POVINNOSTI RODIČŮ K DĚTEM - TÉMA 135 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ - 26.12.2021

Do vztahů  mezi lidmi zasahuje svým poselstvím čtvrté přikázání. Týká se především vzájemných poměrů v rodině, vztahů mezi rodiči a dětmi. Vzorem pro nás je rodina Marie, Josefa a Ježíše. Na této Svaté Rodině je krásné pozorovat, jak se lidé  ujímají vtěleného Boha a učí ho všem těm obyčejným lidským věcem. Mohli bychom říci, že Josef s Marií naučili Božího Syna po lidské stránce mnoho skvělých věcí. Jaký asi byl Josef,  jak v něm asi působila milost, aby byl schopen splnit svou úlohu a vychovat Božího Syna? Josef byl Ježíšovým učitelem a mistrem, jednal s ním s ohleduplnou láskou a staral se o něho obětavě a radostně.Jistě, dosáhnout dokonalosti Svaté Rodiny je nemožné, ale je třeba se k této dokonalosti alespoň trpělivě přibližovat.

Rodina je dodnes  základní buňkou lidského společenství, kde se člověk učí správným postojům, aby je dovedl správně použít v celé lidské společnosti. Často máme představu, že čtvrté přikázání se týká jen dětí. Boží přikázání však byla dána pro dospělé lidi. Povinnost úcty k rodičům, jak si přeje Bůh, se vztahuje především na ně. Je do ní zahrnut  pojem otcovství a mateřství. Neobrací se tedy v prvé řadě na děti, ale na rodičesamé, od nich žádá, aby udržovali otcovství a mateřství v úctě! Aby děti mohly rodiče ctít, musí být rodiče úcty hodní. Aby je mohly milovat, musí být lásky hodní. Aby je mohly poslouchat, musí rodiče umět poroučet a zachovávat si autoritu. Kde děti své rodiče nemilují a neposlouchají, tam to bývá zaviněno i nesprávným chováním rodičů. Slovo »matka« nebo »otec« by mělo vždy v člověku vzbudit vřelé, láskyplné cítění. Jaký poklad se bere každému dítěti, když svého otce nebo matku nemůžectít celou duší!Naše děti se mají učit úctě k nám od prokazování naší úcty  k našim rodičům. Rodiče se mají dívat na své děti jako na děti Boží a respektovat je jako lidské osoby.

Plodnost manželské lásky se neomezuje pouze na plození dětí, ale má se vztahovat  i na jejich mravní výchovu ke ctnostem  a na jejich duchovní formaci. Většinou není problém, aby rodiče dopřáli svým dětem všechna dobra pro jejich tělesný růst. Větší problém je už s mravními postoji, kterým se má dítě učit. Je pravdou, že do velké míry se dítě setkává s morálkou světa, která se může velmi rozcházet  s představami rodičů. Ale také je pravdou, že do podstatné míry záleží na rodičích, jestli  budou děti v rodině obklopeny atmosférou pravého domova. 

S mravní výchovou je velmi úzce spjatá i náboženská výchova. Mnoho rodičů, kteří chtějí křtít dítě a víru nepraktikují, často na otázku náboženské výchovy odpovídají, ať se samo rozhodne, zda víru přijme nebo ne. Jako v ostatních oblastech však dítě potřebuje pevnou ruku rodičů, aby bylo vedeno k tomu, co je pro něho opravdovým dobře.  To platí i o víře. Aby se jednou stalo osobností, potřebuje v dětství pevné vedení k dobrým hodnotám, o které se v dospělosti může opřít. Dítě má právo na pevné a nepopulární postoje svých rodičů, kterým sice teď nerozumí, ale které ocení v dospělosti. Je pravdou, že víra je nakonec rozhodnutí každého člověka, ale na rodičích tkví odpovědnost, jaké ovzduší víry doma vytvářejí. Rodiče by sami měli být bohatí svým vztahem k Bohu a také do něho uvádět své děti, jako něco úplně přirozeného. Nemalou roli při náboženské výchově hraje postoj rodičů k Bohu. Děti jejich poměr podvědomě vnímají a vpisují  do svého vlastního vztahu vůči Bohu. 

Během dětství se ohled a láska rodičů vyjadřují především v péči a pozornosti, kterou věnují výchově svých dětí a ve starosti o jejich o jejich hmotné a duchovní potřeby. Během jejich dospívání táž úcta a táž oddanost vede rodiče k tomu, aby děti vychovali ke správnému užívání rozumu a svobody. Rodiče mohou svým dospělým dětem poskytovat  rady při jejich svobodné volbě  povolání a životního stavu, nesmí jim je však vnucovat.

Téma bylo podrobněji vypracováno, včetně liturgických textů a komentářů k nim, podle osnov projektu ČBK „Učící se církev

 v roce 2015- viz:  https://matonick.signaly.cz/1512/povinnosti-rodicu-k-detem-tema