát ve víru pevnou. Stejně tak v něm vzrostlo odhodlání žít a vládnout jako křesťanský panovník  podle ideálu, jak ho sám přijal. Byl pravdomluvný, spravedlivý, věrný, dobrotivý a mírumilovný. To poslední se projevilo mimo jiné také tím, že neusiloval o upevnění své nadvlády nad ostatními knížaty. Podobně mírumilovná byla i politika Václavova vůči saskému králi Jindřichovi I. Ptáčníkovi a k bavorskému vévodovi Arnulfovi. Samému Václavovi přinesly jeho vlastnosti a postoje mučednickou smrt, kterou zosnovali především dvořané, pro něž byl takový panovník nepřijatelný.  Vytýkali mu příliš horlivé křesťanství, měli i jiné představy o vnitřní a zahraniční politice. Podařilo se jim získat na svou stranu Václavova  bratra Boleslava, kterého zneužili k Václavově vraždě. Podle tradice k tomu došlo 28. září roku 929, podle historiků roku 935 ve Staré Boleslavi. Boleslav I. pak nastolil vládu tvrdé ruky, napadl vojensky neposlušná nepřemyslovská knížata, jejich hrady srovnal se zemí a svoji vládu upevnil a centralizoval. V zahraniční politice a výbojích si počínal neméně tvrdě a je pravda, že se mu podařilo rozšířit území, které ovládal v mnoha směrech a provedl christianizaci české země tímto rychlým, avšak násilným způsobem. 

Předčasná smrt sv. Václava a následující politický převrat zmařily Václavův plán český stát církevně osamostatnit zřízením vlastního biskupství. Když pak se Václavův bratr a nástupce Boleslav I. přesvědčil o nezbytnosti takového kroku, nebylo to snadné, poněvadž evropské mocenské poměry byly na rozdíl od doby sv. Václava mnohem složitější. Zřízení biskupství byla záležitost, která vyžadovala souhlas  papeže i císaře. To se však již dotýkalo evropské politiky, která byla tehdy ve znamení soupeřství mezi papežstvím a císařstvím, zvláště pokud šlo o christianizaci území při východních hranicích říše. Až po složitých jednáních i s císařem Otou I. získal Boleslav I. r. 967 zásadní souhlas papeže Jana XIII. ke zřízení biskupství v Praze. Řezenský biskup Michal, kam dosud Česká země po církevní stránce náležela, nebyl však ji ochoten ze své diecéze vyvázat. Cesta k pražskému biskupství se uvolnila teprve po jeho smrti     o pět let později. Jeho nástupce sv. Wolfgang nahlédl, jaké dobrodiní by pro Čechy znamenala vlastní církevní organizacea dobrovolně, nezištně a z přesvědčení dal souhlas k oddělení Čech od řezenské diecéze. Teprve potom bylo pražské biskupství roku 973 zřízeno, papežem Benediktem VI. a císařem potvrzeno. Za prvního biskupa ustanovil papež bývalého mnicha Dětmara, který se již tehdy delší dobu  zdržoval v Čechách a požíval důvěry Boleslavovy. Až v lednu 976 mohl být Dětmar vysvěcen a v čele nového biskupství zahájit činnost. Po jeho smrti, asi ve 26 letech, 19.1.982, byl jako jeho nástupce za biskupa zvolen Vojtěch z rodu Slavníkovců.

Pod tlakem mocenskopolitických  sil a církevní hierarchie  převládl v Čechách vliv západní, latinské církve a tím i vliv německé říše. Přesto se podařila uchovat  jak samostatnost českého státu a později i království,  tak i některé prvky a hlavně vědomí odlišné tradice křesťanského východu. 

Téma je podrobněji vypracováno, včetně textů ke čtení z Písma k bohoslužbě slova a komentářů k nim i pro dnešní mši, s odkazy na Písmo, KKC a YOUCAT, podle osnov projektu ČBK  „Učící se církev - viz:  https://matonick.signaly.cz/1509/pocatky-krestanstvi-v-cechach-tema