PŘICHÁZÍ, ABY ZCELA NAPLNIL BOŽÍ VŮLI - ZE SLOVA K BOHOSLUŽBĚ 4. ADVENTNÍ NEDĚLE 19.12.2021

„A ty Betléme Efratský, jakkoli maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Jeho moc se rozšíří až do končin země. (Micheáš 5,1-4  ) – Z  prvního čtení . V několika verších z knihy proroka Micheáše, sepsané v době nejvyššího ohrožení existence lidu Izraele,autor předpovídá Hospodinem přislíbené obnovení jednoty národa po příchodu mocného krále. Prorokuje i místo, kde se vládce narodí - malé městečko Betlém. Až mnohem později evangelista Matouš potvrdí prorokova slova. Bude to Ježíš, skutečně v Betlémě narozený, který se jako Pán a Král ujme svého vyčerpaného a rozptýleného  lidu. 

Ze   druhého čteni :  Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Oběti krvavé ani nekrvavé jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“ A touto „vůli“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy. (Židům 10,5-10  ) .                   Apoštol Pavel představí Krista v listě Židům jako toho, který přichází, aby zcela naplnil Boží vůli, jako Král a Mesiáš oddaný Božímu záměru. Bůh mu připravil způsob jak přijít na svět. Mocí Ducha svatého bude  jako Boží syntajemně vtělen  skrze Pannu Marii. Bude v ní počat, jí zrozen a ona bude právem nazývána jako Bohorodička. A v její přítomnosti bude na kříži jednou provždy za hříchy lidí obětován, aby je spasil. 

Z evangelia : Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ (Lk 1,39-45   ). Vyprávění z Lukášova evangelia o setkání dvou matek,požehnaných svatým mateřstvím, obsahuje chvalozpěv, kterým Alžběta uctila Marii za hloubku její víry v uskutečnění  zázračné  proměny, kterou v jejím těle koná Bůh.