SPOLEČENSTVÍ SVATÝCH II - TÉMA 124 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – Slavnost Všech svatých 1.11.2021

Církev učí, že existuje společenství nebeské a pozemské církve. V ní rozeznáváme tři stavy církve. Někteří putují po zemi, jiní se po smrti očišťují, další jsou už slaveni jako nebešťané a hledí přímo na samého trojjediného Boha. Jejich vzájemná jednota se nepřerušuje, ale ještě se posiluje sdílením společných duchovních hodnot. Dnešní stať, pojednávající  o svatých, navazuje na téma 57 - Společenství svatých (viz) a přiléhající paragrafy kapitoly KKC. Svatí  jsou na nebesích důvěrněji než my  spojeni s Kristem a tím silněji upevňují celou církev ve svatosti. Neustále se prostřednictvím něho  za nás přimlouvají u Boha Otce,  což nám vydatně pomáhá v naší slabosti. Jsme přesvědčeni, že svatí v nebi nás milují a modlí se za nás. Proto se s díky na ně obracíme a vzýváme je: „Orodujte za nás, modlete se za nás!“.

Církevní společenství těch, kteří dosud putujeme, přivádí svazek se svatými blíže ke Kristu a spojuje nás s Ním. Hlavně proto ctíme památku nebešťanů. Je tedy velmi vhodné, abychom tyto přátele a spoludědice Ježíše Krista a naše bratry jako význačné dobrodince milovali, a skrze ně abychom též Bohu náležitě děkovali. Ke společenství svatých“ patří všichni lidé, živí i zemřelí, kteří vložili veškerou svou naději v Ježíše a kteří k němu byli přivtěleni křtem. Protože tvoříme v Kristu jedno tělo, žijeme ve společenství zahrnujícím jak nebe, tak i zemi. Patří do něho i zemřelí, ať ještě procházející procesem očišťování, nebo už jsou v Boží slávě, známí i neznámí, velcí světci i docela nenápadní lidé. Můžeme si navzájem pomáhat bez ohledu na hranici smrti. Můžeme prosit o přímluvu své patrony nebo oblíbené světce, ale i své zesnulé příbuzné, o nichž věříme, že už jsou u Boha. A naopak svými přímluvami můžeme přispět na pomoc našim zemřelým blízkým, kteří ještě procházejí vlastním očištěním. Cokoliv jednotlivec vykoná nebo vytrpí pro Krista, připočítává se k prospěchu všech. Bohužel zase naopak každý hřích toto společenství poškozuje. 

Církev nechápe smrt jako konec, ale jen jako stupeň v lidském osudu. A tento osud nekončíve chvíli smrti. Život je jeden, neboť jak říká evangelista:„Bůh není Bohem mrtvých, ale živých” (srov. Lk 20,38). Od prvních dob křesťanského náboženství církev uctívá  památku zesnulých. Obětuje  za ně modlitby se svatou myšlenkou, aby byli osvobozeni od hříchu.

Věříme ve společenství všech věřících v Krista, těch, kteří putují po této zemi, zesnulých, kteří procházejí vlastním očištěním, i blažených v nebi. Ti všichni tvoří jedinou církev. A věříme, že v tomto společenství jedné Boží rodiny v Kristu  je nám nápomocná milosrdná láska Boha a jeho svatých, kteří slyší naše modlitby a za nás se u Boha přimlouvají.

Téma je podrobněji vypracováno, včetně textů ke čtení z Písma k bohoslužbě slova a komentářů k nim i pro mši , s odkazy na Písmo, KKC a YOUCAT, podle osnov projektu ČBK  „Učící se církev - viz:  https://matonick.signaly.cz/1510/spolecenstvi-svatych-ii-tema-122