KONEČNÉ OČIŠŤOVÁNÍ NEBOLI OČISTEC - TÉMA 125 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ – DUŠIČKY 2.11.2021

Církev katolická učí, že existuje společenství nebeské a pozemské církve. V ní rozeznáváme tři stavy církve. Někteří putují po zemi, jiní se po smrti očišťují, další jsou už slaveni jako nebešťané a hledí přímo na samého trojjediného Boha. Mnozí z těch, kteří umírají v Boží milosti a přátelství, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské blaženosti, jsou tedy po smrti podrobeni očišťování. Církev nazývá toto konečné očišťování vyvolených očistcem. Slovo očistec (latinsky purgatorium) se používá v církvi v dnešním smyslu slova až od 11. století, ovšem již po celé první tisíciletí je pro církevní tradici samozřejmostí, že ne všichni spasení mají ihned plnou účast v Božím království. Podle definice Tridentského sněmu (r. 1563), existuje očistné místo a duše, které jsou tam drženy, nacházejí pomoc v přímluvách věřících a v oltářních obětech. Církev se závazně nevyslovuje o různých očistcových podrobnostech, ani o povaze očistcových trestů. Pouze učí, že očistec je a že duším v očistci lze pomáhat.

Takový očistec čeká pravděpodobně většinu z nás v okamžiku naší smrti: Pán na nás s láskou pohlédne – a my pocítíme sžíravý stud  a bolestnou lítost kvůli svému hříšnému, zlému nebo „pouze“ neláskyplnému jednání. Teprve po této očišťující bolesti budeme schopni se setkat v nezkalené nebeské radosti s jeho milujícím pohledem. Jde především o odstranění vlastností, kterých  se člověk nedokázal zbavit na tomto světě. Takový očistcový  oheň pak vede k vnitřní proměně, který duši zemřelého přetaví do očištěné podoby. Učení o očistcovém ohni ovšem není závazným článkem víry. Očišťování duší je především  zráním v lásce. Duše poznává, co pro ni znamená Bůh a cítí palčivou touhu se s ním spojit. 

Když člověk zemře, už sám pro sebe nemůže nic udělat. Avšak protože všichni pokřtění v Krista tvořící jediné společenství a jsou navzájem spojeni, i my žijící můžeme zemřelým v očistci pomáhat. Naše láska sahá až tam. Postem, modlitbou, konáním dobra, ale především slavením eucharistie jim můžeme vyprosit milost. Od svého počátku se tak církev za zemřelé modlí a přimlouvá - při mši svaté v eucharistických  modlitbách, aby očištění mohli dosáhnout blaženého spojení s Bohem.

Pamatuj také na naše bratry a sestry, zesnulé v naději ve vzkříšení, a na všechny, kdo zemřeli v tvém slitování; přijmi je do svého světla, ať vidí tvou tvář… ; "...Přivítej ve svém království naše zemřelé bratry a sestry i všechny, kdo z tohoto světa odešli ve tvém přátelství. Splň naši naději, že s nimi budeme v tobě věčně žít a vidět tvou slávu..."