KDO PŘIJÍMÁ A KDO UDĚLUJE SVÁTOST POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH - TÉMA 122 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – 30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 24.10.2021

Existuje svátost určená zvláštním způsobem k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postiženi nemocí a jsou ohroženi smrtí: pomazání nemocných. Během staletí bylo pomazání nemocných udělováno stále výlučněji těm, kteří už umírali. Z toho důvodu dostalo i název „poslední pomazání“.Pomazání nemocných není však svátostí jen pro ty, kdo se ocitli v nejkrajnějším  ohrožení života.  Příhodná doba pro její přijetí je už tehdy, kdy věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří. Jestliže nemocný znovu nabude zdraví, může v případě další těžké nemoci tuto svátost přijmout znovu, nebo přijetí opakovat, když se opět průběh nemoci zhoršuje. Věřící mají povzbuzovat nemocné, aby se pro přijetí obraceli na duchovní, kněze nebo biskupy, kteří jediní mohou pomazání nemocných udělovat. Svátost nemocných může přijmout každý věřící člověk. 

Základní milostí této svátosti je milost útěchy, pokoje a odvahy, aby člověk překonal potíže, které působí vážná nemoc nebo slabost stáří. Je zvláštním darem Ducha svatého, obnovujícím nemocného důvěru a víru v Boha a posilujícím ho proti postižení malomyslností a úzkostí před smrtí. Prostřednictvím síly Ducha chce Pán přivést nemocného k uzdravení duše, ale i těla, je-li to vůle Boží. Kromě toho „jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno“(srov. Jak 5,15).

Je-li svátost nemocných udělována všem, kdo trpí těžkou nemocí nebo slabostí, tím spíše ji dostávají ti, kteří se chystají opustit tento život. Svátost doplňuje svatá pomazání, která poznamenávají člověka po celý jeho křesťanský život, započatý při křtu, posílený biřmováním a ochraňující jako pevná hráz průběh konce jeho pozemské existence před vstupem do Otcova domu. Církev přitom kromě pomazání poskytuje současně eucharistii, která  by měla být vždycky poslední svátostí na pozemské pouti, „pokrmem na cestu“ (viatikum). Je semenem věčného života a silou vzkříšení podle slov Páně : „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“(Jan 6,54).

Téma je podrobněji vypracováno, včetně textů ke čtení z Písma k bohoslužbě slova a komentářů k nim i pro mši 30. neděle, s odkazy na Písmo, KKC a YOUCAT, podle osnov projektu ČBK „Učící se církev - viz: https://matonick.signaly.cz/1510/kdo-prijima-a-kdo-udeluje